Dědictví po bezdětném.
Moderátor: Moderátoři
Dědictví po bezdětném.
Byli čtyři sourozenci. Dva zemřeli již dříve. Nyní zemřel třetí, svobodný, bezdětný. Ostatní měli děti. Nyní k věci. Kdo a v jakém poměru bude mít nárok na dědictví? Pouze poslední žijící sourozenec (1.) nebo i někdo další v řadě (2. - 7., nebo i 8.) Zesnulý zanechal po sobě nějaký majetek, byt, peníze na nyní nedostupném účtu, pozemky ... V hotovosti zanechal v podstatě pár Kč. které vůbec nepokryjí náklady na pohřeb, případně vyklizení bytu atd. Náklady platil (8.) proto, že s ostatními nebyla možná dohoda na čemkoliv. Na co má tento člověk (8.) nárok a no co osoby (1.- 7.)
Změní se nějak situace pokud by zemřel i čtvrtý sourozenec do doby než bude ukončeno dědické řízení?
Závěť nebyla sepsána.
Prosím bez OT.
- tomasjedno
- Příspěvky: 6548
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha
Ten úplně poslední nedědí nic, nicméně pohledávku za vystavení pohřbu může přihlásit do dědického řízení. Jestli objednával pohřeb, tak právě jeho osloví notářka při zahájení dědického řízení.
Soemtron píše:Ano, objednával. Takže alespoň ty náklady bude moci uplatnit. Nebyl jsem si také jist těmi potomky po již zesnulých. Nakonec by je měl snad také oslovit notář.
ten k do objednával pohřeb bude vyzván notářem, aby předal podklady (případně informace o podkladech) pro zahájení dědického řízení = info o majetku a příbuzných. Notář si je ověří v registru obyvatel, takže někoho zaplčet nemá smysl.
I kdyby ho notář neoslovil, tak kdokoliv může uplatnit jakoukoliv pohledávku. A tuto pohledávku lze dokonce uplatnit i po vypořádání dědictví.
Pokud jde o předběžné jednání k dědickému řízení, tak se státem určený notář obrací vždy na toho, kdo zařizoval pohřeb. Jen v horším případě (úmrtí zařizovatele atd.) se obrací pak na případné dědice.
U tohoto předběžného řízení ten, co pohřeb zařizoval, tak nárokuje úhradu toho pohřbu po dědicích. Pokud by sám dědil, tak svůj podíl nákladů nedostává zpět. Po zjištění možných dědiců tyto notář svolá na určitý den k sobě. Tam je obeznámí se základními věcmi a to až po sepsání a potvrzení, že chtějí dědit či se vzdají děditví (po té jejich díl přechází na jejich možné dědice v jejich řadě). Mají také možnost dědit, ale mohou se vzdát určitého dědictví ve prospěch jiného dědice v přímé řadě. Dědit a vzdát se části nebo celého svého dílu dědictví ve prospěch jiného dědice ještě neznamená, že nemá povinost platit dluhy, které se objeví např. za pět či deset let v rámci dodatečného dědického řízení. Pokud je oprávněným dědicem, tak je povinen dědit i hrady, zámky i dluhy zjištěné i po dvaceti letech, případně jeho dědicové, pokud by mezitím zemřel.
Spolužijící osoba nedědí vůbec automaticky. Musí svůj nárok prokazovat.
Takže opáčko: Dědit budou pouze ti, co byli podle zákona pozváni k dědickému řízeni a přijali to dědictví se vším všudy. Pokud by dědictví zamítli, tak se bude jednat s přímými dědici po něm samém, pokud by existovali atd. atd.
- tomasjedno
- Příspěvky: 6548
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha
- ZdenekHQ
- Významný člen
- Příspěvky: 25519
- Registrován: 21 črc 2006, 00:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
V případě, že dědic využije své právo výhrady soupisu pozůstalosti, odpovídá za dluhy zemřelého pouze do výše nabytého dědictví a nikoliv za částku, která převyšuje jeho dědický podíl.
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Soemtron píše:A poslední dotaz: Může se dědic (1) vzdát dědictví ve prospěch (2.) (3.) (8.) případně jen (8.)
§ 1490Vzdání se dědictví
(1) Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Souhlasí-li i druhý dědic, použijí se obdobně ustanovení § 1714 až 1720; nesouhlasí-li však, k vzdání se dědictví se nepřihlíží.
(2) Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.