Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Čím spájkovať uhlík?
Jedná sa o bežec pre autotransformátor. Na origináli je uhlík vložený do plechu a prispájkovaný alebo prilepený čímsi sivým, čo vyzerá ako kov. Nejaká spájka, alebo amalgám? Spoj má byť elektricky a tepelne vodivý. Plech, v ktorom je uhlík uchytený, slúži zároveň ako chladič.

Uhlík se nepájí. Jednoduše pájet nejde, není na povrchu smáčitelnej prakticky žádným kovem. Pokud je něčím připojenej, tak jedině zalisováním do kusu plechu z nějakýho měkčího a aspoň trochu pružnýho kovu. U salmiakovejch článků tak byly běžně naražený na jeden konec uhlíkovýho roubíku mosazný čepičky ve finále tvořící kladnej pól článku ...

Existují hlíky, na kterých je galvanicky nanesená vrstva mědi, nebo reakčním tmelem nanesené stříbro. To pájet jde.

Viděl jsem i "hybridní" uhlík, kdy byl slinutej uhlíkovej prach nasycenej roztavenou mědí nebo nějakou vysokoprocentní Cu slitinou (barvu to mělo jako měď) - sloužilo to jako vysokovýkonnej kartáč u stejnosměrnýho elektromotoru pro elektrolety - výrobce firma ROBBE, ještě před érou vícefázovejch brush-less motorků s oběžným magnetem. Běžnej uhlík ale opravdu jinak než mechanickým zalisováním do kovu nakontaktovat nejde. U těch kovovejch "tmelů" bych si nebyl jistej jejich tepelnou odolností pod zátěží - uhlík sám vydrží rozpálení do červena a po vychladnutí funguje dál, u toho "tmelu" bych si netroufal doufat ani v hodnotu nad 150°C ... Jedině snad tu elektrolyticky "nagalvanizovanou" měď, pokud její povlak vydrží pájecí teplotu a nesloupne se jak šlupka z upraženýho arašídu ...

Není to tak horké, uhlík nesmí jít na takové teploty žádných točivých strojů, ani u regltrafa. Sběrače u traf DW jsou tmelené do držáků nějakou houbovitou hmotou, asi na bázi stříbra.

Ty sběrače z lisovaného uhlíku s kovy se používají u výkonných motorů na malé napětí a u startérů.

To nízký napětí a ultravysoký proudy sedí, ten měďo-uhlík byl v motorku ROBBE na napětí maximálně 12V - ale výkon to malý monstrum mělo "papírově" 600W už při 7,2V Statorovej magnet byl samarium-kobaltovej "ferit" a drát vinutí na rotoru byl tlustej vysloveně jak sloní noha

Taky to mám na reguláku čímsi přitmelené. Přemýšlel jsem, jak bych to nahradil, kdyby se tomu někdy něco stalo. Dal bych tam nějaký uhlík z motoru, s lankem, elektrické připojení už by tedy nebyl problém. Mechanicky bych prostě spáchal nějaký držák z plechu. Kdyby byl uhlík široký, jeho konec bych ubrousil na požadovaný rozměr. Nic víc by myslím nebylo třeba.

Když už jste u toho lepení, kdysi sem potřeboval zalepit nějakou desku vodivě do Al chladiče. Pokusně sem vzal za pár kaček něco z ebay.
Kolega mi to bohužel vykydl vše na papír, tak tam alespoň píchnul dva vývody pro pozdější test. Světe div se, po zaschnutí (a pravděpodobně vyprchání pojiva + uspořádání orientace molekul) to vedlo v té kapce, velikosti knoflíkové baterky, bezproblémově více jak 5A. Úbytek byl v desítkách mV.
Otázkou je, jestli by ten uhlík v nějaké misce zalepený dostatečně držel a věřím že jo...

Kvicala_r píše:něco z ebay

Za mých mladých let se tomu říkalo koloidní stříbro. Na okontaktování dobré, ale houby mechanická pevnost a vysoké teploty to taky moc nesneslo.

V starej literatúre sa píše, že si amatéri vyrábali odbočky na potenciometer zvuku pre foziologický regulátor hlasitosti. Odbočky pritmelili k okraju uhlíkovej dráhy zubným amalgamom. Ten sa ale po vytvrdnutí správa ako Woodov kov, teda sa topí pri veľmi nízkej teplote. Ale možno by vám tento tip pomohol. Už len zohnať niekoho, kto má prístup k amalgamu a vyskúšať. Ja sám som pred veľa rokmi touto technológiou opravil potenciometer so zlomenou dráhou na konci v mojom rádiomagnetofóne Superscope. Funguje stále.

Alebo ma napadá niečo iného - niektoré uhlíky k elektromotorčekom majú zaliaty medený ohybný prívod. Možno by z nejakého, veľkosťou vhodného išlo vybrúsiť taký kúsok, aby sa zachoval aj prívod a aby to aj pasovalo do držiaka toho uhlíka v spomínanom autotrafe. Potom by sa to tam dalo prilepiť nejakým obyčajným lepidlom.

Ten Cu přívod do uhlíku není zalitej, ale zalisovanej do prášku před sintrovacím procesem. A se zubním amalgámem bych si moc nezahrával, obzvlášť ne s jeho ohřejváním - rtuťový páry teda nejsou zrovna něco moc zdraví prospěšnýho ...

Spíš to tam zatmelit "tekutým kovem". Pokud to bude regltrafo do 10A, tak to asi nebude problém, ale u ESS120 nebo jiných, 20A, to bude problém s uchlazením.

Pájený uhlíky jsem viděl v modelářských servech ST1, co kdysi dělala Tesla Kolín. Ty serva z první série měly výrobní vadu. Jaksi zapoměli na oplach po pájení uhlíku a zbytky pájecí kapaliny způsobovaly oxidaci mezi uhlíkem a komutátorem hlavně po zimní letový přestávce. Servo stačilo ručně protočit aby se oxidace prošoupla a pak už servo makalo. Netuším ale z čeho ty uhlíky byly, možná nějakej sintr s mědí. To pájení byl bobek přes vrch uhlíku a v něm dva pružinový dráty.

Tekutý kov je epoxid s kovovým plnivom, elektricky nevodivý. Existujú síce aj vodivé lepidlá, sú to však skôr laky, ako lepidlá.