Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Velice pěkné.
Hlavně https://www.vcm.cz/media/images/P12473_ ... iginal.jpg

ty transmise u stropu, a pak https://www.vcm.cz/media/images/P12473_10.original.jpg - půlka zaměstnanců děti.

opravdu pěkné,
škoda jen že to všechno takto dopadlo . . .

Tak nevím - jsou to na té fotce opravdu děti? Nejsou to náhodou učňové? Na Wikipedii se lze dočíst, že dětská práce na našem území byla zakázána už za Rakousko-Uherska. Pochybuji, že Telegrafia jako státní firma by toto opatření nedodržovala. Ovšem o sociálních i platových podmínkách si nelze dělat iluze. Někde, myslím, že v některém čísle Radiojournalu se o tom dosti podrobně psalo.

Dle těch transmisí se jednalo o fabriku v 30. letech už notně zastaralou. Ale asi nejen továrna. V návodu na na "fichtla pařeza" z roku 1955 jsou uvedeny adresy záručních opraven. Stojí tam Pardubice, Štrossova 238, tel. 95. Z toho čísla lze soudit, že v Pardubicích byla ještě v r. 1955 manuální ústředna. Nevyráběla telegrafka náhodou automatické ústředny systému Rex-Rotary už dávno před válkou? Zdá se, že i tenkrát chodila kovářova kobyla bosa.

Ještě k těm manuálním ústřednám. K pozoruhodnému souběhu moderní a historické techniky došlo v ČR v r. 1992 v Turnově. V době, kdy se u nás už začaly objevovat první mobily, zde ještě fungovaly telefony na kličku. Před poštou stála dokonce telefonní budka s meziměstským telefonním automatem a návodem, jak uskutečnit místní hovor. Přes její sklo bylo vidět otevřeným oknem v budově pošty manuální přepojovač, kde spojovatelky pilně tahaly kolíky. Opravdu zajímavý kontrast.

Však na tý fotce s transmisema je Jablonné nad Orlicí r. 1920. To není v tý době nová fabrika jako v Pardubicích u nemocnice. Koukni na záběry ze zbrojovek z 1. W.W, taky všude transmise. Ty byly hnaný parním strojem, v takový prdelce jako Jablonný byly rozvody elektriky tak maximálně na svícení a elektrárna nejspíš pár KW připláclá k tomu parnímu stroji.

Pod tými transmisiami je množstvo kovoobrábacích strojov. Fabrika si šila súčiastky od základných surovín. Vidno to i v prijímačoch, celá mechanika Telegrafií mi príde taká iná, keď porovnávam s Telefunkenom.
Ten Chudák Bali by potreboval nejakého fotogenicky primeraného kolegu, venujte im ho tam niekto.
Ale je to krása.

Tak z hlediska školského zákona před rokem 1920 i po roce 1922 ("Malý školský zákon č. 226 Sb") to nebyly děti. 6-11 let obecná škola, pak 3 roky měšťanka a ve 14 to byl legálně učeň.
Z toho by se dnešní teenageři posrali, nebo spíš ani nemohli vysr.at.
Nebylo dlouho napřed automatické jen místní telefonní spojení a manuálně meziměsta?

Muselo být docela zajímavé, když se jeden řemen roztrhl a poshazoval z řemenic X dalších, je to na těch hřídelích jak sardinky..
Nebo ty řemenice pod stropem mívaly nějaký vodítka, aby řemen nahoře nesletěl, kdyžtak jen dole?
Můj strejda, co mě hodně naučil, byl vyučen radiomechanikem právě v Telegrafii, pak tam pracoval jako nálezář na kontrole - 4 roky, dokud neodpracoval učební dobu. Nastupoval tam po měšťance, v čerstvých 14 a v roce 1937.

Mě fascinuje jak je všechno otevřené, přístupné, a šlo to. Dneska jsou všechny mašiny obehnaný málem ostnatým drátem, aby náhodou třeba nějaká hřídelka nějakýmu troubovi nerozvázala tkaničku od bot nebo si o šroubek nenatrhnul kapsičku...

