Část LED pásku zeslábla
Moderátor: Moderátoři
FHonza píše:Kremik píše:... koukání přiliš z blízka oku nijak nevadí, protože oko nemá čím čočku více vyboulit než je její klidový stav ...
Koukání zblízka namáhá oko úplně jinak (s čočkou nijak nesouvisí). Jsou namáhány oční svaly, které hýbou celou oční bulvou. Čím blíže je sledovaný předmět, tím více se musí vyrovnávat paralaxa (paralaxa se zvětšuje).
No a co? Je nějaký problém, že každé oko kouká pod jiným úhlem? Rozsah pohybu zleva doprava je podstatně větší než rozdíl těchto úhlů. Palec vidím oběma očima i když se jím dotýkám nosu aniž bych šilhal (je už to ale trošku těžké). Ale z tak extrémní vzdálenosti snad nikdo normálně nečte, nepíse, nekreslí.
Nechci zakládat nové téma, tak to dám sem.
Míváte "vidiny"?
Abych to trošku vysvětlil - jako dítě jsem často usínal tak, že jsem pozoroval mžitky, které se objeví ve tmě nebo při zavřených očích. Obvykle vytvořily tunel, který se rúzně stáčel (i výškově, častěji dolů než vzhůru) a já jím prolétával, dokud jsem neusnul. To je asi normální. Kromě mžitek (vizuálně za mžitky) se vytváří fleky různého jasu a zbarvení, obvykle se pořád mírně mění, ale některá "abstraktní umění" umějí i chvíli setrvat, než se rozpadnou. To je asi taky normální. Když mi bylo cca mezi 5ti až 10 lety, dvakrát se mi stalo, že se mi zjevil obraz i ve dne, za bdělého stavu s otevřenýma očima. Prostě jsem viděl dva obrazy přes sebe - normální i zjevený. Oba byly velmi zajímavé, jasné, ostré a naprosto konkrétní, ničím nepřipomínající jevy při zavřených očích. Bylo by to na samostatný popis, nevím, jestli by někoho zajímal. Ale bylo to v dětství, to se děje spousta věcí, které se postupně vytratí a do dospělosti nedostanou.
Ovšem - zajímavou vidinu jsem měl i teď (dva dny zpátky), ve 45ti letech.
Bylo to po probuzení, kdy jsem ještě neotevřel oči. Viděl jsem tmavě hnědou nebo černou hlínu (nešlo určit) a z ní vyrůstala zelená tráva a stejně zelené nějaké lístky. Obraz byl naprosto ostrý a zřetelný, držel se minutu až dvě. Když jsem pohnul okem (pod zavřeným víčkem), obraz se pohnul taky. Byl jsem při vědomí a mluvil s další bdící osobou, to aby mě někdo nepodezíral z nějakého snu. Pak se obraz postupně ale rychle (tak do pěti sekund) rozplynul do obvyklých fleků. Obraz byl generován levým okem, nebo mozkovou částí příslušející levému oku. Zjištěno až po rozpadu obrazu, pravé oko jsem v tu chvíli nedokázal ani "zaměřit", ležel jsem na pravém boku.
Stává se vám taky něco podobného?
Míváte "vidiny"?
Abych to trošku vysvětlil - jako dítě jsem často usínal tak, že jsem pozoroval mžitky, které se objeví ve tmě nebo při zavřených očích. Obvykle vytvořily tunel, který se rúzně stáčel (i výškově, častěji dolů než vzhůru) a já jím prolétával, dokud jsem neusnul. To je asi normální. Kromě mžitek (vizuálně za mžitky) se vytváří fleky různého jasu a zbarvení, obvykle se pořád mírně mění, ale některá "abstraktní umění" umějí i chvíli setrvat, než se rozpadnou. To je asi taky normální. Když mi bylo cca mezi 5ti až 10 lety, dvakrát se mi stalo, že se mi zjevil obraz i ve dne, za bdělého stavu s otevřenýma očima. Prostě jsem viděl dva obrazy přes sebe - normální i zjevený. Oba byly velmi zajímavé, jasné, ostré a naprosto konkrétní, ničím nepřipomínající jevy při zavřených očích. Bylo by to na samostatný popis, nevím, jestli by někoho zajímal. Ale bylo to v dětství, to se děje spousta věcí, které se postupně vytratí a do dospělosti nedostanou.
Ovšem - zajímavou vidinu jsem měl i teď (dva dny zpátky), ve 45ti letech.
Bylo to po probuzení, kdy jsem ještě neotevřel oči. Viděl jsem tmavě hnědou nebo černou hlínu (nešlo určit) a z ní vyrůstala zelená tráva a stejně zelené nějaké lístky. Obraz byl naprosto ostrý a zřetelný, držel se minutu až dvě. Když jsem pohnul okem (pod zavřeným víčkem), obraz se pohnul taky. Byl jsem při vědomí a mluvil s další bdící osobou, to aby mě někdo nepodezíral z nějakého snu. Pak se obraz postupně ale rychle (tak do pěti sekund) rozplynul do obvyklých fleků. Obraz byl generován levým okem, nebo mozkovou částí příslušející levému oku. Zjištěno až po rozpadu obrazu, pravé oko jsem v tu chvíli nedokázal ani "zaměřit", ležel jsem na pravém boku.
Stává se vám taky něco podobného?
Takže hovno, pánové!
Teď koukám na anatomii oka, a vono je to naopak!
Buď mi to uniklo, nebo to uniká většině populace, ono totiž někde se ani nepíše přesně jak to funguje, prostě že svaly mění zakřivení čočky a hotovo. Pak si každý představuje, že ztažením ji zplošťují, a ono je to přesně opačně. Tak i ten opotometrista mi to říkal blbě.
Zase se ukázalo, že člověk má věřit tomu co vidí a cítí a ne tomu co se povídá.
Tak to si s chlápkem ještě pokecám. Že mě nenapadlo na to kouknout dřív...
Teď koukám na anatomii oka, a vono je to naopak!
Smrštěním svalu povolí tah vláken a čočka se vlastní pružností vyklene. Při uvolnění svalu se čočka zploští.
Buď mi to uniklo, nebo to uniká většině populace, ono totiž někde se ani nepíše přesně jak to funguje, prostě že svaly mění zakřivení čočky a hotovo. Pak si každý představuje, že ztažením ji zplošťují, a ono je to přesně opačně. Tak i ten opotometrista mi to říkal blbě.
Zase se ukázalo, že člověk má věřit tomu co vidí a cítí a ne tomu co se povídá.
Tak to si s chlápkem ještě pokecám. Že mě nenapadlo na to kouknout dřív...