Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

...
Ozval se káravě: „Tatínku, to mi nejde do hlavy, že ta vdova pořád na vás doráží. Vy jste k tomu přeci jenom musel dát příčinu. To mi nepovídejte.“ „Pámbu ví, Emane,“ bránil se starý, „vůbec ne. Já… dyť mě znáš… já nejsem takovej rozpustilej…“ „Přiznejte se, tatínku, nic se vám nestane,“ domlouval mu syn, „to mi nebudete vypravovat. Já se vyznám. Jednou jste si musel s paní Ouholičkovou zalaškovat. Řekněte, nemám pravdu?“ Stařec se podrbal za uchem. „Víš…,“ děl rozpačitě, „vono, aby se tak řeklo…“ „Tak přeci!“ zvolal syn, „já to věděl, starej zhejralče!“ „Žádnej zhejralec, to zas prr!“ urazil se starý. „Nic takovýho nebylo, co si myslíš –“ „Tak, co bylo?“ „Inu, když to musí bejt… Jednou, ale už je to dávno a tys byl ještě školní dítě… stojím takhle přede dveřma a jde kolem vdova. Když jsem ji uviděl, tak mi přišlo plácnout ji přes to… jak se to jmenuje, ale na nic sem při tom nemyslel –“ „Ať se to menuje, jak chce,“ pravil důrazně Eman, „neměl jste ji přes to plácat. Já vám dycky říkal, že to se ženskejma neumíte. Neposlech jste a teď to máte –“
...