Dobrý den,
Zpracovávám na poslední chvíli dokumentaci k ročníkové práci v předmětu Elektrotechnika. Studuji Technické Lyceum a mám to jen jako doplňující předmět. Jako téma jsem si vybral Indikátor vybuzení s LED efektem a přestože chápu základní princip, nestačí to na sepsání odborného textu. Celkově jsem to prostě odkládal, moc se o předmět nezajímal a teď to musím dohánět. Byl by tu někdo ochotný, kdo by mi vysvětlil jednotlivé funkce dané části obvodu a pomohl přibližně se strukturou takovéto ročníkové práce? Jakékoliv nápady týkající se teorie o funkci výrobku, možnosti využití apod.? Snažil jsem se sám pátrat na internetu, ale našel jsem nanejvýš návod jak něco takového postavit. Žádný článek o tom, jak to vlastně funguje - mám pouze základní informace o funkcích jednotlivých použitých součástek, ale v celku jako takovém se docela ztrácím. Jsem vděčný za jakoukoliv pomoc.
Pořízená stavebnice: http://www.stavebnice.postreh.com/select.php?link=Pt024
Další kontakt: Facebook - https://www.facebook.com/Martin.MadCritZ.Kulda
Skype - cpt.banshee
Indikátor vybuzení
Moderátor: Moderátoři
-
serviceman
- Příspěvky: 4093
- Registrován: 09 črc 2013, 00:00
Vypracovat rozsáhlejší odborné pojednání o tak relativně jednoduchém zařízení, jako je tento indikátor, vyžaduje spíše schopnosti dobrého rétora, než technika. Výsledek pak může na odborného posuzovatele působit spíše trapně.
Stručný popis funkce je na odkazované stránce, těžko ho lze dělat podrobnějším. Spíše se zaměřit na návrh hodnot a typů součástek pro konkretní použití např. v nf zesilovači, doplnit třeba i o vlastní návrh plošných spojů.
Stručný popis funkce je na odkazované stránce, těžko ho lze dělat podrobnějším. Spíše se zaměřit na návrh hodnot a typů součástek pro konkretní použití např. v nf zesilovači, doplnit třeba i o vlastní návrh plošných spojů.
Asi by to chtělo začít zmínkou o tom, že indikátory úrovně slouží k zobrazení střední nebo špičkové velikosti střídavého napětí nejčastěji zvukového signálu. Že je to v podstatě střídavý voltmetr nebo ampérmetr, jen není kalibrovaný v jednotkách absolutních, ale jeho citlivost je přizpůsobená určité dohodnuté velikosti střídavého napětí či proudu a stupnice se kalibruje v relativních hodnotách.
Pak se dá dobře rozebrat funkce měřicího zesilovače v té stavebnici PT, význam tranzistoru T1 pro zvýšení základní citlivosti, význam T2 a jeho velkého vstupního odporu pro zpomalení odběhu indikace, protože nezesiluje napětí, ale pouze proud, význam volby součástek zejména C2 a C3 kolem diodového zdvojovače napětí a jejich vliv na časové charakteristiky indikátoru.
A taky i o tom, že amplituda signálu je v některých případech, například při záznamu nebo při digitalizaci, kriticky důležitým parametrem, zde proto je daleko užitečnější indikátor špiček s co nejrychlejším náběhem a pomalým odběhem indikace, aby se zamezilo zkreslení jak v zesilovačích, tak v záznamovém médiu.
Naopak pro prolínání hudby a mluveného slova že je lépe volit časové konstanty větší, aby indikátor nereagoval hned na každou špičku, ale na střední úroveň hlasitosti, která spíše odpovídá tomu, jak to slyšíme, ať řeč není ve výsledku utopená v řvoucí hudbě. Indikátor pak má časovou závislost blíže k VU-metru, ovšem "nevidí" špičky. Nastavuje se sice typicky o 8 dB citlivěji, tedy ukazuje 0 dB při trvalém tónu o úrovni 40% špičkové a nezřídka se doplňuje jednoduchou indikací reagující pouze na špičky,
Ale o tom je docela dost napsáno už i tady na Bastlírně i s odkazy na další stránky...
