Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Otázka asi spíše pro znalce klasické fototechniky z dob kinofilmů - jak to funguje? https://www.fotoskoda.cz/lomography-fil ... ge-3-pack/
Fotomateriály s proměnno citlivostí dělala i Foma, setkal jsem se s tím už ke konci 80.let ale nikdy jsem nepochopil jak to v praxi funguje když např. film má udávanou citlivost v rozsahu 50-200 ISO, nevíte někdo?

Funguje to tak, že film třeba nafotíš jako ISO 100 a vyvoláš jako ISO 100. Čili je potřeba dodržet jak expozici, tak i vyvolávání.
Stejně lze i běžný film, třeba ISO 200 nafotit jako ISO 800 a při vyvolávání se musí postupovat jako s filmem ISO 800. To se nazývá "push proces", výsledky jsou ale ... no je to zkrátka znát. Jde to samozřejmě i "dolů", že to nafotíš jako nižší citlivost a stejně vyvoláš.
Ještě existuje "cross" proces. Film na diáky (tedy pozitiv) necháš vyvolat "cross" procesem a máš z toho negativ. To je samozřejmě taky poznat.

Tohle je něco jiného. Nechápu kdo může dávat peníze za úmyslně zmršený film co táhne brutálně do červena, když je možné v počítači libovolně upravovat barvy obyčejného negativu. A mít navíc proces znetvoření pod kontrolou.

V jednom eshopu píšou, že podle toho, jakou citlivost nastavíte na foťáku, bude míra znetvoření barev od žluté až po červenou.

Pochopil bych celý jev, kdyby se firma potřebovala zbavit mnoha tun letitých zásob prošlých filmů a tak vymyslela nový cool styl.

Takže jestli to chápu správně tak ten film vlastně nafotím záměrně pod nebo přeexponovaný a následně dle toho použiju upravený proces pro vyvolání, je to tak? No a lze teda to samý provést i s materiálem který nemá proměnnou citlivost?

sr71 píše: ten film vlastně nafotím záměrně pod nebo přeexponovaný a následně dle toho použiju upravený proces pro vyvolání, je to tak?
No a lze teda to samý provést i s materiálem který nemá proměnnou citlivost?

Nee, pod nebo přeexponovaný. Nafotíš ho korektní expozicí pro citlivost z toho intervalu. Třeba na ISO 100. No a pak to vyvoláš jako ISO 100.
Ano, lze, psal jsem to výše. Hledej PUSH proces.
Z logiky věci vyplývá, že je potřeba toto dodržet pro celý film. Ne že si půlku nafotím tak a druhou onak. To by zkrátka byla jedna z těch půlek "blbě" vyvolaná.

Ono se to dělávalo asi spíš s ČB filmy, které si doma mohl vyvolat snadno každý. Podexponovaný film jsi vyvolával delší dobu a/nebo v teplejší vývojce. Výsledkem byl zrnitý film, který ale víceméně obsahoval celou škálu tónů šedi.

U barevných filmů si myslím, že vyvolávací proces je stejný bez ohledu na citlivost filmu.

Tento LOMO produkt je možné exponovat v širokém rozsahu proto, že o věrnost podání nejde. Takže se ztratí nedokonalosti ze špatné expozice. Jenom se mění barevné podání.

Dneska každý mobil má možnost upravit fotku "uměleckými" filtry. Takže nechápu smysl proč prodávat film s vadou.

LOMO byla značka mizerných foťáků a filmů že Sovětského svazu. Vypadá to, že to spolu stále nějak souvisí.

PavelFF píše:Nechápu kdo může dávat peníze za úmyslně zmršený film co táhne brutálně do červena,

Jak jste k tomuto nozoru přišel ? Ten nádech do červena nebo do jiného odstínu bývá tak malý že běžný člověk si toho všimne pouze pokud má vedle sebe 2 fotky nafocené ve stejnou dobu za stejných světelných podmínek na dva různé filmy. Problém s tím nádechem býval pokud se takhle nafilmovali záběry co se potom sestříhali a šlo po sobě. jinak to není poznat.

Nene, barvu taky vyvoláváš dle citlivosti, i diák. Ale dělat barvu doma je sraní až to hezké není, zkoušel jsem to snad jednou.
Taky dost bývaly rozdíly mezi minilaby, měl jsem s některými dost blbou zkušenost; šetřili a vyvolávali ve vyčerpané chemii.
S prošlými filmy (ostatně, mám jich ještě tak na dva životy) jsem taky experimentoval, stačilo nastavit o stupeň nižší citlivost (třeba nastavit ISO 50 na film s ISO 100) a bylo to většinou v pohodě. Ovšem výsledek je dost nepředvídatelný...
Obecně ale platí, že negativ daleko lépe snáší lehčí přeexpozici než podexpozici, standardně jsem nastavoval třeba na stovku na fotoaparátu ISO 80 a podobně. Mělo to pak lepší barvy.

Předváděcí fotky produktu nemají malý nádech. Mají brutální nádech. Hned je zřejmé, že jde o Umění.

Jinak lomografie je fotografování foťákem na hovno (Lomo) na film co je taky na hovno. Pak z toho leze umění.

