Prostor pro osobní dotazy, které nelze jinde dopasovat, případně které přímo nesouvisí s bastlením či elektrotechnikou obecně (protože i bastlíři jsou většinou normální lidé, co nedrží v ruce štípačky a šroubovák 24 hodin denně). Neslouží pro přeposílání obecně známých informací z komerčních webů.
Dělali to jenom proto že to bylo levné. Jinak to asi žádné přednosti nemá. Nevýhoda je nízká hmotnost a nízká tuhost, to je přesně proti požadavkům na kvalitní reprodukci...
Jenom mi uniká smysl toho střeďáku. A jeho umístění je taky trochu úlet. Některé výtvory z té doby byly opravdu kouzelné
Celeron - tak to už bych bral
Olovnatý cín je vhodný k pájení ale není k jídlu. Bezolovnatý cín je sice možné jíst ale nejde jím pájet www.sigmaphon.cz
Tyhle bedny překvapivě při měření vyšly o nějaký fous líp, než jejich dřevěné ekvivalenty. Těžko soudit s takovým odstupem času, ale i s tím odstupem je možné říct, že to všechno není jenom o tuhosti ozvučnice jako celku.
Ten materiál má poměrně velké vnitřní tlumení a je možné, že při tloušťce stěn třeba 6-7cm už je to znát.
Je třeba připomenout, že tyhle bedny, resp. celá ta koncepce, vznikla v první polovině 70.let.
Tedy v době absolutního zmaru všech nadějí ze šedesátek, všeobecného pocitu beznaděje, pesimismu, byrokracie a následného zmr dství v jednom.
V ČSSR bylo tenkrát dost těžké, najít nějaké dřevovýrobní družstvo/podnik, co by dokázal klasické, dřevěné ozvučnice vyrábět v potřebném počtu a sortimentu, přiměřeně rychle, vzhledně a pokud možno levně.
Celými ročníky HaZ se táhla inzerce HiFi Servisu Praha, později svazarmovského podniku Elektronika Praha, že urgentně hledají výrobce-dodavatele dřevěných skříní.
Nápadů a výsledků vývoje kvalitních věcí evidentně byly hromady, ale nebylo nikoho, kdo by to dokázal za rozumných podmínek vyrobit a tak tu kvalitu dostat k lidem. Proto je např. TW40 Junior celkově koncipovaný a stavební návod napsaný tak, aby si ho mohl postavit kdejaký trotl z volně dostupných součástek a fungovalo mu to.
Protože tehdy prostě nebyli ani lidi, vůle ani kapacita na to, vyrábět něco kvalitního velkosériově.
Bohužel všecky výhody, které vyplynuly z výhody levné a jednoduché výroby, pak zanikly v mimořádně otravném a nespolehlivém způsobu montáže těch reproduktorů.
Tehdejší obchodní název pro tuto sedvičovou konstrukci beden ze dvou výlisků, je Levisten®. Reproduktory se musely k polystyrenu lepit mizerně dostupným, speciálním lepidlem a celé bedny pak přeplátovat, za pomoci stejného lepidla, 1,5mm silným Umakartem. Název toho lepidla by asi bylo možné dohledat někde v HaZ 1970-1971. V těch letech /první polovina 70.let/ tyhle bedny také vznikly.
Neměnnou konstantou z té doby zůstává, že dokud existovaly a byly širší veřejnosti dostupné jen zesilovače s výkonem cca 15-20W na kanál, tak bedny fakticky nebylo možné elektricky poškodit a tedy nebylo potřeba je rozebírat. U tohoto prodávaného páru, to zřejmě celých těch cca 45 let takto bylo.
Domy do polystyrénu dávali už za soudruhů. První celkově polystyrénem zateplený barák pamatuju asi z roku 1987 a polystyrén uvnitř panelů byl už v 60. letech. Takže jsi se svým OT zase mimo...
Tyhle sdrhovačky měli kolem roku 1992 v Mototechně Pardubice za cca 200 kaček. Jedny byly průřez od 0,15 do 1 a druhý od 1,5 do 6 mm2. Mám je oboje. Do těch na větší průřezy jsem musel vyfrézovat novou pohyblivou část svírače izolace. Originál je z dost měkýho 2 mm plechu a deformuje se a kleště pak nechodí. Musí se často rovnat a časem praskne. Použil jsem na to nějaký lepší železo a zatím to vypadá, že je navěky po problému.
To je fakt dobrá cena. Já je kupoval taky nějak okolo 600,-Kčs každé.
Do 1mm2 šedé, od 1,5 do 6mm2 modré. Udělaly fakt kupu práce za ty roky a furt drží, jen na těch menších jsem měnil nějaké pérko a musely se vyčistit. Jak se zanesou prachem, tak to nechce klouzat, ty přídržný čelisti.
Ta Mototechna v Pardubicích byla partiovka, proto ty ceny. Malý průřezy mám taky světlešedý ale velký jsou tmavošedý. Když nechtěj klouzat, tak je ten přídržák ohnutej.
Ešte existovala náhrada týchto blankovačiek, také malé klieštiky, kde sa to muselo ,,odhadnúť" a potom potiahnúť. Výrobca bol z NDR... (pre sopľov: Nemecká Demokratická Republika, NDR = DDR https://sk.wikipedia.org/wiki/Nemecká_demokratická_republika Nemecká_demokratická_republika ktorá spravila spolok s Bundesrepublik Deutschland a teraz je z toho iba Deutschland)
Ta reproduktorová soustava se jmenovala RS 20 Junior a vyšla v edici postavte si sami v akci Hifi-Junior č.3. Sám jsem je stavěl, jak z Levistenu, tak potom ve dřevě. Návod mám, pokud by po něm někdo" toužil ".
Poopravím, lepidlo nebylo třeba žádné specialní, ale předepsaný byl dobře dostupný Chs 1200 epoxy. Repraky držely jak čert .