Crifodo: Ne ne, v tom Turnově byl opravdu dlouhou dobu systém MB, tj. telefony na kličku. Bylo to až neuvěřitelné, když člověk přišel do obchodu a tam někde v regále se krčil bakelitový přístroj Tesla s klikou, který nebyl ani atrapou, ani dekorací, ale normálně se používal. Dobře jsem ty přístroje znal, neb u nás tato vymoženost zanikla až v r. 1977. Další taková enkláva, kde se zastavil čas, byla někde blízko Prahy, tuším, že Kostelec nad Labem.

Ta budka v Turnově před poštou byla opravdu osazena meziměstským telefonním automatem, tuším, že polské výroby. V Praze se tyto typy vyskytovaly běžně. V tom Turnově šlo zřejmě o to, umožnit obyvatelům aspoň nějakou možnost automatického meziměstského spojení, když už doma měli (pokud vůbec měli) "telefon jen na petrolej". Jak píšu, z budky šlo uskutečnit i místní hovor, k tomu tam sloužil dosti komplikovaný návod. Jezdili jsme tenkrát často na výlety do Českého ráje, dobře si to pamatuju.

Celeron: nevšiml jsem si, že ta fotka je z Jablonného. Nevíš, jestli ta fabrika je totožná s tou, kde je dnes Bravo-Isolit? Jinak transmisi měl ve své dílně i soused kovář, byla ovšem poháněna elektromotorem. Pokud se pamatuju, žádný vodítka tam nebyly. Z bezpečnostního hlediska to musel být průser v každém případě, o pracovní úrazy asi nebyla nouze.

Kožené řemeny se netrhaly, žádné opatření nebylo nutné. Pouze se časem vytahaly a prokluzovaly. Kontrolu a zkracování měli na starost řemenáři. Transmisní pohony postupně zanikaly zhruba v období 1930 - 1950, takže v roku 1920 to nebyla žádná zvláštnost. V řadě malých dílen se transmise zachovaly i podstatně delší dobu.

jirka5 píše:...Nevyráběla telegrafka náhodou automatické ústředny systému Rex-Rotary už dávno před válkou? Zdá se, že i tenkrát chodila kovářova kobyla bosa...

Ta motorová ústředna Rex Rotary byla určená pro Náchod, ale po 30 letech provozu už se špatně udržovala, dosloužila někdy před rokem 1980.
Pokud jde o automatickou ústřednu, tak tu měly i Hořice, ale pár granátů od ustupující Schörnerovy armády to vyřešilo tak, že se na spojovatelku točilo kličkou ještě v roce 1976, ne-li později. Na nádraží byl mincovní automat, ale jen pro místní hovory. Už jen v 1. pásmu spojovatelka odmítla hovor spojit.
A, pokud jde o meziměstské hovory, tato vymoženost se významněji objevila až v osmdesátých letech, ale hodně chaoticky (to už dávno dělali ústředny v Kolíně), pro plebs ale jen mezi uzlovými obvody. Například z Hradce se dalo automaticky dovolat do Jihlavy, z Jihlavy do Třebíče (podobně ze Semil do Jablonce a z Jablonce do Železného Brodu), ale přímo z Hradce do Třebíče (nebo ze Semil do Železného Brodu) se muselo čekat, až to spojovatelka zařídí. A to někdy trvalo i několik hodin, takže zřeba zrovna ze Semil bylo rychlejší zskočit do Železného Brodu vlakem. Kdo znal ale "příčkové volby", dovolal se. Čísla těchto voleb se často opakovala mezi různými uzly, například z Hradce Králové do Třebíče se tehdy volalo tuším přes 7678, stejnou kombinací se dalo dovolat ze Semil do Železného Brodu, podle telefonního seznamu tato volba úředně neexistovala, byly u nich uvedené provolby jen z vlastního UTO, ze sousedních už ne. Ta vnitřní a vnější dvojčíslí byla navíc různá, aby na to náhodně někdo nepřišel.
Jo, mít tehdy doma telefon, to byl luxus, obvykle dostali telefon lékaři, esenbáci a hasiči, kdo nebyl "společensky prospěšný", jako třeba zmocněnec pro zvláštní úkoly, vyšší šarže Lidových milicí, a podobní zbyteční panáci, si museli počkat skoro až do devadesátek. A dřív se dočkali jen tam, kde se instalovala nová ústředna a na jejího ježka pozžrbovali přivěsit co nejdřív co nejvíc linek.


