Takže přátelé, trpělivost růže přináší... dal jsem si s tím práci a spínač je funkční. Nejprve jsem z jedné strany přilepil pevné kontakty tavnou pistolí, pak jsem postupně vložil pohyblivý kontakt s pružinou, vsunul do otvoru, přidržel prstem a zároveň jsem vložil pevný kontakt z druhé strany, také zalepil a počkal jsem až to všechno zatvrdne. Pružina je dost tvrdá a tak to postupně pokračovalo s dalšími pevnými kontakty. Kdyby byly pevné kontakty přišroubované, vše by bylo hračkou.
Děkuji všem za příspěvky.
3f Vypínač 16A
Moderátor: Moderátoři
Dnes jsem řešil stejný problém. Místo tavné pistole jsem si z pozinku vystřihl 6 svorníků, které jsem kleštěmi naohýbal tak, aby držely samosvorně kontakty v lůžkách.
1. Osadíme tři pružinky a na ně postavíme pohyblivé kontakty. Všechny tři naráz přimáčkneme až na dno vhodným nástrojem (použil jsem kousek novoduru dély cca 30mm) a držíme zmáčknuté jednou rukou.
2. Druhou rukou osazujeme pevné kontakty (bez šroubků) a nasouváme na ně svorníky. Teprve potom stisk uvolníme a na pohyblivé kontakty položíme distanční destičku a na ni kulatinu.
3. Horní část spínače vybavíme oběma pérovými pružinami, na ně položíme ovládací páčku v poloze "zapnuto, celek za ni prsty chytíme z vrchní strany (aby pera nevypadla) a položíme na spodní část spínače. Dvěma šrouby se zemnícími svorkami celek sešroubujeme.
Hotovo, svorníky vysuneme a doplníme šroubky do pevných kontaktů.
1. Osadíme tři pružinky a na ně postavíme pohyblivé kontakty. Všechny tři naráz přimáčkneme až na dno vhodným nástrojem (použil jsem kousek novoduru dély cca 30mm) a držíme zmáčknuté jednou rukou.
2. Druhou rukou osazujeme pevné kontakty (bez šroubků) a nasouváme na ně svorníky. Teprve potom stisk uvolníme a na pohyblivé kontakty položíme distanční destičku a na ni kulatinu.
3. Horní část spínače vybavíme oběma pérovými pružinami, na ně položíme ovládací páčku v poloze "zapnuto, celek za ni prsty chytíme z vrchní strany (aby pera nevypadla) a položíme na spodní část spínače. Dvěma šrouby se zemnícími svorkami celek sešroubujeme.
Hotovo, svorníky vysuneme a doplníme šroubky do pevných kontaktů.
- Přílohy
-
- Sestavený spínač. Svorníky někam schovat.
-
- Spodní díl připravený k montáži horního dílu
Šikulka 
Opravdu, tyhle páčkové vypínače pamatuju už z rozvaděčů a strojů, vyrobených někdy začátkem 60.let.
Původně mělo provedení pod omítku opravdu kulatý bakelitový kryt, skoro stejně vypadala i 10A, 3F kulatá zásuvka /se 4 různě natočenými plochými kolíky/. Ta už v 80. letech šla sehnat jen občas a na omítku v bakelitu a v hliníku s víčkem. Na burzách či ve frcech se to občas objevuje, stejně tak "bruselský" zásuvky a vypínače.
Občas se objeví i takový vzácnosti, jako provozně nebezpečný spínače ze 30.let, "stiskem zapni". Tak neskutečně masivní, měděný kontakty dnes už těžko v něčem uvidíte. Jeden takový, plechovo-bakelitovo-keramický exemplář, v provedení 40A/500V jsem si schoval. Stále funkční a neopálený, ze stále funkční, mg. bočníkem/šroubem regulovatelný trafosvářečky 40-180A, nebo 60-220A firmy Ježek&syn Brno. Je zhruba ze stejný doby, na štítku má r.v. 1934. Neopálený je asi proto, že při vypínání tahem je tam nějaký mechanismus, který vytrhne pohyblivé kontaktní můstky z pevných, furt pružících FB U plechů celkem rychle. I celkově je to takový "samočistící" systém. Výrobce tam ale nikde vylisován není, jen nějaké nečitelné logo v keramice spodku.
