Vtipy, vtipné články a odkazy V
Moderátor: Moderátoři
Alebo používaš blbé zdroje informácií. Tvoj ,,mudrlant fóra" 
-
ZdenekHQ
- Významný člen
- Příspěvky: 25519
- Registrován: 21 črc 2006, 00:00
- Bydliště: skoro Brno
- Kontaktovat uživatele:
Musel jsem oddělit to relé.
EKKAR píše:Jde babička po návsi, ve vozíku televizi.
Potká ji starosta:
"Vezete ji do servisu, matko?"
"Ne, do kostela ke zpovědi, svini ulhanou!"
Pro moje oslovení klidně použijte jméno Zdeněk
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Správně navržené zapojení je jako recept na dobré jídlo.
Můžete vynechat půlku ingrediencí, nebo přidat jiné,
ale jste si jistí, že vám to bude chutnat[?]
Bajka na akademické téma
aneb jak je důležité správně si zvolit konzultanta
Scéna: Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku. Přichází liška.
Liška: "Co to tu děláš?"
Zajíc: "Dělám na diplomce."
Liška: "O čem bude?"
Zajíc: "O tom, jak zajíci žerou lišky."
(Dlouhá pauza.)
Liška: "Co je to za blbost??? Každý přece ví, že zajíci lišky nežerou!"
Zajíc: "Tak se pojď podívat."
(Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje ve psaní. Objeví se vlk.)
Vlk: "Co to píšeš?"
Zajíc: "Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky."
Vlk: "Takovou blbost ti přece nevezmou!?!"
Zajíc: "Proč ne? Chceš se podívat?"
Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho. Vrátí se k notebooku, na scénu vstoupí medvěd.
Medvěd: "Co to děláš, zajíci?"
Zajíc: "Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy."
Medvěd se rozchechtá: "To je ale pitomost!"
Zajíc: "Pojď se podívat ke mně, ukážu ti to."
Oba jdou do nory a chvíli se nikdo nevrací.
Následuje střih na scénu uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu hromada vlčích kosti. Naproti sedí nad hromadou medvědích kostí obrovský lev a šťárá se v zubech.
Morální ponaučení:
Nezáleží na tématu diplomky.
Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš.
Záleží hlavně na tom, koho máš za konzultanta.
aneb jak je důležité správně si zvolit konzultanta
Scéna: Les, krásný letní den. Zajíc sedí před svou norou a klepe do notebooku. Přichází liška.
Liška: "Co to tu děláš?"
Zajíc: "Dělám na diplomce."
Liška: "O čem bude?"
Zajíc: "O tom, jak zajíci žerou lišky."
(Dlouhá pauza.)
Liška: "Co je to za blbost??? Každý přece ví, že zajíci lišky nežerou!"
Zajíc: "Tak se pojď podívat."
(Oba zmizí v zajícové noře. Za pár minut se vynoří zajíc a okusuje liščí kost. Sedne si zpátky k notebooku a pokračuje ve psaní. Objeví se vlk.)
Vlk: "Co to píšeš?"
Zajíc: "Píšu diplomku na téma, jak zajíci žerou vlky."
Vlk: "Takovou blbost ti přece nevezmou!?!"
Zajíc: "Proč ne? Chceš se podívat?"
Oba jdou do nory, a za chvíli se zase objeví zajíc a poplácává si břicho. Vrátí se k notebooku, na scénu vstoupí medvěd.
Medvěd: "Co to děláš, zajíci?"
Zajíc: "Makám na diplomce: Jak zajíci žerou medvědy."
Medvěd se rozchechtá: "To je ale pitomost!"
Zajíc: "Pojď se podívat ke mně, ukážu ti to."
Oba jdou do nory a chvíli se nikdo nevrací.
Následuje střih na scénu uvnitř zaječího doupěte. V jednom rohu hromada liščích kosti. V druhém rohu hromada vlčích kosti. Naproti sedí nad hromadou medvědích kostí obrovský lev a šťárá se v zubech.
Morální ponaučení:
Nezáleží na tématu diplomky.
Nezáleží na tom, jaká data zpracováváš.
Záleží hlavně na tom, koho máš za konzultanta.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!A jeden z Ruska...
