hledání kamarádů z vojny i ze základních škol

[ZdenekHQ]

Jeden slavný "kokot drevený, plechom pobitý" žije i Banskej Bystrici, ale to moc východ není...

[breta1]

S těmi ko*koty mám jiné zkušenosti.
Sloužil jsem v Táboře, těch slovenských tam početně bylo asi stejně jako českých, ale ti čeští neskutečně vedli.....

[sinclair]

Jeden z BB se mnou sloužil, Mirek Malina.
Inteligentní kluk, co rozuměl česky a mluvil normálně slovensky, uměl plynule číst slovensky i česky, při převzetí vojenské knížky se zvládnul podepsat hodností a jménem. Prostě normální kluk s celou základkou a maturitou.
Cosi po přijímači naznačovalo už to, že asi jen jeden kus z "nich" s námi ostatními nastoupil do PŠ. Zbytek šel přímo na rotu k asi dvacítce "starých".
Paradoxní bylo taky to, že nejvíc jim to "dávali sežrat" jejich přímí krajani, jak později z jednoho takového vypadlo. Ten asi jedinej uměl trochu srozumitelně mluvit i za střízliva, takže se s ním bylo možný nějak domluvit.
Ten zbytek se dorozumíval jakousi směsicí nedefinovatelných dialektů a zvířecích skřeků.
Zvláště po vypití víc, jak půllitru spišské borovičky.
Tohle jediný se jim do hlav vešlo, na nic jiného už tam ale nebylo místo.
Co všecko pak v tomto stavu dokázali, to bylo vždycky vidět až ráno, za denního světla, když jsme se stavili na rotě skrz ranní nástup.
Později už ani to ne, ale ty první měsíce po PŠ, kdy jsme ještě neměli dobře vybudovaný "pozice", to bylo holt nutný.
Takže tenhle materiál tak v 95% končil s cívkami PK-čka na zádech, kde se toho nedalo moc zkazit, nebyla tam žádná potřeba odpovědnosti, ani velké komunikační dovednosti.
Až postupem času jsme s úžasem zjišťovali, že někteří z nich až na vojně v Čechách poprvé uviděli televizi, sprchy a podobný věci.

[Killroy]

Poznal jsem jich z východu taky pár, ale nemůžu je všechny házet do jednoho pytle. Podle mne byli horší někteří od maďarských hranic a taky "zo Záhorí" (tam jsem poznal několik fakt hodně dutých hlav..)

Ono taky záleželo na útvaru a zařazení. Třeba na bigošárně byl skutečně výkvět "intelygence"..


PŠ Brezno, VÚ4428 Hodonín 79/81

[ok1hga]

Podle mě právě východňáry a rusnáky posílali do ČB snad za trest, nebo co.

. . . to nebylo o tom odkud byli,
ale určitě to bylo o jedinečných osobnostech jedinců . . .
někdo je blbem i když má tři diplomy a titul . . .
. . . a s tím nic neuděláš.

[p32]

Já, co si vzpomínám, tak si na slováky na vojně stěžovat nemůžu. Chovali se normálně jako ostatní. Největší burani ale pocházeli z Pardubic, Uherského Hradiště a až potom z Bratislavy a Prahy. Kupodivu jeden z Košic si inteligencí schoval do vrecek dost čehúnú.

[sinclair]

Prostě jsem jen měl smůlu na zvýšenou koncentraci pologramotných hovad zrovna v ČB. Jednou za 2 roky se to prostě stát může
Pamatuju si jednoho supráka ze Zlína, teda krajan.
No neskutečný dobytek, nějaký Dřevojánek z Podvesné IV. Člověk by si byl řekl, že když pochází z velkého, po všech stránkách vyspělého města, že by mohl mít i normální chování.
Jenže on bohužel celou vojnu patřil k té sortě bigošů s PK-čky. Jako suprákovi mu z toho už patrně jebalo, jinak si to jeho chování nedovedu vysvětlit.
Karma ho bohudík dohnala dřív, než já.

