Hlavně to není nic "nového", co vzniklo loni. Poprvé jsem o tom četl někdy v letech 2000-02.
Na druhou stranu - lze konstatovat, že se fotí foťákem na houby na film na houby a vydává se to za umění. Ale nikdo nám to necpe, nenutí... A souhlas s kolegou, třeba to někoho přivede k normální fotografii. I když mi přijde, že na filmy už nyní fotí akorát hipsteři.
kinofilm s proměnnou citlivostí
Moderátor: Moderátoři
Lomografie má základ už u prvních Kodaků (což byl asi první jednorázový foťák pro neprofesionály, z roku 1890) na stripping film: dvoučočkový fix focus objektiv pevně zaostřený na 3 metry, clona 8 nebo 16, takže snímek ostrý od 1,5 metru do 20 metrů nebo od metru do nekonečna. Zákazník nafotil 100 obrázků a poslal celý přístroj do fabriky, kde mu vyvolali snímky.
Takže podstatě lomografie bude letos 130 let.
Foťáky na svitkový film už byly vybavené složitějšími objektivy, větším rozsahem expozičních časů i clon, to už bylo i pro vážnější práci, přesto existoval například BabyBox od Kodaka na svitkový 45 mm film, ten se dal do něj koupit ještě před 50 lety ve speciálkách, ale o 10 let dřív je prodával každý vesnický drogista.
Takže podstatě lomografie bude letos 130 let.
Foťáky na svitkový film už byly vybavené složitějšími objektivy, větším rozsahem expozičních časů i clon, to už bylo i pro vážnější práci, přesto existoval například BabyBox od Kodaka na svitkový 45 mm film, ten se dal do něj koupit ještě před 50 lety ve speciálkách, ale o 10 let dřív je prodával každý vesnický drogista.
No jo, ale Kodak na svitky byl vynucen kupními možnostmi lidových vrstev, ne znuděnou snahou exhibovat s něčím "originálním".
Navíc při šťastné shodě podmínek, když se brýlové sklo Kodaku trefilo pásmem ostré kresby do předmětové/obrazové vzdálenosti, expozice do citlivosti a bednička byla na stativu nebo na židli, se dala pořídit téměř kvalitní fotka.
Navíc při šťastné shodě podmínek, když se brýlové sklo Kodaku trefilo pásmem ostré kresby do předmětové/obrazové vzdálenosti, expozice do citlivosti a bednička byla na stativu nebo na židli, se dala pořídit téměř kvalitní fotka.
Nějak jsme zamluvili filmy s proměnnou citlivostí. Původně to vymyslela tuším firma Ilford, jmenovalo se to asi XP2. Použitím to byl černobílý film, ale konstrukcí barevný. Tři vrstvy chromogenně vyvolávané (výsledný obraz byl v barvivu, ne stříbro), každá pro celé spektrum, ale jinak citlivá. Takže použitelný rozsah 100-3200 ASA a vyvolávalo se to standardním procesem C41 v kterémkoliv fotolabu. Foma vyráběla něco podobného jako Fomapan Variant. Pro umělé světlo šel až do nevídaných 6400 ASA (bigbít, divadlo...). Šly drby, že to původně bylo na šmírování. Kvalita bohužel kolísala a ke konci už jsem slyšel, že když to nejde pořádně, tak se to vyrábět nebude. Tak jsem poslední kazetu dojel na Národní, jak tam byl ten šrumec 
Ještě LOMO: podle mých zkušeností to tak špatná firma nebyla. Produkovala jednoduché lidové přístroje, poněkud zaostalé, ale vyrobené byly slušně. LOMO LC-A mám ve vodotěsném pouzdru a slouží dobře. Myslím, že je od nich i řada Ljubitěl. Ten jsem, pravda, dodělával (vnitřní odrazy), protože jsem jeden čas nic jiného neměl. Ale optika sloužila dobře a formát 6x6 dělal svoje. Podařilo se mi na něj napasovat proxary od Flexaretu, na portrét to byla nutnost. Nikdo mě s tím bakelitem nebral vážně a mohl jsem si dělat co jsem chtěl.