Radúz Činčera a Kinoautomat
Moderátor: Moderátoři
Radúz Činčera a Kinoautomat
Z několika záběrů jsem viděl, že každé hlasovací zařízení mělo u pódia svojí žárovku, číslicové zpracování v šedesátých letech bylo ještě v plenkách. Proto mne napadly tři možnosti, které připadají do úvahy:
1. (primitivní) několik asistentek spočítá počet svítících žároviček a výsledek se sečte
2. (analogový) každý hlas by měl třeba "váhu" 1kΩ a dané odpory by se paralelně připínaly buď do sekce ANO nebo NE a vyhodnocení by bylo měřidlem v můstkovém zapojení
3. (digitální) pomocí relátek by se výsledek zformoval ve dvojkové soustavě a následně převedl na dekadickou
První řešení je pro samotnou prezentaci na výstavě asi nejsnazší a realizovatelný, druhý dává jen údaj o tom který z táborů má navrch a závislost na počtu hlasů není lineární a ta třetí by znamenala sofistikované řešení podobnou návrhu, realizaci a oživení telefonní ústředny.
Napadají vás ještě nějaká další řešení, v té době realizovatelná? nebo máte někdo detailnější informace?
Druhou z podmínek bych vyřešil kondíkem, který se nabíjel delší dobu a jeho náboj by vybudil počítadlo jen jedenkrát za určitou dobu, ale současné hlasování by asi počítadlem moc nešlo.
Mělo to dvě instalace. Jednu v Montrealu a po dost dlouhé době od výstavy to nainstalovali zde ve Světozoru. Pár záběrů i ze zákulisí je v Zašlapaných projektech na ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/102 ... noautomat/
Pak to shledali ideologicky závadným, neboť ať hlasuješ jak hlasuješ, děj se zase vždy před dalším hlasováním vrátí k jedné verzi
Byly tehdy už několik desetiletí známy všechny druhy klopných obvodů, které známe i my dnes. Byly známy logické obvody, čítače, posuvné registry a paměti a lidé je uměli zkonstruovat. Dokonce lidé uměli sestrojit i procesory, ale pro tenhle úkol to nebylo potřeba. I když klidně mohli použít nějaký počítač, pokud ho měli k dispozici, je to nepravděpodobné, (to nebylo jako dnes, kdy na blikání diodou musí dnešní konstruktér použít microprocessor.)
Po obvodu plátna byly čtverečky s čísly sedadel, ty se rozsvítily buď zeleně, nebo červeně, podle toho, jaké tlačítko stiskl divák v sedadle. V každém čtverečku tedy byly dvě žárovky, zelená a červená. Žárovky se rozsvěcely v okamžiku, kdy divák stiskl tlačítko, a zůstaly rozsvícené, tudíž elektronika si to zapamatovala. V určitém okamžiku pak byly sečteny zvolené možnosti. Já tam napočítal cca 120 čtverců, takže kolem 120 sedadel.
Každé tlačítko mohlo ovládat nějaký bistabilní klopný obvod, který sepl žárovku a zároveň sloužil pro zapamatování volby. Výstup každého BKO mohl být napojen na vstup něčeho na způsob multiplexoru, který během sčítání proběhl stavy všech BKO. Mohly být dva multiplexory - jeden pro zelené, druhý pro červené žárovky. Stejně tak dva čítače - pro zelené a červené volby. Multiplexor proběhl stavy svých žárovek a pokud tam byla jednička, navýšil čítač o jednu. Na konci cyklu byly oba čítače naplněné počty červených a zelených voleb.
Na obou stranách plátna byla menší projekční plátna, kam se promítly oba výsledky. Byla tam nějaká podkladová fotografie promítnutá diaprojektorem a na to se ještě druhým projektorem promítlo světlé číslo. Projekce čísel proběhla údajně také automaticky. Pokud je to tak, muselo to být opravdu zajímavé, jak to technicky provést. Asi ty číslice měli nějak na filmu - negativu a výběrem určitého políčka z negativu je promítli. Mohli např. použít filmový projektor s filmem, kde na každém políčku bylo vzestupně jedno číslo. Projektor se mohl automaticky zastavit na políčku určitého pořadí a pak ho promítnout.
Ale to je moje spekulace.
vicious píše:To bolo niečo ako seriál so Svatoplukem Kuřátkem? Tam diváci hlasovali rozsvietením 100W žiarovky a výsledok sa zisťoval u energetikov alebo nejako podobne.
K tomu Kuřátkovi mi kámoš, co dělal na energetice v Tesle Přelouč říkal, jak narušovali výsledky hlasování. Vždy těsně před hlasováním vypnuli kompresorovnu, kde byly dva kompresory s motory každý 40 KW. Zásobník tlaku to pokryl a při vybraným hlasování zase kompresorovnu nahodili. Ten rozběhový proud vydal za pěknejch pár set žárovek v domácnosti, možná celý sídliště. Jenže pak se dozvěděli, že to byl ze strany televize podfuk a že se podle spotřeby větvení děje vůbec neřídilo.
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
- radioelectrum
- Příspěvky: 2334
- Registrován: 11 lis 2011, 00:00
- Bydliště: Oslavany
kinoprojektory nemají možnost zastaveného obrazu, ani zpomaleného chodu. To by tepelně ten film nedal. Pravděpodobnější bude použití projektoru na diapozitivy. Ty běžně pouštěli buď reklamy nebo různé informace před a po projekci a byli v kinech běžné.Osmdesat píše: Projektor se mohl automaticky zastavit na políčku určitého pořadí a pak ho promítnout.
Ale to je moje spekulace.
Jinak se přiznám, že ta paralela s totalitními volbami (ať volíš jak volíš, dopadne to stejně) mne prve nenapadla.
Co se týká toho oprášení původního filmu v devadesátých letech na ČT, tak to nebylo na základě hlasování lidí ve studiu, ale každý divák si sám mohl vybrat variatnu tím, zda-li přepne na první nebo druhý program.
To by také šlo - automatický diaprojektor naládovaný snímky s čísly. Počtem pulzů by se vybral diák určitého čísla. Karuselové diaprojektory v té době už existovaly, ale asi jen v Americe. Navíc to zařízení muselo umět počítat do cca 120.radioelectrum píše:kinoprojektory nemají možnost zastaveného obrazu, ani zpomaleného chodu. To by tepelně ten film nedal. Pravděpodobnější bude použití projektoru na diapozitivy. Ty běžně pouštěli buď reklamy nebo různé informace před a po projekci a byli v kinech běžné.Osmdesat píše: Projektor se mohl automaticky zastavit na políčku určitého pořadí a pak ho promítnout.
Ale to je moje spekulace.
Projekce čísel probíhala na menší plátna po stranách, na to jsi nepotřeboval výkon 35mm obloukovkového projektoru. Stačil použít 16mm projektor s pookénkovým krokováním a nekonečnou smyčkou filmu.
V podstatě mohl takový projektor přímo sloužit jako čítač - pulzy obdrženými z postupného snímání stavu řady těch volicích buněk přímo spouštět krokování políček.