[milosak]

Já měl, jako velitel družstva největší problemy s klukama mého nástupního
ročníku OVS Nový Jičín, takový zamindrákovaný hovada jsem vlastně potom
v životě už nepotkal, ale dneska už jsem jim odpustil, za jednoho z nich
mně náš velitel proměnil podmínku na 3 dni basy, ale ve finále oni šli do
civilu o 40 dní dříve !!!

Se slovákama pohoda, dodnes na slováky nedám dopustit.

[sinclair]

Ale jo, však já připouštím, že občas se to mohlo takhle blbě sejít
Na jedno příjmení si vzpomínám. Onofrej. Na útvaru celkem tři východňáři stejného příjmení a z oblasti okolo Prešova-Košic. Nezapomenutelní

[mi-ro]

Karle, EKKAR, kdy jsi byl v přijímači ve Zvolenu 8184?

[palmalsport]

Tak já na vojnu vzpomínám jenom v dobrém.
Základní výcvik + PŠ, v Prostějově. Tehdy se tomu říkalo jezdecká kasárna. Minulý týden sem byl v Prostějově pracovně, a kasárna už nejsou.
Po PŠ převelení do Chotusic, a po 1 měsíci, převelení na dálnou, a začala ta největší pohoda.

[jirkati]

Taky si přisadím. Rukoval jsem v srpnu 65 do Opatovic, přijímač v baráku za kasárnama u stadionu, paráda. Na nás, jako radisty, nikdo neřval. Měl jsem tam výborného kamaráda k Košic, Šaňu. Doučoval jsem ho ze začátku morzeovku, on byl vysoce hudebně nadaný, takže se brzy dostal na vysoké rychlosti a tím i mnoho vycházek už v přijímači. Jezdili jsme do Hradce popít a ani po větší dávce - kdo si ji někdy nedal - nebyl protivný. Jen začal hutoriť, takže jsme se dost nasmáli.
Po přijímači PŠ v Žatci na letišti. Tam už byly gumy vyřvané, nerad vzpomínám na ranní rozcvičky spočívající v běhu na konec dráhy a zpět. Po PŠ dva měsíce na příjmu "na stovce" a pak už havaj na hlásce u Senožat. A protože jsem vlastně pořád dělal své hobby, tak si na vojnu nemůžu stěžovat.
A vojenskou knížku mám taky schovanou.

[jirys]

Toz ja byl v PS - Sered a pak hura - Janovice nad Uhlavou ...
v pohode na topce ...

[EKKAR]

Mám několik Slováků jako velice dobrý kamarády, vďaka niekoľkým milučkým Slovenkám viem po slovensky hovoriť aj písať takmer ako po česky, ale co dokázali ze sebe udělat hlavně ti, co sami sebe označujou za jihoslovenský Maďary, u sebe doma na jihu odmítají mluvit slovensky, ale tomu, čemu říkají "rodná řeč" rodilej Maďar z Gyóru nebo Pešti nerozumí ani zbla - to by němej neřek ani kdyby mu hubu rozbil. Ani k tomu nepotřebovali chlast, oni duněli už na pohled, ani nebylo potřeba klepat. Setkal jsem se s podobnýma i mimo vojnu, v roce 2007 na dovolený na Velkým Mederu. Vostuda až na půdu, v Bille se se mnou prodavačka nechtěla vůbec bavit, když jsem ji pozdravil slovensky. Prej "ném tudom!" - naprostá ignorace úředního jazyka státu, kterýho byla občankou. Fakt, tihle "jakomaďaři" jsou lidi na přesdržku. Čestnou výjimkou byl nějakej Peter Balla, kluk z mýho ročníku, původem z Komárna nebo odkud - ale každopádně křtěnej Dunajem - etnickej Maďar jak poleno, uherština mu nad pivem jela z huby némforötök kokotök - ale vždycky se kvůli nám Čehúnům ochotně přepnul na slovenštinu a bavil se s náma naprosto normálně.

[konosuke]

no to hej, slovensky som sa aj ja priučil na vojne...velitěl bol major (říkali mu Terazky) a museli jsme na povely odpovídat zásadně slovensky akorát som sa zprvu čudoval že vojak = česky vojín no čo už...je to historia