Správně, byť na většině rozměrově menších součástek, je jenom propletený SGS.
S úplným označením SGS Ates, nebo dokonce jen Ates, jsem to viděl natištěný snad jen na TO3. Třeba AD143 to má.
A viděl jsem několik větších integráčů /myslím el. přepínače vstupů a korekce to byly/, na kterých bylo drobným písmem jen Thomson.
Germaniový zesíček
Moderátor: Moderátoři
Kremik píše: Mohla by to být 2010? Těch mám víc
Taky jich mám víc. Byly v prapůvodní bastl verzi tiskárny BT100 jako servo pro motorky Igla na podelnéj posuv papíru a hejbání tiskovou "hlavou" s jednou jehlou. V tý tiskárně vydržely kupodivu téměř vše, včetně zkratu na výstupu.
Když se začala dělat sériově v Tesle Přelouč, tak tam místo nich nacpali MBA810DS. Jó kde jsou ty časy.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Na 810 jsem nedal dopustit. Dodnes bych jich po šuplatech pár našel, byly jich plný televize. Oproti GC511 + 521 to byl obrovský skok vpřed. Byť z toho na vyšších frekvencích lezl šumák
https://i.imagefra.me/3d4iwcf3
https://i.imagefra.me/3d4iwcf3
rvx73 píše:Na 810 jsem nedal dopustit. Oproti GC511 + 521 to byl obrovský skok vpřed.
Tak teď jsi mě dostal. MDA2020 haníš, přitom na MBA810 nedáš dopustit?
Ano, proti GC511/521 to byl určitě krok vpřed, to zajisté, ovšem 2020 je zase krok napřed oproti 810.
A nemyslete si, že 810 neodcházely. V telkách ani ne, protože nebyl vyžíván jejích výkon, ovšem v jiných zařízeních tomu bylo jinak. V technických informacích a změnových listech o tom byla nejedna zmínka, kdy se doporučovalo snižovat kapacity ve zdrojích, aby 810 tolik neodcházely a aspoň nějak přežívaly. Sinclair si možná bude pamatovat i jejich čísla, já bych to musel hledat.
BT100 už jsem poznal jen s 810kama. Pár jich ještě mám. Byla to moje první tiskárna.
Jo, a ještě jedna věc. TDA810 je opět lepší proti MBA810. Dokonce i katalogově. Snese větší napětí a podá větší výkon.
originál byl ve své době jakž-takž, akorát na tuzemském trhu jaksi nebyl běžně k mání
Jenže ty A273/274 neměli čím podobným nahradit, takovej LM1036 byl zas o kus někde jinde, TDA4290V už úplně jinde ... Ten se Tesle povedlo opajcit až o dost pozdějc.xsc píše:No, nepoučili. Ty A273/274 byly větší problém než MDA2020.EKKAR píše:HA, zde vidno, kde učunili soudruzi z NDR chybu - a rychle se z ní poučili...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!sinclair píše:pozitivum taky bylo, že to dávalo citelně vyšší výkon /plných 20W/ než při napájení nestabilizovaným zdrojem, se kterým to padalo a konec odevzdal max. 14W.
Nestabilizované napájení je ovšem problém nejen u těchto zprasků 2020.
A přitom rozdíl v hlasitosti pro bytové audio, který se tím získal, sotva opravňuje k takovému honění na mezní hodnoty.
Viděl jsem pokus o aplikaci MDA2020 právě na setrvale mezní hodnotu, totiž v lineárním měniči pro napájení radiotechnického zařízení kde spínaný zdroj rušil. V době kdy jsem se rozkoukával v prvním zaměstnání. Pro ověření jsem si to taky zkusil. Celkem rychle jsme vyčerpali sehnatelné zásoby 2020 a tím manévry skončily. Paradoxně byl o generaci dřív úspěšnější náš tehdejší šéf se svou konstrukcí, který pro podobné účely navrhl měnič s tehdejšími 25W plackami П4Б a Fe jádrem. Čímž jsme se oklikou dostali ke germaniu o kterém bylo tohle vlákno
Co si má člověk myslet o integráči s tepelnou a nadproudovou ochranou, který odejde buď tepelným nebo napěťovým přetížením? A dlouho předtím má prasečtější zvuk než konec s ECL82.
rvx73 píše:810 jsem používal povětšinou v provedení DAS, tj. k přišroubování na chladič a s ochranami, a ty mi přišly v pohodě, pokud od nich člověk nechtěl víc než těch 5W
Máš pravdu, v Sopránu mi hrají skoro 40 let a nikdy žádnej neodešel. Ale nevím, jestli tam DAS byly originál, nebo zda jsem je hned po začátku vyměnil.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Že má tu ochranu pjekně na howno.Crifodo píše:....
