Za bolšána jsem byl takto nucen identifikovat spousty i kombinovaných elektronek - většinou to byly "nedostatkové" televizní, ale i rozhlasové a zesilovačové typy, které se výborně fungující šedou ekonomikou, takovým "darknetem rukou" - šířily za bolšána ukradené přímo z výroby.
Muselo to být už po zahořování, ale ještě před finálním tříděním a značením. Snad při nějaké mezioperaci, kde se měly rozdělovat na hlavní typ, podtyp, III. jakost /s úchylkou el. parametrů/ a nevyhovující ničemu, tedy zmetky.
Například takové ECC83 se takto třídily na E83CC, popř. na ECC803S, totéž ECC82, podobně třeba "antimikrofonní pentoda" na EF86 a EF806S apod. PCL85 sice neměly žádný podtyp, ale kvůli přísným požadavkům Oravy se prý přísně hlídala jejich kvalita a sebemenší úchylka znamenala bednu s označením "zmetek", nebo "III. jakost", přičemž celá směna i bez technologa /nebo spíš hlavně bez něho/ mohla být perfektně domluvená, kolik toho přijde ze zahořovacích stojanů a kolik toho spadne do které bedny. Přičemž bylo nutné ohlídat, aby byl denní/směnový plán pro jistotu lehce /1-2%/ podkročen. To dávalo jistotu výtěžnosti pro dark-distribution a zároveň příliš neohrožovalo plán a tím i prémie. V posledním týdnu daného měsíce se měsíční plán kdykoli dal dohnat vyšší výtěžností na dotyčném třídění.
Jak mi to vyprávěl jeden hoch z Třince, tak to vypadalo poměrně složitě, protože tam byla spousta všelijakých "ale", v principu to ovšem bylo velmi jednoduché
ECC83 se od E83CC vzhledově ani vnitřně nijak neliší - šlo o to, abychom si je pro celou opravnu sami identifikovali a vytřídili si je na běžný typ a lepší subtyp sami, různě improvizovaně.
Tak např. ECC85 i ECC88 a PCC88 se třídily přímo ve vyhrazených přístrojích a to jen na zisk - na AVC, nebo do jiného vhodného místa se pověsil měřák a bylo jasno.
Všecko se nejprve identifikovalo, pak "měřilo" na emisi a vakuum na BM215A. ECC83/E83CC se "třídily" přímo v AZK401 na mikrofoničnost.
Totéž platilo o EF86/EF806S, třídili jsme si je jednak na mikrofoničnost /pro vstupní účely - do Sonetů a podobně/ a pak i citlivost na zvenčí indukovaný 50Hz brum. Toto bylo čistě pro účely, kde byl dost poblíž EF86 opravdu velký trafák - kvůli odstupu, zapamatujte si to...
U každého kusu této nf pentody je tohle chování úplně jiné. Jak nám bylo řečeno, tak to velmi závisí na přesné symetrii vinutí spirály žhavicího vlákna, jeho vůli v katodové trubce, symetrii vedení od vlákna k zátavům a samozřejmě na mechanických vůlích prvků celého systému na slídách a v baňce samotné.
Šlo o nové kusy po zahořování, takže o vakuum či emisní schopnost nebylo třeba míti obav /až na nešťastné třinecké EL34 a EL36/.
Poměrně drsné byly testy PCL85 /ty se prý ale vozily odjinud, ne z Třince/, byla na to vyhrazena jedna Orava a v té byl tuším záměrně zmenšený buď katodový odpor, nebo snad dali jiné výstupní trafo - prostě aby byla nová elektronka záměrně zatížena naplno a "ukázala co umí" a vím, že tam chlapi kvůli nějakým sekundárním emisím u tohoto typu čarovali i s napětími na g2 koncové pentody.
Byla to velká věda! Když přišla zásilka, tak to samozřejmě nesmělo být nijak označené, nebo jen rámcově - prý to snad pašovali z fabriky nějakým sofistikovaným způsobem, kvůli kterému nesměla být ani krabice s jedním typem označena.
Prásknu, že Sendy se kolem toho určitě motal, je to chachar a bude vědět ještě víc, než to jedno slovo, co napsal
A bezpochyby tu bude pár starších třinečáků, "co vědí"
Tam jsem se poprvé dozvěděl, že: "kdo nekrade, okrádá rodinu". U PL509 byla asi finanční "výtěžnost" podstatně jiná, než u ECC, EF a PCL 
