Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Pamatujete na doby dávno minulé, kdy při hokeji nebo fotbale blikalo při opakovaném záběru v pravém horním rohu obrazu "R"? Podle mě to bylo docela užitečný. Dnes koukám na fotbal, čtyřikrát opakují gól a ani jsem nepostřehl, že už zase hrají.

Dnes je doba 🤐, tak sa nediv.

A přitom s dnešní technikou se toho dá do obrazu vecpat...

Další ukázka toho, že když NECHCI, je to horší než když NEMŮŽU

Pic kozu do vazu- a já si říkal, že mi na těch sportovních přenosech něco chybí. A tys to našel
Teda přiznávám, že vyjma hokejových mistrovství (a občas tenisu) tomu už skoro nedávám šanci. Ale občas, hlavně když vyrazím na pívo, tak něco sleduju.
Osobně mě teda ještě štve to, že když si třeba přepnu na hokej, trefím komerční přestávku a ještě třeba dvojí vyhození hráče od vhazování, tak docela dlouhou dobu nevím, kolik je aktuální výsledek.
Proč tam ten titulek nevisí furt?

To opravdu nepoznáš, když se pokaždé (po přerušení) opakuje to, co se už stalo, aniž by tě museli upozorňovat rušivým (blikajícím) nápisem? A jestli to nesleduješ důsledně, nebo si odskočíš, tak se snad během krátké chvíle zorientuješ.

To erko se tam myslím cyklicky zvětšovalo a zmenšovalo.

Někde jsem kdysi dávno jako kluk čet, že tenhle způsob "replay" byl založenej na nekonečný smyčce pásku respektive na rotujícím bubnu s magnetickou vrstvou na povrchu, na kterej se vešlo přesně 11,5 vteřiny záznamu videa s tehdejší TV kvalitou - záznam běžel současně s přímým přenosem a plynule se přemazával, takže v každým momentě bylo na záznamu maximálně předcházejících 11,5 vteřiny, víc ani buřta. Píšu o 70.letech minulýho století, nějaký studiový Ampexy případně další zařízení se v přímejch přenosech uplatnily minimálně o desetiletí pozdějc. Když padnul gól nebo se semlela nějaká situace, která stála za zopakování, dal rejža přenosu pokyn střihači, ten zastavil záznam a po jeho nastavení na reprodukci mohl plynule regulovanou rychlostí doslova po půlsnímku přehrát právě jen těch posledních 11,5 vteřiny - vyšší kapacita se prostě nekonala a pokud situace hodná zopakování trvala dýl, konal se jenom Smolíček, na záznamu víc času nebylo.
Nějakej bližší pamětník - znalec tehdejší přenosový techniky by mohl doplnit, jestli a jak moc jsem se ve svý vzpomínce vzdálil od skutečnosti.

Tak to já si zase pamatuji jak klidně típli přenos protože začínaly zprávy-Televizní noviny.Ředitel ČST byl člen UV KSČ a tak si nikdo nedovolil posunout začátek hlavního zpravodajství.Nějaké chybějící R je prd proti neodvysílání konce napínavého zápasu.

Já si to samé pamatuji i při reprezentačním zápase na TV Nova. Ředitel zpravodajství Vávra byl "bůh" a nikdo mu nedokázal odporovat, i když všichni tušili, jak tím lidi naserou Pak to okecával Železný ve Volejte řediteli.

Jenže to blikající "R" v rohu obrazu v případě "opakovačky" bylo aktuální asi tak 20 roků před Vávrou i celým Vovkou Železným. A byl to technickej aspekt, nemělo to s nějakou politikou nebo s mocenským působením nějaký osoby nic společnýho.

To samozřejmě ano, však reakce byla na předchozí příspěvek o ČST...
Pokud jsme u toho blikajícího R, tak dalším problémem zpomaleného/zastaveného obrazu bylo, že měl jen poloviční vertikální rozlišení. U zpomalovaček se opakoval jeden půlsnímek. Ne celý snímek, protože to jednak analogově nešlo a hlavně by se pohybující se objekty klepaly díky časovým rozdílům mezi dvěma půlsnímky.
Dneska se kvůli zpomaleným záběrům instalují často speciální rychlesnímající neprokládané kamery do nejdůležitějších míst, takže i zpomalení 1:4 je plynulé a v plném rozlišení.

EKKAR píše: že tenhle způsob "replay" byl založenej na rotujícím bubnu s magnetickou vrstvou na povrchu, na kterej se vešlo přesně 11,5 vteřiny záznamu videa s tehdejší TV kvalitou -

Někde na trubce o tom něco bylo. Zkus oslovit Housku, určitě to má doma.

Leda by mě mohlo milovat... Jirko, já si s magnetickým rotujícím bubnem užil na VS-11M Samechov / VK-11M Argon svoje. A stačí mi to na furt.

Co to je, nějakej zaměřovač na rachejtle? Strejc Gůgl je z toho zblblej.

