Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Dostal jsem bastlený germaniový zesík. Je pěkně udělaný a hezky hraje. Myslel jsem, že je to čistokrevný bastl, ale na plošňácích je známé logo. Na netu jsem našel, že to je typ Transiwatt 3, ale zmínky jsou akorát na radiomuseu a v nabídce jistého blba s vodoměrnou tyčí, bez dalších podrobností. Má někdo další informace? Díky.

Naklapej do Gogla "stavebnice transiwat 3" a dej obrázky. Je tam toho dost.
Třeba tohle : http://www.pctun.czechian.net/tw/tw.html

A kde konkrétně na těch stránkách je zmínka o nějakém Transiwattu 3?

Vypadá to takto, já to ale nemám sestavené z předpřipravených dílů, takže nemám tak hezký panel atd.: https://www.radiomuseum.org/r/elektra_transiwatt_3.html

https://genedeitchcredits.com/roll-the- ... -than-one/

asi to byly nějaké začátky

Transiwatt 3 - RK 2/65/50, AR 5/66/10, AR 8/66/6, HaZ 4/67/100

Lukas-Peca píše:...Na netu jsem našel, že to je typ Transiwatt 3, ale zmínky jsou akorát na radiomuseu ...Má někdo další informace? Díky.

PIPER píše:Transiwatt 3 - ... AR 5/66/10, AR 8/66/6, ...

Kdo hledá, najde:
https://dfiles.eu/files/v1zjmcpdt

Bez problémů se dá najít i předchůdce TW3G, nebo jeho následovník TW30G.
TW3G je už skoro "profesionální výrobek", odladěný a přizpůsobený tak, aby jej bylo možno vyrábět buď malosériově v tehdejším HiFi Servisu Svazarmu, anebo klidně i individuálně. Je tam i ponechána možnost některé sériové díly při individuální stavbě nahradit alternativními - to ostatně byla jakási nosná myšlenka všech konstrukcí a výrobků, které pan Jiří Janda přivedl na svět. Prodej některých hotových klíčových dílů volně přes pult tomu výrazně napomohl.
Ještě dnes se dají najít individuálně vyráběné zesilovače Transiwatt různých typů, sestavené s použitím některých volně prodávaných, již hotových a profesionálně vyrobených dílů /desky, transformátory, panely atd./. To byl obrovský přínos pro individuálně vyráběné domácí HiFi a ostatně i skvělá obchodní myšlenka, když se to tak vezme.
Předchůdce TW3, pouze pod jednoduchým názvem Transiwatt, vyšel v podobě univerzální stavebnice /samostatné předzesilovače, koncové stupně, zdroje/ v sešitech č. 24, 25 a 26, které vydával Pražský podnik potřebami pro domácnost pod názvem "Stavební návod a popis".
Kromě toho tyto samostatné předzesilovače a koncové zesilovače konstrukce Jiřího Jandy byly v různých verzích souběžně uveřejňovány i samostatně, v AR a RK.
Už počátkem 60. let minulého století to měl Jiří Janda vymyšlený tak, aby se návody v nezkreslené podobě dostaly k co největšímu počtu lidí. Dnešními slovy - Jiří Janda měl na tu dobu skvěle vymyšleno PR. V kombinaci se snadnou realizací i dosažitelnou kvalitou reprodukce to všechno byly podle mého soudu velice záslužné počiny.

Transiwatt 3, jehož fotka je na Radiomuseu je individuální výroba ze stavebnice dílů, kterou přibližně rok prodával "Fusek", tedy bývalá Elektra Praha, později Pražský obchod potřebami pro domácnost na Václavském nám. č. 25. Prodávaly se tam již sestavené vstupní jednotky, modul korekčních zesilovačů i s přepínači i koncové zesilovače, transformátory a některé mechanické díly.
Originální podoba TW3 je ale ta, která má upravenou tlačítkovou soupravu z nějakého televizoru, zapuštěný sítotiskový panel z kartáčovaného hliníku a knoflíky, které provedením už připomínají pozdější definitivní verzi, použitou na TW40 i jinde.
TW3G měl/má svoje mouchy, zčásti pak vychytané v nástupci TW30G a vzniklé malými zkušenostmi okolo chování Ge tranzistorů při vyšších teplotách a také vyšších kmitočtech. Ale na tehdejší dobu /1964-1965/ to byl plnokrevný HiFi přístroj s příslušnými parametry, jemuž se nemohlo rovnat nic z komerční produkce Tesly.

to byl plnokrevný HiFi přístroj s příslušnými parametry, jemuž se nemohlo rovnat nic z komerční produkce Tesly

Hele, laický dotaz (žádná pruda, prosím, ať nejsem ukamenován) - neslyšel jsem ty TW "v akci". Tak by mě zajímalo, jak si ty TW stály:
- v porovnání s ostatní RVHP produkcí (Videoton, RFT...)
- v porovnání se západem a Japonci
Samozřejmě - přístroje ze stejné doby (řekněme 60. - 80. léta). Zvuk, provedení, spolehlivost a podobně.
Ď.