To je ale barevný film pro proces C-41. Pochybuju, že to někdo z cílových uživatelů bude doma pullovat nebo pušovat v C-41
Je to běžný C-41 film s inzerovanou vysokou expoziční pružností a táhnutím do červena. Negativní film je obecně méně citlivý na přeexpozici. Základní citlivost toho filmu by mohla být 200 s tím, že jej můžeš exponovat i jako 50. Sice jej přeexponuješ, ale přeexpozice o 2 EV není vůbec problém. To není ostatně problém pro žádný moderní barevný negativní film.
Vyvolávací proces je ve všech případech stejný (standardní C-41 ve fotolabu).
Ta vysoká expoziční pružnost u spotřebních filmů byla jednou z žádoucích vlastností, kterou výrobci museli u filmů vyvinout. Tedy aby film dával obstojné obrázky při focení mýdlovými krabičkami, které lidi v 90. letech začli používat a které často měly pevnou expozici. Fotolab pak při dělání fotek přeexpozici automaticky vykompenzoval a uživatel nic nepoznal. Všichni byli spokojení.

Lomography Redscale je nějaká základní barevná C41ka, tipuju 200ASA jenom je přemotaná naopak. Barevný negativní film C41 má průhlednou oranžovou podložku a pak až jednotlivé barevné vrstvy. Za normálního stavu světlo první svítí na ty vrstvy a pak je až podložka filmu úplně vespodu. Redscale je přemotaný naopak,světlo musí prvně projít oranžovou filmovou podložkou.

Z toho plynou ty divné barvy, modrá nemá šanci projít, zelená minimálně. Jestli se to někomu líbí je věc názoru. Novým drahým plastáčkem LOMO LC-A někdo nafotí barevný film s divnýma barvama, pak to oskenuje a prdne na Twitter, Instáč nebo Pinterest. Tomu asi nikdy neporozumím. Na film fotím běžně, ale lomo mě nechytlo.

Ještě v padesátých letech, kdy ve Wolfenu byla ještě Agfa a ne ORWO, se u nás dal koupit černobílý film Agfa Mimosa, který snesl bez viditelné újmy na kvalitě podexpozici i přeexpozici obě nejméně o 1,5 clonového čísla, prostě se choval, jako by měl citlivost 16° - 24° DIN, na krabičce měl napsaných 19° DIN. Byl určený hlavně pro fotáky, které měly dvě clony a dva časy závěrky, jako třeba Pionýr, BabyBox, Bilora nebo Penti, vlastně tehdejší předchůdci dnešní lomografie. Vyvolával se jednotně (to ten barevný se bude muset taky, aby se nerozladily barvy víc, než je nutné). Prostě byl expozičně velmi pružný, aniž by se musela doba vyvíjení či teplota lázně měnit. Přednostně se vyvolával v Rodinalu, ten byl na dodržení přesného souběhu teploty a vyvíjecí doby mimořádně náročný, jestli se měla pružnost filmu maximálně využít, ale dobré výsledky vypadly i z univerzální vývojky Foma v ředění 1:3.
Samozřejmě existují receptury na vývojky portrétní, kontrastní, jemnozrnné, extra tvrdé na pérové filmy, vyšly v několika knížkách a mnozí z nás si je rozvažovali sami doma, protože na trhu moc velký výběr nebyl, a to ani ve speciálkách.
A na okraj: kdo nevyvolává barevný negativ v naprosté tmě, musí počítat se vznikem barevného závoje. Ostatně ani fotky nejdou úspěšně dělat při jakkoli barevném a jakkoli slabém světle...
Souběh šedé stupnice , tedy gradačních charakteristik barevného materiálu je také citlivý na přesnost dodržení vztahu teplota/doba vyvíjení (pod- či převyvolání nepřípustné), jinak se z toho negativu už pozitiv se správnými barvami ve světlech i stínech žádným způsobem vyfiltrovat nedal.

Edit: opraveny překlepy a doplněno.

Hubert_79 píše:lomografie je fotografování foťákem na hovno (Lomo) na film co je taky na hovno. Pak z toho leze umění.

Nebál bych se použití slov kýč a degenerace.
Simplicio, který nemá výtvarný cítění, nemá technické základy, neví nic o kompozici, optice, si koupí předražený filmy. Něco nafláká, nechá zpracovat některým ze zbývajících minilabů s upadající kázní a pak se hlavně exhibovat na webu.
Dotyčný materiál z odkazu navíc už není v prodeji a ještě uveden chybně, film vyobrazený jako kinofilm uvádějí jako svitek 120.
V dobách precizní čb fotografie, když výrobci ještě emulze uměli, byla expoziční pružnost výslovně u příslušných položek uváděná a využívaná.
Denzitometrické charakteristiky měly tak příznivý průběh, že se dalo volbou vývojky a pozitivních materiálů vždycky nějak získat použitelný výsledek.

Já zase na druhou stranu jsem rád, že je lomografie populární. Trochu to pomůže ještě udržet film při výrobě a v povědomí lidí. Někdo z novodobých lomografistů možná časem přejde na seriózní filmovou fotografii.
Tudíž bych to šmahem nezatracoval.