Magnetofon B43, po chvilce provozu "chcípne"
Moderátor: Moderátoři
-
Lukas-Peca
- Příspěvky: 4500
- Registrován: 06 kvě 2007, 00:00
- Bydliště: Zlín
- Kontaktovat uživatele:
Úprava, kterou tu předkládám, je vlastně úprava úpravy Adély Urbanové ze strany 6 AR 1/70, která doporučila odpor 15 Ω a kondenzátor 5000 µF, ale ten byl jaksi těžko sehnatelný dál od Pardubic či Prahy, kde ho aspoň někdy někde měli. Tak jsme s kámošem vyzkoušeli zapojení se dvěma kondíky 1G paralelně, jenže při přestavbě jedné B42 na stereo třírychlostní jsme je vyndali a při pokusu pouýít je jinde se ukázalo, že jeden z nich je uvnitř přerušený (nebo ztratil kapacitu), takže to vlastně šlapalo jen na jeden z nich.
Samozřejmě, je-li magnet seřízený tak, že pérový svazek rozpojí až úplně na konci, bude třeba kapacitu ještě zvýšit, pak tedy i ten odpor.
- elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
Ano, přesně tu jsem měl na mysli.Hill píše:Úprava, kterou tu předkládám, je vlastně úprava úpravy Adély Urbanové ze strany 6 AR 1/70
Ještě se vrátím k jednotlačítkovému zapínání záznamu: Mně naopak dříve vadilo, že jsem musel záznam u jiných typů zapínat kombinací ovladačů. A kladl si otázku, proč nebyly novější magnetofony tak fantasticky řešené, jako B4. To mi bylo asi 10 let.
Nevím, co konstruktéry vedlo k jednotlačítkovému ovládání záznamu, ba dokonce ani to, co nikdy předtím ani nikdy potom nepoužili: univerzální hlavu přepínanou každým z tlačítek do režimu záznamu nebo snímání, zatímco v klidové poloze tlačítek jsou oba systémy zkratované na kostru. To vedlo k tomu, že při zapnutí posuvu se teprve hlava připojovala na vstup nebo na výstup zesilovače a, pokud zrovna nebylo ustálené napětí na vazebních kondenzátorech, nahrál se lupanec.
Dokud byly přepínače nové a kontakty přepínaly správně, tato chyba byla nepatrná a neslyšitelná. S časem se ale problém zvětšoval.
Ostatní magnetofony se pak už zase zapojovaly normálně, a to tak, že v klidu je hlava připojená na vstup snímacího zesilovače, a zůstane tak i při snímání. Jinak řečeno - tlačítko snímání její způsob zapojení nemění.
Teprve kontakty tlačítka záznamu přepnou hlavu na výstup, přesněji na zdroj záznamového a předmagnetizačního proudu.
Jo - a nelze ho stisknout samotné, což účinně omezuje neúmyslné přepnutí do funkce záznamu. Má to tak i B43, jakkoli to šílené zapojení přepínačů s mechanickým kódováním funkcí slibuje daleko víc potíží. Ale při snímání lupance nenahrává.
Tuto vymoženost typ B4/400 jaksi nemá.
elektrosvit píše:Nechte toho..."jihra" v tom bude mít akorát zmatek. A dokud si nedá do pořádku mechaniku a elektroniku tak, aby magnetofon spolehlivě přehrával, jsou to všechno zbytečné dohady.
Magnet by měl být u všech přístrojů stejný, B41 až B45 akorát neměly relé pro koncové zastavování.
Jo, jsem už z toho "voľaký zmätený". Ale učím se, chytám moudra.
Možná, že důvodem k tomu bylo snadnější řešení zemních spojů. Toto zapojení mohlo použít oddělené vstupní a výstupní země, což nebylo "k zahození" vzhledem k relativně velkému rozdílu mezi úrovněmi vstupního a výstupního signálu a úrovní předmagnetizace. Zjednodušení na použití jedné společné země je relativně "prekérní" záležitost. Kdysi jsem na tom ztroskotal při "upgrade" B5 na B100 a nevhodném vedení zemních spojů na DPS.Hill píše:Nevím, co konstruktéry vedlo k jednotlačítkovému ovládání záznamu, ba dokonce ani to, co nikdy předtím ani nikdy potom nepoužili: univerzální hlavu přepínanou každým z tlačítek do režimu záznamu nebo snímání, zatímco v klidové poloze tlačítek jsou oba systémy zkratované na kostru...
Jde o zamezení vzniku zemní smyčky. Při snímání přednostně kvůli odstupu rušivých napětí, při záznamu kvůli stabilitě zesilovače, Ale to je už zase na delší rozbor a nemám zájem na tom, aby se v tom jihra a jiní zkušenosti sbírající ztratili.
Takže zpět: mechanicky už to běhá správně?
Kamarád, který ho na kolejích měl, na dvojku nahrával písničky, aby jich měl co nejvíce. Pokud se pásek nezastavil, byl to poslech z hooodně hlubokého sklepa. Ale devítka rychlost už byla dobrá.
Je to divné, řada B4 i B5 má váhové spojky a při třetí třetině, tedy s větší vahou navinutého pásku by právě měla táhnout dobře.
Nejspíš to bylo opačně - na tu dvojku asi v první třetině. Tehdy je sama lehká, pravá cívka téměř prázdná, malá váha navinutého pásku, tak váhová filcová spojka příliš netáhla. U typů řady B4 s bílým dolním, hnaným kotoučem pravé spojky se to skutečně na tu dvojku občas stávalo. Zajímavé na tom je, že s černými kotouči, ať byly oleštěné jak chtěly, tak s těmi nee. Používalo se to výhradně jenom v kanclech na záznamy porad, schůzí a další podobný pčoviny.
I ti zkurrvení pojebaní estébáci v Uh. Hradišti nahrávali na devatenáctku, na Revoxu G36. Pamatuju si nažloutlou vnější stranu pásku - myslím LGS26 nebo LGS35, ale určitě Basf.
Nemáte ani ponětí, jak nás tady, na východní Moravě dodnes sere, že ten starý zkurrvysyn Grebeníček zdechl přirozenou smrtí. Ten sviňa chlap měl viset na trnce, ale nikdo tady neměl odvahu - nechat se zavřít skrz takového zmrrda a nechat tu rodinu v tom hnoji.
- elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
U řady B5 je problém s nespolehlivostí přivíjení v případě vytahaného řemínku, jinak fungují u B4 a B5 váhové spojky zcela spolehlivě, na rozdíl od špagátových brzd v prvních B70 a B90.