Ruská vojenská základna na Sibiři vítá v rámci udobřování americkou návštěvu. Delegaci ubytují, ale najednou je slyšet strašný řev:
"Míška! Který prase utíralo velitelův stůl? Já ho zastřelím! Narvu mu do držky granát a odpálím! Rozpižlám ho bajonetem na nudličky!"
"Ale pane poručíku, to snad ne!" ohrazuje se americký velitel delegace. "Tak se snad s vojáky nezachází!"
"Vy se do toho nepleťte! Míška! Které čuně nemyté? Hodím ho sežrat medvědům! Pověsím ho nahýho na strom na mráz, až bude zvonit!"
"Ale pane poručíku, u nás v Americe s našimi vojáky takhle nezacházíme!"
"Vy držte huby! Jakápak Amerika? Žádná Amerika už není! Míška! Který prase zmáčklo na velitelově stole ten červenej knoflík?"
Ruská vojenská základna na Sibiři vítá v rámci udobřování americkou návštěvu. Delegaci ubytují, ale najednou je slyšet strašný řev:
"Míška! Který prase utíralo velitelův stůl? Já ho zastřelím! Narvu mu do držky granát a odpálím! Rozpižlám ho bajonetem na nudličky!"
"Ale pane poručíku, to snad ne!" ohrazuje se americký velitel delegace. "Tak se snad s vojáky nezachází!"
"Vy se do toho nepleťte! Míška! Které čuně nemyté? Hodím ho sežrat medvědům! Pověsím ho nahýho na strom na mráz, až bude zvonit!"
"Ale pane poručíku, u nás v Americe s našimi vojáky takhle nezacházíme!"
"Vy držte huby! Jakápak Amerika? Žádná Amerika už není! Míška! Který prase zmáčklo na velitelově stole ten červenej knoflík?"
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!
Ja uz cekal, kdy se neco takovyho objevi 
Pry z Lovosic
https://www.somavedic.co.uk/
https://www.idnes.cz/mobil/tech-trendy/ ... b_tech_LHR
Pry z Lovosic
https://www.somavedic.co.uk/
https://www.idnes.cz/mobil/tech-trendy/ ... b_tech_LHR
Smutné je, že jim na to někdo skočí. Proto jsem taky pokračování vlákna oddělil a poslal jinam.
Arabsko-izraelská válka...
Je krátké období příměří a podél hranice chodí hlídky. Izraelský voják se pokaždé, když míjí Araba, zastaví a upřeně si ho prohlíží. Samozřejmě je to válka nervů, oba mají prsty na spoušti, ale rozkaz říká, že je příměří. Jenže Arab očividně ztrácí nervy a když se míjejí už asi popáté, nevydrží to a rozkřikne se na Izraelce:
"Štó ty súkin syn, ty ješčo ně víděl arábskovo soldáta?"
P.S. A ještě lepší by bylo, kdyby mu ten izraelskej odpověděl:
"Ja těbjé pakažú súkinovo syná, ty šljúcha musulmánskaja...!"
(jako že na tom není vůbec nic nemožnýho...!!!)
Anebo jeden z Černé kroniky:
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. Když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali ty botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
"To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo aby na něj zařvala: "To jsi nevěděl dřív?" s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček:
"To jsou botičky mýho brášky. Maminka říkala, že bráškovi už jsou malý."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátku, zeptala se:
"A kde máš rukavičky?"
Chlapeček klidně odvětí:
"Rukavičky mám přece nacpané v těch botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...
A ještě jeden, z tzv. "Reality dnešních dnů":
Starý Arab žije od svého dětství na předměstí Chicaga. Jeho syn Náser studuje třetím rokem v Paříži. Otci už není nejlépe, žije sám a cítí se starý a slabý. Jednoho dne se rozhodne napsat synovi e-mail:
"As-salámu alajkum,
milý synu, přeji ti, aby ses měl stále dobře, jsem rád, že se vzděláváš, ale je mi líto, že zrovna v těchto dnech tu nemůžeš být se mnou. V poslední době se necítím moc dobře. Nic mi nechutná, nemůžu ani moc pracovat... jsem moc smutný... Vím, že kdybys tu byl, jistě bys mi pomohl. Například zrýt zahrádku, když už nejsem schopen já. Moc bych si přál na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, jistě bys mi pomohl. Mám tě rád.