Máš co číst.
V analogových dobách, než došlo na různé záznamové automatiky, byl indikátor u každého slušného zvukového zařízení nezbytností.
Dlouho že kralovalo magické oko, protože mimo elektrony v baňce nemělo pohyblivé součásti, proto reagovalo okamžitě bez setrvačnosti, ručková měřidla už nějakou setrvačnost mají, ale to autoři zapojení kompenzovali či obcházeli různě účinnými obvody zesilovačů těch indikátorů, pak se objevily indikátory opět čistě elektronické, s doutnavkami, žárovkami, LEDkami či vakuovými zobrazovači typu itron. Elektronika také umožnila indikaci se "zapomenutou špičkou", kdy zobrazený údaj klesá, ale nejvyšší dosažená úroveň zůstane jakoby "zapomenutá" na místě, aby ji oko mělo čas zaregistrovat.
Řekl bych, že to je téma na slušně tučné pojednání. To se ale bude někomu, kdo neprošel analogovou dobou, s indikátory se dosud nesetkal, nemusel se jimi zabývat, nemusel si k jejich problematice shánět rozumy, stejně nelehce dělat.
Pak se dá dobře rozebrat funkce měřicího zesilovače v té stavebnici PT, význam tranzistoru T1 pro zvýšení základní citlivosti, význam T2 a jeho velkého vstupního odporu pro zpomalení odběhu indikace, protože nezesiluje napětí, ale pouze proud, význam volby součástek zejména C2 a C3 kolem diodového zdvojovače napětí a jejich vliv na časové charakteristiky indikátoru.
A taky i o tom, že amplituda signálu je v některých případech, například při záznamu nebo při digitalizaci, kriticky důležitým parametrem, zde proto je daleko užitečnější indikátor špiček s co nejrychlejším náběhem a pomalým odběhem indikace, aby se zamezilo zkreslení jak v zesilovačích, tak v záznamovém médiu.
Naopak pro prolínání hudby a mluveného slova že je lépe volit časové konstanty větší, aby indikátor nereagoval hned na každou špičku, ale na střední úroveň hlasitosti, která spíše odpovídá tomu, jak to slyšíme, ať řeč není ve výsledku utopená v řvoucí hudbě. Indikátor pak má časovou závislost blíže k VU-metru, ovšem "nevidí" špičky. Nastavuje se sice typicky o 8 dB citlivěji, tedy ukazuje 0 dB při trvalém tónu o úrovni 40% špičkové a nezřídka se doplňuje jednoduchou indikací reagující pouze na špičky,
Ale o tom je docela dost napsáno už i tady na Bastlírně i s odkazy na další stránky...
Máš co číst.
V analogových dobách, než došlo na různé záznamové automatiky, byl indikátor u každého slušného zvukového zařízení nezbytností.
Dlouho že kralovalo magické oko, protože mimo elektrony v baňce nemělo pohyblivé součásti, proto reagovalo okamžitě bez setrvačnosti, ručková měřidla už nějakou setrvačnost mají, ale to autoři zapojení kompenzovali či obcházeli různě účinnými obvody zesilovačů těch indikátorů, pak se objevily indikátory opět čistě elektronické, s doutnavkami, žárovkami, LEDkami či vakuovými zobrazovači typu itron. Elektronika také umožnila indikaci se "zapomenutou špičkou", kdy zobrazený údaj klesá, ale nejvyšší dosažená úroveň zůstane jakoby "zapomenutá" na místě, aby ji oko mělo čas zaregistrovat.
Řekl bych, že to je téma na slušně tučné pojednání. To se ale bude někomu, kdo neprošel analogovou dobou, s indikátory se dosud nesetkal, nemusel se jimi zabývat, nemusel si k jejich problematice shánět rozumy, stejně nelehce dělat.