Tady je ukázka stavebky Texan C17, co se sem nějak vejde.
Velké skeny, kde je nutné vyčištění a rekonstrukce (lubos1961??) jsem uložil jinam:
Verze 300dpi, barva, 8MB:
https://uloz.to/file/rVzoS4tpCXbH/texan ... c2G2AzLD==
Verze 300dpi, černobíle, 2MB:
https://uloz.to/file/J8mhNVwi3Syf/texan ... qmEmRlLt==
Verze 200dpi, barva, 2MB:
https://uloz.to/file/JjiVsZiXdBIn/texan ... EXDwH1BN==
Bleděmodrý podtisk desky, je v originálu velmi blbě vidět. Snažil jsem se to trochu vytáhnout, ale vytáhlo to i "stopy po bastlení"
Zkuste to prosím někdo trochu spravit.
Myslím si, že tento konkrétní dokument je snad už jediný existující, neboť jsem jej ve známé stoce nikde nenašel.
Úprava s vazebním tantalovým kondem 4,7 až 10uF byla nutná. Zesilovač totiž má při původním ss vstupu dolní mezní kmitočet okolo 2-3Hz a s připojenými korekcemi (obvykle ze Zetawatta 1420, s OZ B082, korekčákem RIAA a otočným přepínačem třeba 6 vstupů) velmi silně lomcoval membránami basáků, např. při pohybu potenciometru korekcí, přičemž ss ochrana shazovala výstup.
Odpor 27k na zem, může mít klidně i 47-56k, výhodně tak klesají nároky na velikost a kapacitu vstupního kondíku. Ten pak stačí i 2,2uF ve svitkovém provedení.
Napěťový zisk desky je možno v mírných mezích řídit odporem R2, v rozsahu asi od 560R do 1k5.
Někdy bývalo třeba, zmenšit odpor v Boucherotu na hodnotu, prakticky rovnou impedanci nejčastěji připojovaných zátěží.
V ČR je tedy nejlépe montovat odpor 4R7, který by měl být na 1-2W a rozhodně ne drátový. Používal jsem MOX TR223 a u větších výkonů TR224. Při vyšším napájecím napětí je třeba úměrně zvětšit odpory R6, R17 a zvětšit jejich zatížení na 1-2W. Proud Zenerkami KZ260/15, které je dobré zvětšit na KZ260/18, bohatě stačí asi 10-12mA. OZ není budičem nijak extra zatížen.
Tyto moduly, spolu se ss ochranou a zpožděným připojením zátěže, drze okopírovanou z polského zesilovače Fonica PW9011 a s různě velkými relé, jsem v 80.letech vyrobil asi tak ve 20-22 exemplářích, některé z nich i ve výkonu VZS. Od 2x40W na domácí žvýkání s kádéčky 607/617, až po "brutálních" 100W výkonu na desku. Zde byly osazeny tranzistory Motorola 2N3055/MJ2955, budicí tranzistory SGS 2N5415/2N3439, nebo poměrně neznámé a skvělé MM3007/4007, koupené za krvavé peníze od nelítostných pašeráků z inzerce AR.
Dvakrát se mi povedlo, za docela slušnou cenu, koupit i dva páry Motorola 2N3773/2N6609, které při ±55V dávaly až 150W/4R, takže byl výsledkem 300W/8R subbasový monoblok za velmi rozumné peníze.
Napájení pro verzi 100W bývalo ±38 až ±42V, podle velikosti a tvrdosti traf i velikosti chladičů. Moc si vymýšlet nešlo..
Desky do můstku, s inverzí dalším MAA748, jsme stavěli hlavně proto, že takový výkon a malou rezervu nutně potřebovaly 15" Celestiony G15Z-200CE, či lepší ElectroVoice EVM15B.
Zpožděné připojení aspoň 1s je naprosto životně nutné, neboť OZ při připojení napájení klasicky práskne a stejnosměrně smýkne navázaným budičem a koncem. Ss ochrana, tepelná ochrana a ventilátory také.
Montáž pro menší výkony probíhala přes Al vinkl 40x40x4mm a použity byly KD606/616 či KD607/617. Pro větší výkony se deska přišroubovala na chladič a tranzistory na něm, se připojily co nejkratšími 2,5mm2 lanky s výjimkou bází.
Životně nutná, je také těsná tepelná vazba mezi V5 a chladičem. Trimr R18 je rozumné zapojit chytřeji - mezi C-B tranzistoru pevný odpor 1k a trimr 1k mezi B-E. Pak zesilovač při poruše trimru - ztrátě kontaktu běžce s drahou, nevyhuláká komplet polovodičové osazení budiče a koncové tranzistory, jako by se to stalo při původním, nechytrém zapojení trimru.