Alhamdulilláh!
Tvůj otec."
Během minutky přišla otci e-mailem odpověď:
"As-salámu alajkum, milý otče,
prosím tě, v žádném případě nesmíš na zahradě kopat!!! Naši přátelé a já jsme tam zahrabali tu věc! Radši neriskuj, aby se ti něco zlého nepřihodilo!!! Taky tě mám rád.
Alhamdulilláh!
Tvůj milujici syn Náser."
Pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořní pěchota, FBI a CIA. Přehrabou a přeryjí zahradu kousíček po kousku, prohlížejí každý milimetr, rozdrobí každou divnou tvrdou hroudu, ale nic nenajdou. Rozčarováni se opět stahují...
Večer dostane otec další e-mail od syna:
"Milý otče!
Víc pro tebe z takové dálky nemůžu udělat, ale pevně věřím, že tvá zahrada je dostatečně zrytá a můžeš sázet cokoliv ti libo, brambory i zeleninu... Mám tě rád. Ať nám Alláh dá všechnu moudrost a dobré duchovní zdraví, které potřebujeme, abychom setrvali na rovné cestě. A také hodně ochotných, schopných a nezištných pomocníků.
Tvůj milující syn Náser."
(přeneseno odnikud)
Je krátké období příměří a podél hranice chodí hlídky. Izraelský voják se pokaždé, když míjí Araba, zastaví a upřeně si ho prohlíží. Samozřejmě je to válka nervů, oba mají prsty na spoušti, ale rozkaz říká, že je příměří. Jenže Arab očividně ztrácí nervy a když se míjejí už asi popáté, nevydrží to a rozkřikne se na Izraelce:
"Štó ty súkin syn, ty ješčo ně víděl arábskovo soldáta?"
P.S. A ještě lepší by bylo, kdyby mu ten izraelskej odpověděl:
"Ja těbjé pakažú súkinovo syná, ty šljúcha musulmánskaja...!"
(jako že na tom není vůbec nic nemožnýho...!!!)
Anebo jeden z Černé kroniky:
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. Když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali ty botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká:
"To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo aby na něj zařvala: "To jsi nevěděl dřív?" s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček:
"To jsou botičky mýho brášky. Maminka říkala, že bráškovi už jsou malý."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátku, zeptala se:
"A kde máš rukavičky?"
Chlapeček klidně odvětí:
"Rukavičky mám přece nacpané v těch botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...
A ještě jeden, z tzv. "Reality dnešních dnů":
Starý Arab žije od svého dětství na předměstí Chicaga. Jeho syn Náser studuje třetím rokem v Paříži. Otci už není nejlépe, žije sám a cítí se starý a slabý. Jednoho dne se rozhodne napsat synovi e-mail:
"As-salámu alajkum,
milý synu, přeji ti, aby ses měl stále dobře, jsem rád, že se vzděláváš, ale je mi líto, že zrovna v těchto dnech tu nemůžeš být se mnou. V poslední době se necítím moc dobře. Nic mi nechutná, nemůžu ani moc pracovat... jsem moc smutný... Vím, že kdybys tu byl, jistě bys mi pomohl. Například zrýt zahrádku, když už nejsem schopen já. Moc bych si přál na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, jistě bys mi pomohl. Mám tě rád.
Alhamdulilláh!
Tvůj otec."
Během minutky přišla otci e-mailem odpověď:
"As-salámu alajkum, milý otče,
prosím tě, v žádném případě nesmíš na zahradě kopat!!! Naši přátelé a já jsme tam zahrabali tu věc! Radši neriskuj, aby se ti něco zlého nepřihodilo!!! Taky tě mám rád.
Alhamdulilláh!
Tvůj milujici syn Náser."
Pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořní pěchota, FBI a CIA. Přehrabou a přeryjí zahradu kousíček po kousku, prohlížejí každý milimetr, rozdrobí každou divnou tvrdou hroudu, ale nic nenajdou. Rozčarováni se opět stahují...
Večer dostane otec další e-mail od syna:
"Milý otče!