A transmise? Energeticky nejefektivnější rozvod energie k mnoha strojům s proměnným odběrem krouticího momentu. Záběrové rázy vyrovnaly roztočené hmoty řemenic na transmisích, zbytek byl jištěný proklizem řemenů. Nač stačil 15 HP parní stroj, to po předělání žralo až 34 kW instalovaného příkonu v elektromotorech, které vyžadovaly automatickou kompenzaci účiníku, jen na prosté zachování produkčního výkonu.
Že byly řemeny a řemenice nebezpečné? No, byly, Ale lidi si prostě dávali víc pozor, ve vlastním zájmu. A taky platilo, co řekl pan mistr, který na ně navíc dohlížel o to pečlivěji. Dodnes ve fabrikách najdete cedulky s nápisem "Sahat na běžící řemeny holou rukou, jakož i jejich nahazování a shazování za chodu přísně se zapovídá" a podobně. Úrazů od transmisí a pohybujících se strojních částí bylo překvapivě málo.
Je otázka, kolik by jich bylo dnes, když jsme ztratili ostražitost, protože už dlouho kdekdo usiluje o eliminaci kdejakého zdroje úrazu i hypoteticky předpokládaného..

Ty řemenice jsou „bombírované“ (nebo jak se to píše) aneb není rovná ale vypouklá takže uprostřed je obvod o něco delší než na krajích. To stačí, aby řemen nesjel ale za předpokladu že řemen a řemenice jsou vůči sobě ve správné poloze. To nastavení platí obecně pro jakýkoliv převod jen u těch plochých řemenu se ti ten řemen nezničil ale jen sjel.

Strejda ve mlejně ve Smidarech měl spodní transmisi v přízemí hnanou z vodní turbíny a nebo elektromotoru. V prvním patře byly mašiny na mletí a zásobníky a pytlový plničky a v druhým pod střechou byly čistící a prosívací mašiny. Nad nima byla horní transmise. Ta spodní a horní byla propojená řemenem cca 20 cm širokým a 1 cm tlustým. Ty řemeny byly lepený z kusů nějakým červeným lepidlem. A na jednom místě měly kroužkovou spojku, něco podobnýho plastový vázací liště na dokumenty.
Turbína byla Francis, spád cca 2 metry. Nahoře nad turbínou bylo litinový kolo o průměru cca 2 metry a přes 90 st převod hodně do rychla hnalo kolo cca 1,5 metru v průměru a z toho byla pak přes první řemen hnaná spodní transmise. Pokud nebyla voda, tak se musel řemen shodit, vyvěsit na háky nad kola a nahodit druhej řemen od kroužkovýho motoru Křižík. Na turbínu bylo ještě přes řemen navázaný dynamo, od něho bylo vedení do kinosálu místní Sokolovny a na ten stejnosměr běžely uhlíkovky lampy a motory promítaček. Pokud se nepromítalo, ten stejnosměr napájel topný spirály v takovým komínu, co šel v obytných prostorech z přízemí do patra a ohříval vzduch na topení.
Jo a pro ten motor mlejna běžel na Kolínskej proud, což byla tehdá asi nejbližší elektrárna. Mlejn skončil tak, že STB v roce 1949 namlátila do motoru velký hřebíky, rozmlátili převodovky stavidel a strejdovýho tátu zavřeli do Jáchymova.

Crifodo píše:Tak z hlediska školského zákona před rokem 1920 i po roce 1922 ("Malý školský zákon č. 226 Sb") to nebyly děti. 6-11 let obecná škola, pak 3 roky měšťanka a ve 14 to byl legálně učeň.
Z toho by se dnešní teenageři posrali, nebo spíš ani nemohli vysr.at.

Proč by se z toho měli posrat? Dneska jdou do učňáku jen o rok později, což není výmysl současné doby, ale zavedlo se to někdy v 60. letech. Na asi 10 let to zase vrátila zpátky "nová koncepce" v letech 80., jen ta "obecná škola" byla 6-10 a "měšťanka" 11-14