Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Tak jsem dnes dostal pojeb, že můj odporový dělič je nestabilní a prý dělí podle hvězd. Ráno prý jinak než večer.

Že ten chlap používá na testy bread-board, což je věc, kterou jsem nenáviděl už na VUT jsem ještě ustál.

Ale on si navíc koupil z Číny propojovací "drátky", který mají čistě železný hroty. Zjistil jsem to náhodou, když jsem chtěl dnes jeden připájet a ono nic. Ani se toho ten cín nedotknul.

Já to jako vůl propojuju natvrdo mědí a zlacenýma kontaktama, a on zoxidovaný železo a vymačkanej chlebník...

Ale s tím "čistým" železem jsou fakt už hovada.

To bude asi jiná sračka, na železo cín přece chytá.

Tie "hroty" vyzeraju vlozene do 1-pinovych konektorov.

To už je tak vyrobeno, místo dutinky je hrot. Mám je z Ali (samotné "vnitřky" bez drátu) a ty moje jdou pocínovat.

A Ty se Zdenku divíš, že já se divím, čeho všeho ještě jsou schopní a že nadávám.
Poměděného hliníku, poměděného železa, recyklátových PE izolací, co neudrží ani těch 300V bez propalování...A to ještě zdaleka nejsou vyčerpané všecky možnosti.
Železnou poměděnou licnu, co ji hezky tahal magnet, jsem už v rukách měl.
Asi rejžová alternativa k českému vojenskému PKčku. Ale v tom aspoň byly tři pevnostní ocelové žíly a čtyři měděný fousy 0,22, anebo v druhém provedení naopak.
To, co jsem měl v ruce, byla ale nějaká propojovací 16AWG sračka, asi z tavby odpadního železného šrotu, protože to šlo snadnou přetrhnout. To PKčko teda nešlo ani omylem.
Mědi na tom bylo tak málo, že podruhé pocínovat už to nešlo. Už poprvé se ten růžový film na železe rozpustil v cínu, jako se postupně rozpouští očko na trafačce.
Při odletování a druhém pokusu o zpětné přiletování, už se od toho i Crystal odtahoval jak od prašivého.
Zdenku, oni z tohoto materiálu běžně dělají kratší prodlužovačky tak do 5m, věděls to?
Ty delší prodlužky i na bubnech, obvykle 35m a za 990,- jsou poměděná hliníková licna 12 či 10AWG.
Naši obchodníci to ale prodávají za téměř stejnou cenu, jako měď.

Na železo bez speciálního tavidla běžný cín s běžným tavidlem nechytá. Leda by bylo to Fe aspoň pozinkovaný.

Tak to máte něco kvalitnějšího, protože když to jde pocínovat, má to jistou odolnost proti oxidaci. Stejně jako železný dráty s povrchovkou, která jde pájet. Tohle je fakt nějakej hajzl.

Kremik píše:To bude asi jiná sračka, na železo cín přece chytá.

Zkus pocínovat hřebík bez chemie.

Přesně - a nemusí to být zrovna šedesátka.
A klidně může být i kvalitně odmaštěná - prostě nejde to, ne běžným tavidlem.
Chlorid zinečnatý mezi tavidla nepočítám!

Špendlíky jdou pájet normálně kalafunou...

Špendlíky mají povrchou úpravu, protože krabičku rezavýho hnoje by sis nekoupil.

Ano , bez chemie ocel nenapájíš . A zvláště nee s kalafunou . To samé jsou kovolesklé povrchy konektorů , které jsou izolační a bez chemie je též nenapájíš .

Špendlík je poniklovaný nemlich stejně, jako rejžová konektorová bižuterka té nejspodnější třídy.
Jsou ale špendlíky, silnější a delší, co nejspíš nemají povrchovku žádnou a přesto vůbec nerezavějí. Jsou to prý nějaké krejčovské. Matně tmavomodré a úžasně tvrdé. Používám je ve versatilce jako lehkou rýsovací jehlu, co se neztupí ani na Fe plechu. Nevím, co to je, ani jak starý to je.
Našel jsem to kdysi dávno v máminých věcech a hned znárodnil

Inu horká ocel hozená do oleje .

Oceláky, ty mají zas nevýhodu, že nejdou ohýbat

To, co se prodává pod názvem "pozlacený" je žlutý, dost špatně vodivý i špatně pájitelný nikl.
Crystalem 505 i 502 to jde, ale musí se dost prohřívat, což sebou nese riziko, že než připájíte, tak se roztaví vnitřek.
Už se tomu svinstvu obloukem vyhýbám.