Víc pro tebe z takové dálky nemůžu udělat, ale pevně věřím, že tvá zahrada je dostatečně zrytá a můžeš sázet cokoliv ti libo, brambory i zeleninu... Mám tě rád. Ať nám Alláh dá všechnu moudrost a dobré duchovní zdraví, které potřebujeme, abychom setrvali na rovné cestě. A také hodně ochotných, schopných a nezištných pomocníků.
Tvůj milující syn Náser."
(přeneseno odnikud)
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!A jeden archeologickej...
V archeologickém nalezišti, spadajícím do Velké Moravy, našli kostry dvou mužů, u kterých byly předměty, napovídající, že by to mohli být samotní věrozvěstové Cyril s Metodějem. Jisté to ale nebylo a proto se naši archeologové obrátili na radu do světa. Sovětští archeologové si vyžádali kosti k expertíze, naši je tedy pečlivě zabalili a odeslali do Moskvy. Za týden se kosti vrátily, každá přelámaná aspoň na dvacet kousků, ale přiložený dopis hlásal:
"Ano, jsou to oni, přiznali se."
Dnes by se to dalo stejně tak dobře přepsat na americké experty z Guantánama...
Jak ajťáci rozdělují ženy?
TYP VIRUS - Ani si nevšimneš a nastěhuje se ti do bytu, kde si všechno přivlastní.
TYP INTERNET - Musíš zaplatit za přístup.
TYP USB - Je dobrá jen na zastrčení kabelu.
TYP BLUETOOTH - Chce udržovat přátelství bez kontaktu.
TYP SERVER - Když ji potřebuješ, vždy je obsazená.
TYP WINDOWS - Má spoustu chyb, ale nedovedeš si bez ní představit život.
TYP POWERPOINT - Je atraktivní, můžeš se s ní pochlubit, ale sama o sobě nemá hodnotu.
TYP EXCEL - Říká se, že umí spoustu věcí, ale ty ji používáš jen pro základní úkony.
TYP WORD - Vždy má pro tebe překvapení, ale v podstatě ji nikdo nerozumí.
TYP DOS - Kdysi ji měli všichni a dnes o ni nemá zájem nikdo.
TYP SCANDISK - Je ti jasný, že je užitečná a chce ti pomoct, ale nikdy nevíš, co vlastně dělá.
TYP SCREENSAVER - Nehodí se na nic, ale aspoň tě zabaví.
TYP LINUX - Přívětivá a přátelská, ale musíš se v ní vyznat, jinak z ní budeš nešťastný.
A jedna židovská:
Prohledávají celníci na moskevském letišti Vnukovo kufr izraelského turisty.
"Co je tohle?" ptá se celník přísně při nálezu těžké bronzové busty Vladimíra Iljiče Lenina.
"Špatně se ptáte!" poučuje ho turista. "Máte se ptát: kdo je to? Cožpak nepoznáváte svého největšího vůdce Vladimíra Iljiče Lenina, zakladatele vaší revoluce? Jakou lepší památku bych si z vaší země mohl přivézt?"
"No jo," vrčí celník (jak je jejich zvykem). "Tak si ho zabalte a jděte!"
Skoro stejná scéna se odehrává po přistání letadla na letišti v Tel Avivu:
"Co je tohle?" ptá se celník.
"Špatně se ptáte," ujišťuje ho turista. "Máte se ptát: Kdo je to? To je přece Vladimir Iljič Lenin, vůdce ruské bolševické revoluce, největší světový lhář a vrah. Mám tu sošku přímo z Moskvy, kde jinde bych ji tak lacino sehnal?"
"No dobře, zabalte si ji a jděte dál!" odbude ho celník.
Turista přijede domů a vybaluje kufr. Jeho synek spatří sošku a ptá se:
"Jé, tati, kdo je to?"
"Špatně se ptáš," kárá ho otec. "O to přece vůbec nejde, měl ses ptát: Co to je?"
"No tak, co to je, tati?" ptá se syn.
"Víš, pro nás je to akorát pět kilogramů levně koupeného a hlavně neprocleného zlata."
V archeologickém nalezišti, spadajícím do Velké Moravy, našli kostry dvou mužů, u kterých byly předměty, napovídající, že by to mohli být samotní věrozvěstové Cyril s Metodějem. Jisté to ale nebylo a proto se naši archeologové obrátili na radu do světa. Sovětští archeologové si vyžádali kosti k expertíze, naši je tedy pečlivě zabalili a odeslali do Moskvy. Za týden se kosti vrátily, každá přelámaná aspoň na dvacet kousků, ale přiložený dopis hlásal:
"Ano, jsou to oni, přiznali se."
