Mohu-li se přidat, mám tentýž názor, jako Karel.
Na hovno to hraje, včetně těch nejdražších, sofistikovaných a údajně dvoupásmových, musí se to narvat do uší a hlavně to tam musí spolehlivě držet /standardizovaný eurouši ještě nezavedli/. U pubošů se to musí sakra hodně často čistit, tedy spíš saponátem prát ty molitanový návleky
a silně proti tomu protestují doktoři-ušaři. Čet jsem o tom nejeden článek.
Ptal jsem se svý ušařky proč. Máme tady novou, takovou mladou šikovnou doktorku, dceru ušaře, co musel do předčasnýho důchodu. Bývá ji na ulici vidět s klasickými, polootevřenými sluchátky, něco jakoby PortaPro, nebo takovýho něco. Nikdy jsem jí neviděl koukat dráty z uší.
Jejími slovy:
Kromě přenášení případné počínající infekce, bordelu z ucha do ucha a z venkovního prostředí dovnitř uší, těm špuntům podle ní chybí jedna zásadní věc.
Je to prý ten prospěšný, vzduchový polštář, který vznikne mezi bubínkem a polootevřenými i uzavřenými sluchátky. Svou pružností /ten vzduchový polštář/ brání při velké hlasitosti nadměrnému namáhání bubínku. Údajně to jako mladí nevnímáte, protože to nijak nebolí, ale projeví se to až v pozdějším věku. Lidi už okolo čtyřicítky, co špunty používali, jsou z toho hluší na vyšší kmitočty.
Podle ní jsou špunty i velice nebezpečné, protože Vás izolují před běžnými vnějšími zvuky. To jsou ty situace, kdy špuntaři na poslední chvíli uskakujou před mimořádně tiše jedoucími auty, bicykly apod., na které musíte fakt zatroubit, aby si Vás všimli. Tohle všechno při polootevřených sluchátkách odpadá, vnější hluky jsou skoro normálně slyšet /pokud to nemáte ohulený jako blázen/ a tak si jich všimnete i sami.
To byl prosím odborný názor sice mladé, ale přec jen doktorky z ORLu, která se krom studia učila od táty. Jako mladá svobodná holka, skoro čerstvě vyštudovaná, by měla mít ke špuntům větší sympatie.
Nemá a naopak to odsuzuje.
Můj laický názor, podepřený rozebíráním a pokusy o opravu několika souprav /pár úspěšně/:
Láme se tomu to "cosi", čemu se snad ani nedá říkat kablík /uvnitř jsou 3-4 smaltované, samopájitelné zpičichlupy 0,00 hovno/. Láme se to jak na sviňu buď u měničů /slepených či vf svařených/, v té rozdvojce, anebo u konektoru.
Takže i sluchátka s doživotní zárukou od firmy Koss, třeba za 1.500,-Kč, Vám s touto závadou běžně nevyreklamují. Nebo fakt výjimečně a musí to být sakra zavedená firma, které velmi záleží na vlastní pověsti /Koss to rozhodně není/ a na tom, aby se zákazník vrátil pro další zboží.
Podle jejich názoru jste je nadměrně namáhali a používali častěji, než je běžné.
Faktem je, že někteří extra kousci s tímhle v uších i v pohodě usínají..
Ona ta "doživotní záruka" je samotnými výrobci sakra dobře vykalkulovaná /ostatně jako všechno, že/.
Šmejd za 4 kila Vám většinou vymění bez keců, protože jejich výrobní cena, nebo spíš nákupka se cenově rovná asi tak misce průměrné rejže, možná ani to ne.
Už jsem tu kdesi psal, že jsem se víceméně omylem /hledal jsem v cizím laptopu nové SM/ dostal k fakturám i dodákům k opravdu dobré a kvalitní elektronice. Nebudu to rozmazávat, smrdí to i tak, prostě jsem při pohledu na ty cifry zůstal čučet, jak zrovna politý kýblem hoven...
Ale reklamovat takový špunty, třeba za silně přepálený dva litry, na kterých má prodejce ambici vydělat balík, to je sakra jiná..
To už si na reklamaci takhle drahého výrobku pěkně těch 30 dní počkáte a stejně se potom dovíte, že byla závada způsobena nevhodným užíváním /poškozením/ a blablabla.
Když byla holka menší, taky chtěla k mp3 stick a špunty. Bylo to in a měli je skoro všeci.
Tak jsme se ženou sebrali holku, jeli jsme do poměrně dobrýho kvelbu /tenkrát to byl ještě Carrefour a měli specializovaný A-V a HiFi oddělení/. Po pár zkoušeních, co se jí líbí zvukově a sedí do uší, jsme vybrali dva adepty:
Sony asi za 1.300,-Kč se zárukou zákonnou a Kossy s "doživotní zárukou" asi za 1.500-1.600,-Kč /dnes by to byly tak tři.../.
Na MD walkmanu byly pro účely testování nahrané fakt dobře zvukově zpracované tracky, hrálo to fakt výborně i s mými vlastními GT-5.
No jak to dopadlo?
Po nezbytným školení z mé strany /z její strany jedním uchem tam a druhým ven, holt puboši/, že teda nemá zbytečně moc silně tahat za kablíky /vytahovat špunty z uší za ty kablíky, vyškubávat jacka z mp3 sticku taky za kablík, narvat do do kapsy od bundy mezi ostatní nepostradatelný bordel apod...přestal asi po 3 měsících fungovat, resp. přerušovat jeden měnič. 3 měsíce pokládám za "výkon" těch kablíků hodný obdivu. To když uvážím, jakým způsobem s tím puboši zacházejí, ona nebyla výjimka ale spíš ještě horší. Protože věděla, že jako skoro u všeho "fotr to spraví".
