Diskuzní fórum Elektro Bastlírny

Jaké máte zkušenosti s elektronkami, co se dnes prodávají v obchodech? V jednom marshallu jsem teď měnil ECC83, ECC81 a 4x 5881. ECC jsou verze s dlouhou anodou. Lampy jsou ruské, 81 je Electro-Harmonix, zbytek Sovtek. ECC jsou ukrutně mikrofonické, i 81 použitá jako invertor a budič dost zvoní. 5881 neměly nic moc vakuum, přestože jsou vyrobené vloni. Měřil jsem je na BM215, pak ještě nechal v zesilovači pár minut žhavit naprázdno a přesto v jedné po zapnutí došlo k výboji, naštěstí ne moc tvrdému a lampa přežila. Po zahoření na BM215 už to bylo v pořádku, ale nové lampy by to snad dělat neměly. Lampy pocházejí z kytary.cz, kupoval si je majitel zesíku. Mimochodem přišly zabalené jen v bublinkové obálce, naštěstí na ně po cestě nic nespadlo...

Sovtek 12AX7LPS? Jaký kód data výroby?

Tak. Na lampě je uvedeno 21 03.

Jo a 5881 byly párovaná čtveřice, ale přesto se anodový proud lišil asi o 10 % a strmost taky nebyla úplně stejná, tři měly 9 mA/V a jedna 8. Ale nevím, co se ještě považuje za párované a co ne, nicméně takové rozpětí bych očekával u netříděných nových lamp.

Ber to tak, že čím novější výroba, tím horší, za to jsou dražší .

Obecne LP a LPS bývají mikrofonické mnohem víc než WA.

No, já nevím, ale zahořování elektronek se běžně u speciálů před nasazením provádělo. Pokud se dříve elektronky nezahořovaly u zákazníka, někteří výrobci je mohli zahořovat v rámci výroby. Za zahoření nepovažuji žhavení bez anodového napětí, ale postupné zvyšování anodového napětí po malých skocích bez žhavení.
Jinak mikrofoničnost se potlačovala i zpětnými vazbami.
Např. rádio 1009A Barcalora z počátku 60 let:
K potlačení mikrofoničnosti je u přístrojů 1009A při provozu s gramofonem zavedena přes členy C73 (22nF/250V TC152), R50 (3M3/0,25W TR101) (zapojených v sérii) kmitočtově závislá nízkofrekvenční záporná zpětná vazba z anodového do mřížkového obvodu elektronky zesilovače E4 (EABC80).
Zatímco radio 532A ECHO s podobným zapojením tuto vazbu nemá.
Dík za opravy a odlišné zkušenosti.

To je mikrofoničnost způsobená vazbou z repráku na přenosku toho zabudovaného gramofonu

Vylepšená 6L6 snad není až takový speciál, aby ji bylo nutné u koncového zákazníka zahořovat speciálním postupem.

Mne osobně moc nejímá důvěra v novou výrobu a některé prodejce ani komentovat nebudu radši..
Rád vybírám ze starych sovětských či německých, občas i našich,u nás jinak moc výběr není
ale je to fakt vybírání
Stabilizovat parametry pod nějakou zátěží na pár hodin, jistě neuškodí, u nových to dělám snad vždy
BM není vyloženě moc na měření a párovat se s tím taky nedá,chce to aspoň jednoduchý přípravek..
a je pravda že některý "páry" se fakt dost rozjíždějí ve svých parametrech, možná bych zkusil něco přímo od tad,tam snad něco opravdu měří a zkoušejí, nazory na ně jsou rozdílné,ale co jsem tam bral já, tak zatím ok
Jenže co má dělat takový kluk co chce trochu ušetřit, maximálně si koupí "sondu" k multimetru,koukne na katodový proud, šup šup a výměna je hotová, je to boj : )

V předzesilovacích stupních bych tu nevhodnost lamp s delší anodou chápal, systém je dlouhý a bude k tomu náchylnější, ale aby zvonila lampa použitá v budiči koncových lamp, to už je snad trochu přes čáru.

Pro omezení vlivu vnějšího mechanického rozechvívání elektrodového systému elky, se kdysi některé elky upevňovaly k chassis přes odpružené patice. Obvykle pak měla patice i kovový kryt pro elku a dokonce i se závažím, ve formě nalisovaného kovového prstence, pro omezení (odladění) mechanické rezonance. Co si vzpomínám, Tesla to používala např. u mV-metru BM310.
Tak si myslím, jestli ty elky nemají „dělat parádu“ na vnějším panelu přístroje a budou pod krytem, vedle zpětných vazeb, by to mohlo být jednou z cest, k potlačení mikrofoničnosti.

No jó , ale to bylo jen u mikrofonních vstupů .

Když to tak vemu, tak odpruženou montáž soklů elektronek proti šasi jsem z novějších přístrojů viděl leda u Bad Catu a snad jedné drahé repliky starého Gibsonu, z HiFi si vzpomínám na Sherwood. Sem tam u měřáků a vojenských věcí.

rudolf02 píše:No, já nevím, ale zahořování elektronek se běžně u speciálů před nasazením provádělo. Pokud se dříve elektronky nezahořovaly u zákazníka, někteří výrobci je mohli zahořovat v rámci výroby.

Pokud mne paměť neklame, tak zahořování se muselo provádět vždy, aby se povrch katody uvedl do funkčního stavu. A plyny vznikající při zahořování, se jímaly do getru.

Nedavno jsem opravoval Regent 30H a taky měl jaksi odpružené patice od šasí,ale dost amatérsky, taková šedá pěna v místech šroubování patice, žádná nádhera tedy..