V oranžovým epoxidu se v Sovětským Svazu dělaly 3 typy - KT312, KT315 a KT361 - první 2 byly NPN, poslední PNP. Všecky se třídily ještě minimálně na 3 podtypy s písmenným indexem "A", "B", "V" a dál podle azbuky (takže ty písmena vypadají jako A, Б, В ...) - lišily se většinou proudovým zešilovacím čunitelem, někdy i dalšíma parametrama. Protože se dělaly ve vícero fabrikách a ne vždycky byl oranžovo-červenej epoxid k dispozici (ano, známý problémy plánovanýho hospodářství = nic nebylo když to člověk potřeboval, ale musel si to nejdřív zadat do plánu na příštích 5 let dopředu), tak se dalo setkat i s produkcí sytě žlutou, hnědavou a i černou. Jestli se dobře pamatuju, tak měly řazení vývodů ECB při pohleduna potisk, na rozdíl od našich KC14x/50x, kterýma se daly do jistý míry funkčně nahradit - naše byly EBC s výjimkou KF124-125, který měly piny stejně jako tyhle ruský potvory.
Velikou nevýhodou těch ruskejch bylo to, že k nim nebyly dohledatelný žádný podklady a nahrazovat se musely naslepo - kdo se dostal k ruským "správočnikům", byl king. I jejich páskový vývody se snadno lámaly nebo uhnívaly těsně u zátavu do pájky a nebyl problém v nefungujícím přístroji najít takovejhle tranzistor, držící jen na jedný zapájený nožičce - obě zbylý měl ulomený/uhnilý těsně nad pájkou ... Jedním slovem - strašný sračky to byly ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Vyborne, dik moc kluci za vsechny informace, zkousel jsem v guglu ruzny kombinace tech cisel a pismen na potisku a prdlajs, katalogove udaje si radsi nekam ulozim, kdo vi na co clovek jeste narazi!
Tvar puzdra spolu s písmenom v hornom riadku označuje typ tranzistora. Symbol v hornom riadku je podľa fabriky. Číslo v spodnom riadku je dátum výroby v tvare MM RR - mesiac rok.
Ruské súčiastky je treba hľadať v azbuke. Aj tie písmená, ktoré sú s latinkou rovnaké. Ruská klávesnica sa dá jednoducho pridať alebo odobrať v nastaveniach Windows. Jednoduchšia možnosť je otvoriť si v internetovom prehliadači v jednej záložke Gúgeľ a v druhej Gúgeľ translator a nastaviť preklad z ruštiny. Dá sa tam potom zobraziť pomocná klávesnica s azbukou. Na nej naklikať požadovaný kód súčiastky a text potom skopírovať do vyhľadávača.
Ono DNESKA je s dostupností takovejch informací právě díky internetu poněkud jiná situace, než před 30-40 rokama, kdy ty ruský šmejdy vévodily dovážený technice ze "Země kde zítra už znamená včera" ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Z té doby mám pouze "Technické údaje polovodičových součástek - výběr ze zemí RVHP" (J. Taurek, SNTL 1980).
Obsahuje asi 6500 součástek z let 1958-75. Mám dojem, že mimo některé články v AR jinak nic dostupného nebylo.
Přesně tak, originální ruský "Správočniki" se sem prakticky nedostávaly - mimo jiný i proto, že tahle výroba byla v Rusku poměrně striktně utajovaná a ani samotní amatéři neměli často k dispozici všecky potřebný údaje, většinou si je všelijak sdělovali často až obskurním způsobem - třeba formou výroby přefocovanejch knih na dokumentovej film a šířením fotokopií nazvětšovanejch na průmyslový fotopapíry určený ke kopírování dokumentů - protože samozřejmě i v Rusku se tenkrát všude v zaměstnání doslova velkoformátově "privatizovalo" a co si člověk neopatřil samovýrobou nebo neukradnul v práci, to musel shánět na černým trhu - od jinejch, který to samozřejmě sami v tý svý práci ukradli a pod rukou prodávali dalším. Vím o jednom výtisku, kterej měli důstojníci na útvaru, kde jsem sloužil v letech 1990-91 - protože si ho koupili někde pod rukou od ruskýho oficíra během výcvikovýho pobytu v Sajúzu (sloužil jsem u radarů spolupracujících s PVO rakeťákama = až do roku 1989 včetně se z tehdejšího Československa ob rok jezdilo na ostrý střelby na raketovou střelnici v okolí základny Kapustin Jar u Kaspickýho moře), kde to ani v normální tržní síti dostupný nebylo - a že tam vydávali obrovský množství odborný literatury včetně často neautorizovanejch překladů západních autorů.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
No on ten internet je sice na 90% k ničemu,ale na toto je super, ty katalogy už nikdo asi nikdy nevydá, lidí co s tím pracovali, je míň a míň a kolikrát bez informací od znalejších kolegů se člověk nehne z místa nebo se pohne třeba špatným směrem a je to kolikrát v detailech, vidím to na mladších, že některé věci co já beru za samozřejmost, oni vůbec netuší nebo nechápou, no a tak je nás několik generací a informace se tenčí, nebýt takováto místa kde si lidé nezištně pomůžou, tak toho vím polovinu...
Hodně málo se ví, že např. pnp řada KT209 opravdu velmi málo šumí.
Problém je, že je v Evropě prakticky nejde sehnat.
Mají svůj komplement s podobně malým šumem, nevzpomíním si už na označení, ale to bude s dostupností podobný.
A takový BC550/560 od různých druhovýrobců mimo Philips si strčte laskavě do prdele. To jsou generátory výstřelovýho i kontinuálního šumu..
Jenže Philips tu opět není k sehnání.
Musím najít někoho, kdo by mi v Polsku, za provizi pochopitelně, nakoupil určitý typy tranzistorů. Podle dodaných fotek potisku a vývodů, jak maj vypadat. Polský eshopy jsou na polovodiče sebevražda.
Sehnat v Polsku origo potenciometr Telpod /co jich vyráběli mraky a ještě vyváželi/ je dneska slušnej výkon a to neberu ohled na cenu.
Potřebuju poťák hlasitosti do PW8010 či PW7010 - nesehnatelný prostě.
Ani poškozenej, s jednou dráhou dobrou.