Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Koupil jsem krokový volič s 50ti kroky. Při testování mě zarazilo, že má při 24V odběr 2A. Ani při tom proudu to necvakalo spolehlivě. Myslel jsem, že je načaté vinutí, ale výpočtem z průměru drátu a počtu závitů zjistil, že to má skutečně jenom 12Ω. Byl u toho nějaký předpis, třeba maximální počet pulsů za minutu?

microlan píše:Při testování mě zarazilo, že má při 24V odběr 2A. Ani při tom proudu to necvakalo spolehlivě. Myslel jsem, že je načaté vinutí, ale výpočtem z průměru drátu a počtu závitů zjistil, že to má skutečně jenom 12Ω.

můžeš sem hodit kloudnou fotku ?
Třeba to někdo pozná, co to vlastně máš . . .
. . . a jaké to má mít parametry.

Celou fotku nemám, jen jsem si fotograficky "opsal" ty parametry cívky.

Podle štítku má být odpor cívky 15 ohmů.
V úvahu je taky třeba vzít že za provozu nikdy nešel do cívky trvalý proud.
Tyhle voliče se používaly pro funci hledače nebo skupináře, rychlost mohla být asi 25 kroků/ sec.

DKL píše:...rychlost mohla být asi 25 kroků/ sec.

To vyráběl Kalašnikov?

Přesně tak, v impulsním provozu cívka nepřekročí teplotu nad slušné poměry. Specifikace viz parametry otočné číselnice. 100 ms perioda, 40 ms aktivní doba.
Zajímavější je spíš, čím to spínat resp. rozpínat. Když jsme měli za úkol kdysi v dílnách tyhle krokáče zapojovat, kontakty přiděleného relátka vzorně syčely a hořely po prvním impulsu. Podle učitele to mělo fungovat, praxe byla úplně jiná.

Hledače ústředen USH, UST a USD jsou na 24V a měly vlastní wolframový kontakt stejně, jako čtvercové 60V 1.,2.,3. skupináře a linkové voliče P51, nebo 60V třídičových poboček UTU, UTD.
Příslušná plochá relé ze tří- až dvanáctireléové sady, která nedílně příslušela k voliči, spínala vertikální a horizontální pohyb rotoru podobnými magnety, ale 60V/20Ω a naprosto zásadně speciálním wolframovým kontaktem. Měl zhruba stejnou velikost, jako má wolframové pecky kladívko v klasickém motozapalování.
Zhašák každého toho kontaktu, tvořil velký svitkový krabicový blok, od 2 do 4uF/250V se sériovým drátovým odporem od 5 do 10Ω. Zhašáky byly součástí voličového rámu pro 20ks voličů s multiplem.
Volič s reléovou sadou /počet podle funkce/ se připojoval do rámu zvláštním, 20-pólovým nožovým "konektorem" se stříbřenými f-b noži, stříbřenými f-b pérovými kontakty v rámu, co byly schopný přenést trvale 6A a měly izolaci mezi kontakty zkoušenou na 1,5kV.
Klasické třídičové, nebo hledačové synchronní ústředny byly fakt neskutečný dílo.
Kompletně, až teda na lokální doplňky /přenášeče dálkové volby apod./ našimi inženýry oprásknutý, černý Siemens F-system z roku 1934.

Jestli ten Tvůj hledač/třídič nemá svůj krokovací pérový svazek, tak ten magnet musí spínat ale fest relé a s fest zhašákem, jinak to během pár protočení shoří. Viděl jsem kdysi, co to umí dělat s tím wolframem, když odešel ten zhášecí blok. Normálně z toho lítal oheň jaksviňa a byl tím očuzený i plechový dekl těch relátek zevnitř.
Po takové poruše se obvykle měnil svazek toho relé, protože do jedné té volfram pecky to vypálilo kráter a druhá měla do kráteru přesně pasující, natavenou horu...

Tak to ho asi budu spínat FETem, pro jistotu ještě předřazený MKO.

Tyhle ústředny potřebují hodně tvrdý zdroj napětí. Napájely se přímo z baterie. Každý volič měl svoji tavnou pojistku, která v případě záseku během několika sekund vypadla. Možná bych zkusil ESR, ale zhášecí obvod bych tam raději dal.

Místní diskžokej měl z voličů sestavené ovládání světelných efektů. Nic složitého, impulsy dodávaly tranzistorové klopné obvody. Jenom nevím, jestli spínal cívky přes relé, nebo výkonový tranzistor.