Yarda1 píše:Kdo hledá, najde: https://dfiles.eu/files/v1zjmcpdt

Díky, na to jsem nenarazil.

Hubert79: Hraje to i na dnešní dobu celkem slušně a je to výrazně lepší než pozdější teslácká produkce. V roce 1966 se v RVHP asi nic podobného nevyrábělo.

Okolo roku 1965 ještě v celé RVHP sériově běžely přístroje s elektronkami, kromě toho se ani v NDR, ani v Maďarsku nevyrábělo téměř nic z oboru HiFi.
V tomto směru /HiFi/ byla ČSSR a speciálně pan Janda s tranzistory výrazně vpřed.
Srovnání se západní produkcí bude vždy pokulhávat už proto, že tu oficiálně nebyla k dostání.
Nicméně v časopisu HaZ z let 69-71 lze najít srovnávací testy Transiwattů, ale nikoli se západní produkcí, ale s oficiální produkcí Tesly, která se vzbudila až někdy v onom roce 1969.
Podle oficiálně naměřených parametrů všechny TW ze sériové produkce odpovídaly normě DIN45500 pro třídu HiFi a v některých ohledech měly i značné rezervy. Při porovnávání těchto naměřených parametrů s odpovídající třídou výrobků ze Západu si naše zesilovače vedly lépe jak přímo v naměřených parametrech, tak v odolnosti proti přetížení, v konstrukčním řešení, opravitelnosti.
Při testech se často přišlo na to, že výrobci ze Západu např. v údajích sinusových výstupních výkonů i odstupů lhali jako červení psi. Udávali je buď bez dalších definic, nebo naměřených vlastními metodami a podle vlastních pravidel, které ani v jednom směru neodpovídaly žádné uznávané normě. V praktickém provozu pak přístroj podobných hodnot, jako byly udávané, nemohl dosáhnout ani teoreticky.
Co vždycky pokulhávalo, byl design, omezený možnostmi místního průmyslu. Nutno podotknout, že přístroje TW na tom byly po stránce střízlivého designu ještě mnohem lépe, než srovnatelné přístroje Tesly.
Takový teslácký AZS171 ze všeho nejvíc čelním panelem připomíná spíš panel vařiče, než stereozesilovače. Následující AZS175 na tom nebyl o moc líp a AZS179 byl sice už hezký, ale byl jednak technicky úplně špatně a pak, nedal se spárovat se žádným jiným vyráběným přístrojem.
A design, jak známo, u laické veřejnosti prodává. Lepší užitné vlastnosti i parametry proti atraktivnímu designu často neobstojí.

Tak jsem si našel TW3 v AR5 a 8 /66. Konečně po mnoha desítkách let blahý nevědomosti vím, co jsem to kdysi, ještě na základce stavěl. Spolužák přitáhl od příbuznýho z Tesly Přelouč plošáky a načmáraný schema a my jsme si stavěli koncáky TW3 aniž bychom věděli co to je. Mě chodil na první šlápnutí připojenej na B4 ale velice rychle jsem ho odpráskl. OC26 z něho mám ještě někde v šupleti se starým germániem.
Vzpomenete někdo prosím, jestli při protřepání rachtaly jen OC26 a nebo i NU73 a NU74? Mám totiž skoro na všech TO3 germániích ošoupaný nápisy.

Nejsem si úplně jistý, ale hrká jen řada NU74, slabší 12,5W řada NU73 a všecky výkonový 0C myslím ne. Ale můžu je jít zkusit protřepat

sinclair: Díky.
A jak "obstojí" TW (řekl bych, že se nedělaly jen v šedesátých letech) dnes?
Proč mě to zajímá - mám delší dobu k dispozici receiver Videoton RA-6386S (dobu vzniku odhaduji na rok cca 1985), napájí mi Tesly ARS 9218 (odhaduji přelom 80./90. let).
Našel jsem na popelnici krásný stříbrný receiver JVC ze stejné doby jako ten Videoton. Čili srovnání se nabízelo a nutno říci, že si pánové ze Szekésfehérváru namazali Japonce na chleba. Design, "efekt", ovládání, zde má Japonec navrch. Ale ten Videoton prostě hraje líp. Řekl bych, že by si namazal na chléb i Teslu 820.
V absolutním měřítku ale (nepřekvapivě) stejné bedny rozezvučí nejlíp jiný Japonec, Sony ES.
Tak by mě zajímalo i "absolutní" srovnání...

Tesla 820 je snadná oběť...