Dnes by se to dalo stejně tak dobře přepsat na americké experty z Guantánama...
Jak ajťáci rozdělují ženy?
TYP VIRUS - Ani si nevšimneš a nastěhuje se ti do bytu, kde si všechno přivlastní.
TYP INTERNET - Musíš zaplatit za přístup.
TYP USB - Je dobrá jen na zastrčení kabelu.
TYP BLUETOOTH - Chce udržovat přátelství bez kontaktu.
TYP SERVER - Když ji potřebuješ, vždy je obsazená.
TYP WINDOWS - Má spoustu chyb, ale nedovedeš si bez ní představit život.
TYP POWERPOINT - Je atraktivní, můžeš se s ní pochlubit, ale sama o sobě nemá hodnotu.
TYP EXCEL - Říká se, že umí spoustu věcí, ale ty ji používáš jen pro základní úkony.
TYP WORD - Vždy má pro tebe překvapení, ale v podstatě ji nikdo nerozumí.
TYP DOS - Kdysi ji měli všichni a dnes o ni nemá zájem nikdo.
TYP SCANDISK - Je ti jasný, že je užitečná a chce ti pomoct, ale nikdy nevíš, co vlastně dělá.
TYP SCREENSAVER - Nehodí se na nic, ale aspoň tě zabaví.
TYP LINUX - Přívětivá a přátelská, ale musíš se v ní vyznat, jinak z ní budeš nešťastný.
A jedna židovská:
Prohledávají celníci na moskevském letišti Vnukovo kufr izraelského turisty.
"Co je tohle?" ptá se celník přísně při nálezu těžké bronzové busty Vladimíra Iljiče Lenina.
"Špatně se ptáte!" poučuje ho turista. "Máte se ptát: kdo je to? Cožpak nepoznáváte svého největšího vůdce Vladimíra Iljiče Lenina, zakladatele vaší revoluce? Jakou lepší památku bych si z vaší země mohl přivézt?"
"No jo," vrčí celník (jak je jejich zvykem). "Tak si ho zabalte a jděte!"
Skoro stejná scéna se odehrává po přistání letadla na letišti v Tel Avivu:
"Co je tohle?" ptá se celník.
"Špatně se ptáte," ujišťuje ho turista. "Máte se ptát: Kdo je to? To je přece Vladimir Iljič Lenin, vůdce ruské bolševické revoluce, největší světový lhář a vrah. Mám tu sošku přímo z Moskvy, kde jinde bych ji tak lacino sehnal?"
"No dobře, zabalte si ji a jděte dál!" odbude ho celník.
Turista přijede domů a vybaluje kufr. Jeho synek spatří sošku a ptá se:
"Jé, tati, kdo je to?"
"Špatně se ptáš," kárá ho otec. "O to přece vůbec nejde, měl ses ptát: Co to je?"
"No tak, co to je, tati?" ptá se syn.
"Víš, pro nás je to akorát pět kilogramů levně koupeného a hlavně neprocleného zlata."
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!EKKAR píše:Prohledávají celníci na moskevském letišti Vnukovo kufr izraelského turisty
Už jsem Tě chtěl zje bat, že šíříš bludy ale nenapsals z jaký doby ten vtip je.
Před rokem 1990 bylo totiž Vnukovo vojenský letiště s jen pár vnitrostátníma linkama, žádný mezinárodní lety se tam nekonaly.
Mezinárodní tenkrát bylo jen Šeremeťjevo. Další letiště, Domodědovo, bylo pouze vnitrostátní.
Vím to dost jistě, na Šeremeťjevo jsem 2 x letěl z Prahy a z Domodědovo pokračoval do Kazaně a zpět. A že bylo Vnukovo vojenský, to vím na beton, neb jsem tam byl zatčen a seděl 10 hodin v ťurmě. PZO Kovo mi totiž z Vnukovo zajistilo letenku do Minska a jako inostraněc jsem byl považován za špióna. Propustili mě až po zásahu ambasády a do Minska jsem musel vlakem. Rok 1982.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!