Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Po opravě vrtačky (výměna uhlíků, ložiska a vyčistění uvnitř od nánosů pilin a prachů) bych si rád zkontroloval pro svoji bezpečnost izolační odpor popř.
unikající proud . Vrtačka má však regulátor otáček ve spínači, asi nějaký tyristorový ,a tak bych si ji nerad blbým postupem opět uvedl do stavu elektrošrotu . Jen ten samotný spínač stojí hodně korun .
K změření mám v dílně PU310 , na unikající proud odd.trafo a nějaké univerzální měřáky.
Poradí někdo, jak to měřit (tj. kde, zda s elektronikou spínače či ji vyřadit,
napětí 500V ss nebo 1000V ss bez vzniku následných škod . Díky

Izolační odpor čeho proti čemu? Není náhodou spotřebič tř. 2?

U spotřebičů třídy II se izolační odpor měří proti vodivým neživým částem, přístupným po odkrytování. U ruční vrtačky jsou to v podstatě jenom kovové části statoru a rotoru.

mi-ro, u spotřebiče třídy ochrany II se snad neměří přechodový odpor.

Mylíte se, převodovka včetně sklíčidla je kovová a přístupná dotyku , izolaci od rotoru , s nímž je spojená, zajišťuje plastový kroužek , od statoru jen povrchové a vzdušné vzdálenosti . Takže na té izolaci opravdu záleží, i když je to spotřebič II.třídy bez PE.

Milan píše:...bych si rád zkontroloval izolační odpor popř. unikající proud.

Izolační odpor lze měřit výše uvedeným způsobem po demontáži, zkušební napětí 500V.
Jinak u třídy II lze měřit pouze dotykový proud, který nesmí překročit hodnotu 0,5mA. Měří se mezi dotykovou sondou a zemí sítě (PE) přes odpor 2kΩ. Měřený spotřebič musí být izolovaný od země, sonda se přikládá na jeho povrch. Používají se přístroje pro revizi spotřebičů, například PU184. Tímto nebo podobnými lze měřit i "náhradní unikající proud" pomocí malého externího napětí s přepočtem na jmenovité napětí spotřebiče.

Ale v praxi jsem neviděl, že by to někdo měřil, často ani při revizi...

Už to je třicet let co jsem měl na starosti revize nářadí, přístrojů a prodlužovacích kabelů. Ale i nářadí II třídy spadalo pod kontrolu měření. Používal jsem PU xxx-už nevím celé číslo.

Achabe, prosím tě, co máš pořád s tou demontáží - je to síťový přívod , odruš.kond, vypínač s regulátorem a přepínačem směru točení, uhlíky stator rotor - to je v plastu . Pak izolace na hřídeli oddělující kovovou dotyku bez demontáže přístupnou převodovku se sklíčidlem . Zajímá mne pouze a jen ta izolace mezi převodovku a rotorem .Když to bude probíjet, dostane obsluha pecku. Samozřejmostí je neprohořelý plast atd .
v první části vrtačky,ten se ale na rozdíl od hřídele nehýbe. Když dám mezi tu převodovku a sít 500V dc , může se prorazit nějaký polovodič v regulátoru . A proto jsem si dovolil zeptat se , jak to dělají odborníci - dozvídám se, že nijak , že to neměří (???) . Ok , tak já si to nějak změřím ,
díky za zájem .

U třídy II se izolační stav měří proti vnitřním neživým částem, protože zde dochází k poruše primárně. Na vnější vodivé části se napětí může přenést jedině sekundárně (případně vůbec), až když nastala vnitřní porucha. Tak nás to učili na školeních přímo normotvůrci.

Izolační stav se takto samozřejmě měřil a měří (jak kde). Ale s unikajícími nebo dotykovými proudy se u ručního nářadí třídy II běžně nikdo nezabýval, většina údržeb na to ani neměla vybavení. V kartách měření byla kolonka "unikající proud" stejně jenom u tepelných spotřebičů třídy I.

Logiku by to mělo, ale u vrtaček Narex vidím jen tu izolaci hřídele , když praskne nebo se tam zataví kovové piliny , je to vada podstatná . Ostatní
části (hlavně rotor,stator už vlastně izolaci ani nemají - smaltovaný drát
na čele rotoru pod ventilátorem omlácený od nasávaných pilin ,cihlové drti apod. za izolaci považovat jistě nelze. Takže v podstatě bezpečnost visí na kousku točícího se plastu.......

Izolační stav vnitřních vodivých neživých částí lze měřit jak proti pracovním vodičům přívodu, tak i proti vnějším vodivým částem (zde správně okolním částem). Měřením vnějších částí přímo proti přívodu nelze identifikovat průraz nebo svod na jednotlivé konkrétní části.

U spotřebičů třídy ochrany II které nemají prístupnou vodivou část se má spotrebič při měření izolačního odporu "obalit" alobalem.

Což je hovadina, kterou nám vytloukal z hlavy už ing. Slávik z bývalého IBP...

Hovadina kterou ale TIČR při zkoušce na RT v testovacích otázkách požaduje.

To se týká pouze měření dotykového proudu u částečně vodivých částí přístupných dotyku. Například u menších vodivých částí, vložených do jinak nevodivého povrchu. Nebo pokud se předpokládá snížení izolačního odporu povrchu, například trvalým znečištěním. V těchto případech se doporučuje přiložení vodivé fólie cca 100×200mm, která simuluje plochu ruky. Takto měřený izolační odpor je zjištěný pouze na povrchu, průraz na vnitřní části neodhalí. Proto se při revizi ručního nářadí měří přednostně na vnitřních vodivých neživých částech.

Citace z článku o měření elektrických spotřebičů při revizích:

Je třeba zdůraznit, že tímto způsobem není třeba měřit všechny spotřebiče s elektricky nevodivým (plastovým) krytem. Uvedený postup není v ČSN 33 1610 popsán, je převzat z norem pro typové zkoušky výrobků, při revizích spotřebičů jej není nutné standardně provádět. Obecně jsou spotřebiče konstruovány tak, že s běžným znečištěním povrchu se počítá, a proto by nemělo mít výraznější vliv na izolační odpor. Měřit dotykový proud pomocí vodivé fólie je vhodné pouze tehdy, když existuje důvodné podezření, že izolační odpor povrchu krytu spotřebiče je snížen (např. v chemických provozech při znečištění chemikáliemi, vlivem antistatické úpravy povrchů apod.). Neobsahuje-li spotřebič tř. II žádnou vodivou část přístupnou dotyku, měření není nutné.