Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Nemáte někdo zkušenost s antidekubitními matracemi s kompresorem?
Jestli jít do trubicové nebo polštářkové?
Jaká je hlučnost těch kompresorů?
Jestli se to vůbec vyplatí u velmi těžkého seniora, kterého se hodně těžce polohuje?

Po mámě tu zbyla ta polštářková, ale má hranatou krabičku, která téměř neslyšně vrní, asi jako vzduchovač pro akvárka.
Vrní furt stejně, ať je nastavená na jakýkoli stupeň. Když se položí pod postel na kousek molitanu, tak kromě svítícího vypínače není vůbec slyšet.
Podle papírů je ta polštářková snad do 120kg a ta s trubkami je myslím až do 160kg, ale už si to nepamatuju.
Někdo nám se ségrou tenkrát říkal, že to řízení od té trubkové, je výkonnější a hlučnější.
Máma měla asi 73-75kg, když jí Alzheimer přes noc zrušil nohy, ale nikdy z té polštářkové neměla ani jednu proleženinu, vůbec nic.

Díky za informaci. O ten hluk jsem měl obavu, aby se v noci u toho dalo spát, když to bude neustále vrčet. Ty trubicové jsou na větší váhu.
Teta má přes 100 kilo a špatně se s ní manipuluje. Na 90 cm (elektrické polohovací) posteli se prvně musí přesunout k nějaké straně, aby si potom mohla lehnout na nějaký bok a to je pro všechny namáhavé.

Jo, znám to.
Je to tzv. mrtvá váha, protože ten člověk Ti sebeméně nepomůže a je jakoby "gumový".
Naštěstí máma nebyla žádný cvalda, ale i tak jsme měli se ségrou oba co dělat, třeba při sprchování i WC.
Ta krabička je skutečně tichá, jestli to výrobce od té doby nestihl "optimalizovat", tak krom občasného zasyčení v hadicích není slyšet nic.
Spolehlivý to je a ten strojek bere podle štítku asi 40VA. Můžu se podívat, od které firmy to je.
Teda až zjistím, kam to ségra uložila.

Kvůli mě to nehledej, už jsem rozhodl o objednal, vezmu tu trubicovou, ta je do 130 kg, ty polštářkové jsou do 110 kg a to nebudu riskovat. Uvidím, jak jsou dlouhé ty hadice, přinejhorším bych dal ten kompresor za roh do chodby, kdyby byly přes 2 metry. U některých návodů jsem četl hlučnost 32-34 dB, což by opravdu mělo být tiché.

Navíc ty trubice by měly jít měnit, kdyby dostaly "defekt". U té druhé by to šlo samozřejmě zalepit.

Tohle vyráběl borec těsně po revoluci, kdy tady nic podobnýho rozumně dostupnýho nebylo. Bylo to samozřejmě daleko jednodušší, vaky mu šily holky někde na koleně, rozdělovač tlaku byl motorek, čtyřhran a dvě hadičky, ale fungovalo to. Kompresor byl snad z akvária.

Určitě jsi to tak nemyslel, ale přes ty švy (vaky mu šily holky někde na koleně) by ten vzduch unikal

Pokud si to představuješ tak, že přeložily prostěradlo a sešily, tak skutečně ano.

Ale tenkrát ještě existovalo cosi, co se jmenovalo melouch.