Tentokrát nespravil nic, bylo to v záruce, jezdili jsme do malenovického Carrefouru /fakt je ho škoda/ na týdenní nákupy, takže se šlo reklamovat.
Vzorově!! V původní krabici, se záručákem a nákupním dokladem, vč. zbytečně přibalované redukce 6,3/3,5 atd.
Když odhlédnu od chování toho sopláka, co se nám měl s reklamací věnovat, tak otřes, jakmile uslyšel termín "reklamace".
Zhruba 20 minut se vyplňovaly asi 4 papíry A4 jen ohledně té "doživotní záruky" a protože to už tehdy nebylo nic laciného /levné špunty Hama, Unisonic a podobné, začínaly tehdy na ceně 250,-Kč/, tak nám bylo oznámeno, že si těch zákonných 30 dní na vyjádření firmy k reklamaci počkáme.
Do tý doby samozřejmě bude holka bez sluchátek, protože přeci není myslitelný, aby na těch 30 dní půjčovali nějakou ultralevnou náhradu, kterou po zapůjčení mohou s čistým svědomím zahodit..
Holka nasraná jak latrína, tak jsem se tam ještě pomotal a koupil jsem jako "náhradu" /cestovala ±30km autobusem do školy/ úplně, ale totálně neznačkový špunty, typickej rejžovej spotřební sráč s celkovou životností určitě ne delší, než ty 3 měsíce, než se porouchaly Kossy.
Hrály ucházejícně, holka moc nekřivila hubu, přestože byly neznačkový a stály jen okolo 300,-Kč.
Mimochodem - ty noname sráče za tři kila kupodivu hrajou dodnes a mají i molitany, stejně jako ten levný mp3 stick TEAC.
Vyměněný Kossy hrajou sice ještě taky, ale už se jim rozpadly ty molitanový návleky, co se snad prý někde dají koupit.
Ještě k tomu mp3 sticku: Tenkrát to byla fakt neskutečná móda, čím menší a zajímavější /nejlíp fialovej či růžovej/, tím lepší. Kapacita paměti, zvuk, ekvalizace, ovládání, to bylo vedlejší. Koupili jsme ho taky v tom Carrefouru, měli jich tam poměrně velký výběr.
V neblahé předtuše, že stejně bude brzy po něm jak po žábě - převalujíc se různě mezi svazky klíčů a jiných nezbytných kokotin po kapsách, jsem přes dceřiny protesty zakoupil asi ten nejlevnější model, kdysi vyhlášené HiFi firmy TEAC, model MP-111.
Byly tam v nabídce i různý, vzhledově atraktivní noname i menší, ale ten TEAC mi prostě něco připomněl, no.
512MB paměti tehdy stačilo bohatě /slušně udělaná mp3 měla asi 2MB/, pět ekvalizací s rozšířením dodaným instalačním mikro-CD na deset, bleskový načítání i přechody mezi tracky, slušně udělané titulkování, festovní jack, festovní USB konektor s krytkou, na jednu alkalickou AA tužku a sluchátka 2x32 ohmů dost velký výkon /umí dát na sluchátkovým výstupu nezkreslený volt!/, v režimu přehrávání hraje na jednu tužku cca 8 hodin, při vložení NiMH článku to nijak neprotestovalo a ještě ho to přes USB dobíjelo. Výborný ovládání, čitelnej displej, instalační CD, půlmetrová USB prodlužka a neutrální černá barva.
No samozřejmě, černá v kombinaci se stříbrnou vadila nejvíc...
TEAC hraje dodnes. Používám ho na akcích jako "zálohu" a jediný, co jsem na něm za ta léta měnil, byl takovej výkyvnej přepínač tracků a zároveň tlačítko vstupu do menu.
Dalo se to kupodivu koupit volně za pár korun v nějakém shopu na tyhle krámy.
Závěr?:
Reklamace špuntů byla samozřejmě soplákem zamítnuta předložením předtištěnýho formuláře, dokonce i ten podpis jakéhosi reklamačního technika tam byl vytištěnej.
Po chvilce dohadování se soplákem jsem si v zoufalství, že mu dám po hubě, nechal zavolat asi šéfa toho HiFi oddělení, velmi slušně vystupujícího chlapa asi v mým věku.
Pozorně mě vyslechl /mluvil jsem tentokrát neobvykle slušně/ a k mému neskutečnému údivu nařídil soplákovi: "Dones ze skladu nový tyhlety sluchátka, ty papíry hnedka hoď do skartovačky a ty porouchaný hoď tam, kam hážeme ty ostatní věci"...
Zůstal jsem stát jako opařenej. Jak to teda s tou "doživotní zárukou" bylo? Bylo to jen a pouze na benevolenci prodejců, co měli pro vzpurný zákazníky k dispozici ty předtištěný formuláře zamítnutí reklamací?
Od tý doby si o podobných zárukách myslím svý.
Co se týče toho Kossu, těžko soudit. Pravdu bych se od holky stejně nedozvěděl, třebaže věděla, že za to nebude nijak buzerovaná či trestaná. Mohla s tím škubnout bezděčně, mohl do ní někdo strčit...těžko říct. Starý polootevřený GT-5, na který nedám dopustit, fungujou dodnes i bez výměny asi 3m dlouhý dvojlinky a 3,5 jacku.
Nevím, jaký zkušenosti maj ostatní.
Každopádně ale, jak už jsem předeslal, špunty osobně nepokládám za plnohodnotný elektroakustický měniče. Jsou to více či méně špatný náhražky, kterejma si mladí akorát kurví sluch i vkus a navíc v dnešní době je to dost nebezpečný.
Projeďte si krimizprávy, kolik mladejch lidí srazila auta apod. jen proto, že měli uši totálně ucpaný špuntama a zároveň ohulenou muziku...