Jinak za kontinuitu některých komponentů zase ABB chválím, třebaže už to postupně utlumují. Řekl bych co rok, to nejmíň jeden výrobek.
Naopak - za Tango dvojzásuvky s bezšroubovým připojením, měl jít v ABB někdo sedět..
Otrava s plnou krabicí, odřené prsty při tvarování tvrdých 2,5 drátů, zvlášť při montáži do průchozí smyčky z CYKY 3Cx2,5 či 3x CY2,5, to je asi to nejmenší.
Ostré hrany plechových výlisků strojků Tango to samý.
Nikdy jsem to sám neměřil, ale i kdyby na smyčce třeba 6-8 takto připojovaných zásuvek, tu poslední někdo zatížil opravdu 16A, tak to někde blafne. Pokaždé se nepodaří ten oholený konec dostat do boční bezšroubovky úplně přesně rovně, jako to jde v krabicových Wago svorkách.
Není to nezvykem. Nedělám to sice pravidelně, ale tohle se u hodně dneska zatěžovaných dvojzásuvek fakt nepovedlo.
U obyč spínačů z Tanga, kde se silnější drát, než 1,5 stejně nepoužívá, jsou šroubky třeba M3,5 a na 6A asi fakt zbytečné. Přitlačením do krabičky se ta 1,5 přeci jen líp poddá, než citelně tvrdá 2,5 či dokonce 4, co se nepoddá a v té boční bezšroubovce vykřiví.
Opravdu, tyhle páčkové vypínače pamatuju už z rozvaděčů a strojů, vyrobených někdy začátkem 60.let.
Původně mělo provedení pod omítku opravdu kulatý bakelitový kryt, skoro stejně vypadala i 10A, 3F kulatá zásuvka /se 4 různě natočenými plochými kolíky/. Ta už v 80. letech šla sehnat jen občas a na omítku v bakelitu a v hliníku s víčkem. Na burzách či ve frcech se to občas objevuje, stejně tak "bruselský" zásuvky a vypínače.
Občas se objeví i takový vzácnosti, jako provozně nebezpečný spínače ze 30.let, "stiskem zapni". Tak neskutečně masivní, měděný kontakty dnes už těžko v něčem uvidíte. Jeden takový, plechovo-bakelitovo-keramický exemplář, v provedení 40A/500V jsem si schoval. Stále funkční a neopálený, ze stále funkční, mg. bočníkem/šroubem regulovatelný trafosvářečky 40-180A, nebo 60-220A firmy Ježek&syn Brno. Je zhruba ze stejný doby, na štítku má r.v. 1934. Neopálený je asi proto, že při vypínání tahem je tam nějaký mechanismus, který vytrhne pohyblivé kontaktní můstky z pevných, furt pružících FB U plechů celkem rychle. I celkově je to takový "samočistící" systém. Výrobce tam ale nikde vylisován není, jen nějaké nečitelné logo v keramice spodku.
Jinak za kontinuitu některých komponentů zase ABB chválím, třebaže už to postupně utlumují. Řekl bych co rok, to nejmíň jeden výrobek.
Naopak - za Tango dvojzásuvky s bezšroubovým připojením, měl jít v ABB někdo sedět..
Otrava s plnou krabicí, odřené prsty při tvarování tvrdých 2,5 drátů, zvlášť při montáži do průchozí smyčky z CYKY 3Cx2,5 či 3x CY2,5, to je asi to nejmenší.
Ostré hrany plechových výlisků strojků Tango to samý.
Nikdy jsem to sám neměřil, ale i kdyby na smyčce třeba 6-8 takto připojovaných zásuvek, tu poslední někdo zatížil opravdu 16A, tak to někde blafne. Pokaždé se nepodaří ten oholený konec dostat do boční bezšroubovky úplně přesně rovně, jako to jde v krabicových Wago svorkách.
Není to nezvykem. Nedělám to sice pravidelně, ale tohle se u hodně dneska zatěžovaných dvojzásuvek fakt nepovedlo.
U obyč spínačů z Tanga, kde se silnější drát, než 1,5 stejně nepoužívá, jsou šroubky třeba M3,5 a na 6A asi fakt zbytečné. Přitlačením do krabičky se ta 1,5 přeci jen líp poddá, než citelně tvrdá 2,5 či dokonce 4, co se nepoddá a v té boční bezšroubovce vykřiví.