Mému prvnímu Trabantu, tady již zmíněnému Karlu II., neupadla vlaštovka, ale propadla se mi páka ruční brzdy podlahou. Stál před vraty sklepní garáže. Naštěstí zůstala kola zamčená v mírném rejdu, tak se zastavil o zeď, k vratům garáže nedojel. Protože nedávno předtím mi uhnil náboj zadního kola od ramene a, protože bylo náledí, doklouzal jsem s tím ke kámošovi, u kterého jsme to přivařili, usoudil jsem, že je čas koupit jiného. V té době byly zrovna levné, v NDR se jich zbavovali, tak jsem jen zajel na dopravku ohlásit změnu podstatné části vozidla, a to všeho mezi přední a zadní SPZkou. A toho prvního jsem, už bez čísel vezl do jeho původní garáže, že půjde na pár náhradních dílů a zbytek do šrotu. Dojel jsem, vystoupil a už nezavřel dveře, protože se mu pod nimi zlomil nosník, patrně na železničním přejezdu.
Dohromady jsem na dvou traboších najezdil 385 tisíc km od roku 1980 do roku 1999, celkem se 4 motory. Karel III. dosloužil jako přibližovadlo na trase Prachov - Jičín asi o dva roky později. To už jsem měl japonského Trabanta Suzuki Swift z roku 1991 (ten už se nejmenoval Karel, nevím, jak by se to řeklo japonsky a u dalších by to byl každý další asi Karol, jestli se mu tak říká maďarsky) a od té doby jinou značku nejezdím.
Jestli vás zaujalo, proč Karel, tak to má původ u jistého Říhy, nádražáka z butoveské vochtrovny a také trabanťáka, že "každé správné neutahatelné vozidlo se musí jmenovat Karel". Ten jeho neměl přívlastek.