Sory za OT, bude to maličko delší:
Samechov byl centralizovanej systém sledování vzdušný situace, vyhodnocování polohy, vejšky, kurzu a rychlosti vzdušnejch cílů plus navádění střetnejch stíhačů. Ruský označení je "Systěma Vozduch", skládalo se to z mobilních rotních částí VP-04 nebo VP-08 (Vozduch Podvižnyj - 4 nebo 8 přenosovejch kanálů), to byly přímo v terénu (v drtivý většině v blízkosti letišť s dislokovanýma stíhačema - Líně, Stod, Lažany ...) umístěný komplety s radarovýma anténama - v době míru na pevnejch vybetonovanejch pozicích, s možností se pro boj sbalit a vyjet na místa neznámý nepříteli.
Nadřízenej stupeň byly praporní komplety VS-08 (Vozduch Stacionarnyj - a zas 8 přenosovejch kanálů) a následovala brigádní úroveň právě s VS-11. Verze označený "M" za číslicí byly "moděrnizírovannyje".
Vzájemný spojení bylo už digitální, ale tónově modulovaný, buď kabelovou normální telefonní trasou, nebo bezdrátově směrovým spojem "přes erdéemky". Každá nadřazená úroveň obsahovala výpočetní centrum, který převádělo informaci z radaru zobrazovanou na jeho klasický kruhový obrazovce se středem v místě pozice toho radaru na virtuálně vytvořenej obraz se středem v místě toho nadřazenýho postu - prostě se tam převáděly souřadnice všech zobrazovanejch bodů prostým přičtením/odečtením geografickejch souřadnic tak, aby zobrazení ze všech různě rozmístěnejch podřízenejch útvarů vypadalo, jako by bylo pozorovaný z místa toho velení. Stručně řečeno - ta výpočetní kapacita se starala o to, aby radarovej obraz přijímanej v Žatci z útvarů u Budějovic nebo u Plzně (a všude jinde) se zobrazil se středem obrazovky situovaným do Žatce a stejně tak při příjmu ve Slaným nebo ve Starý Boleslavi (další velitelský stanoviště) - a taky o to, aby povel vydanej na tom nadřazeným stanovišti třeba pro raketový jednotky nebo pro stíhače PVOS (protože to velení šlo jako "zpětná vazba" stejným systémem zase zpátky na ty podřízený útvary) byl souřadnicově posunutej stejným způsobem zpátky na souřadnice podřízený jednotky - protože ten systém velení byl poloautomatickej, nevyžadoval spolupráci těch podřízenejch jednotek, povel vytvořenej na vyšší úrovni šel "dolů" celou strukturou plně automaticky až na úroveň velitele raketový baterie nebo do kabiny stíhače.
Kapacita celýho systému na nejvyšší úrovni byla taková, že dokázal nepřetržitě sledovat 40 nepřátelskejch cílů, 20 vlastních stíhačů a 20 pevnejch bodů v terénu, pomocí kterejch se prováděla kalibrace a právě ty korekce souřadnic. Dosah byl podle zapojenejch koncovejch stanic - radarů, rozsah pokrytýho území nevím, protože to bylo koncipovaný na rozměry CCCP - u nás to prostě stačilo ve 2 plnejch kompletech pokrejt celý Čechy - Stará Boleslav jako vrchní velitelství s podřízenýma stanovištěma v Žatci (západní vojenskej okruh) a ve Slaným (PVO hlavního města Prahy) a Brno (střední vojenskej okruh) plus jeden na Slovači - Zvolen jako východní vojenskej okruh.

No a tahle mašina používala jako operační paměť rotující buben o průměru cca 25cm, vysokej zhruba taky tak, orientovanej osou svisle, zespoda přímo poháněnej synchronním elektromotorem na 3000RPM (50 otáček za vteřinu). Na jednom kraji byla přesně vyfrézovaná "stupnice" v podobě drobnejch zoubků, snímanejch indukčním snímačem - jeden zoubek byl dvojnásobně širokej, tím se vytvářel hlavní synchronizační signál pro celou výpočetní a přenosovou síť (obdoba synchroimpulzů řádek/snímek v TV signálu). Ten buben byl prachotěsně zadeklovanej pod takovým "hrncem" spolu se 4 sloupečkama snímacích a záznamovejch hlaviček, záznamový stopy byly orientovaný jako úzký proužky po celým obvodu bubnu. V krytu bylo okýnko, kterým bylo možný vizuálně kontrolovat, jestli se buben točí. Ty sloupečky hlav byly rovnoměrně rozložený kolem bubnu po 90° a v každým sloupku byly "odsazený" ob 4 stopy od sebe - prostě v prvním sloupku byla hlava pro stopu č.1, 5, 9 ..., ve druhým pro stopu č.2, 6, 10 ..., ve třetím č.3, 7, 11 atd. Každej sloupeček byl na podstavci "justovanej" pomocí 3 červíků s kontramatičkama, aby se dal přesně napolohovat vůči povrchu a ose bubnu. Nejdřív se musely na nosník pomocí přípravku sestavit a na dodržení roviny čel zkontrolovat všecky hlavičky, pak se celej nosník našrouboval k soklu kolem bubnu a ustavil do přesný rovnoběžnosti s jeho osou a ve finále se spárovýma měrkama kontrolovalo shodný vystředění bubnu vůči všem 4 sloupečkům hlav - aby hlavičky správně zaznamenávaly i snímaly každá celou svoji stopu po celým obvodě bubnu. Každá změna znamenala úplně stejně jako dřív při nastavování ventilů v motoru vzít plochej klíček 7mm, povolit tu kontramatku, pootočit 3mm šroubováčkem příslušným červíkem do správnýho směru, utáhnout kontramatku, vzít spároměrku a na všech sestavách hlaviček zkontrolovat, jestli mají správnou vzdálenost od povrchu bubnu. Měrka 0,05 projít musela, 0,08 už ne. Opakovat celý seřízení se muselo povinně co půl roku případně při každý opravě, při který se sundal dekl. Když si vezmeš, že to byla asi 4-5 hodinová pakárna s měrkama a že když se hráblo na jedny hlavy, musely se kvůli shodný záznamový i snímací úrovni signálu doladit i ostatní 3 sloupky, tak prostě slova "magnetickej rotující buben" mají pro někoho velice specifickej význam ... Tenkrát jsme se z toho de.bilního způsobu nastavování polohy vopupínkovávali až na prdeli...