Co si má člověk myslet o integráči s tepelnou a nadproudovou ochranou, který odejde buď tepelným nebo napěťovým přetížením? A dlouho předtím má prasečtější zvuk než konec s ECL82.
V oskenovaným servisnám manuálu Soprána jsou napsaný Tesla MBA810A, teda aspoň v tom, co mám k dispozici já. Na Oldradio.cz ani na Radiohistoria.sk jsem nic jinýho taky nenašel, skopčáckej Raupenhaus.de měl sken ode mne.Celeron píše:rvx73 píše:810 jsem používal povětšinou v provedení DAS, tj. k přišroubování na chladič a s ochranami, a ty mi přišly v pohodě, pokud od nich člověk nechtěl víc než těch 5W
Máš pravdu, v Sopránu mi hrají skoro 40 let a nikdy žádnej neodešel. Ale nevím, jestli tam DAS byly originál, nebo zda jsem je hned po začátku vyměnil.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!Snad už poslední příspěvek na téma MDA/TDA2020:
Asi se shodnem na tom, že kdo měl v ruce jen MDA2020 a nemohl to z různých důvodů porovnat s originálem, tak považuje zvuk MDA2020 za "normální". Jenže on fakt normální není.
Je tam uvnitř nějaká chyba. Přetažená nějaká lokální vazba, kmitočtově horší přechod s větší kapacitou, nebo něco jinak udělaného, co způsobuje otřesný "plechový" zvuk.
Když to s předepsanými kompenzacemi pak měříte, vyjde Vám asi 5V/us, což je i na 20W zesilovač dost málo. Měřit se musí krátce a rychle, doslova se z toho hulí, kondenzátor 100n v Boucherotu je třeba nahradit pěti 22n keramikami paralelně a odpor na zatížení 6W. Odpojit Boucherot nelze, okamžitě se rozkmitá i s čistě R zátěží.
V tomto stavu je i pracně vybraný MDA2020 doslova na hranici stability a dá se s přehledem oddělat i dotykem šroubováku na otevřený vstup. Nezavrčí 50Hz, jako to udělají jiné zesilovače - divoce se rozkmitá, pokud má připojeny jako zátěž bedny, tak ihned spálí výškáče a než zaberou ty prapodivný pojistky uvnitř, je po něm.
Měli jsme v práci přípravek na jejich měření - pozlacený dutinky z nějakého konektoru, vyšší podložka "pod záda", přiklápěcí chladič a okolo bylo nejkratšími cestami obestavěné tovární, komplet symetrické zapojení i s ochrannými diodami. Napájelo se to záměrně z nestabilizovaného zdroje 2x19V, protože toto napájení měly i v aparátech. Zdroj měl na výstupech jen malé blokovací kapacity a v obou větvích rychlé tranzistorové pojistky, nastavené myslím na 2A. To proto, aby se rozkmitaný šváb natvrdo neprorazil a dal se reklamovat. Dutinky z konektoru zase umožňovaly je měřit bez pájení. Výsledky byly někdy mezi lety 83-85 opravdu otřesný. Z jedné té průhledné, plastové "kazety", ve kterých to dodávali po 25ks, šlo vybrat asi jen 3-4 korektně pracující kusy s Iq asi 50mA a nekmitající.
Za velmi pozoruhodné považuju to, že když jsme pak přepnuli zdroj na 2x15V, tak stejným způsobem testované MDA2010 prošly téměř všecky, s "odpadem" max. 2-3ks. Ty se testovaly proto, že zpočátku hodně odcházely v B113, kde běžely "na krev".
MDA2010 jsou nesmrtelné jen v řídce vyráběném zesilovači AZS101, gramofonech NZC150, NZC160, ještě pár dalších a myslím ještě v NZC300, kde ale díky malým transformátorům pracovaly s výkonem jenom asi 5W.
Hodně lidí vynechalo tavný pojistky přímo v jištění napájení MDA2020. To se např. v případě obou problematických Zetawattů ukázalo chybou, neboť při rozkmitání se na výstupu současně objevilo téměř celé Un/2 /dokud se neprorazil konec/ a začalo to připalovat i cívky basáků, než shořelo něco jiného. Prostě hrůza a za ty love ostuda.
Originální TDA2020 ten "plechový" zvuk prostě nemá. Naměřit se na něm dá asi 9V/us /což byl tuším původní sen v Tesle/ a s katalogovými kompenzacemi z DS SGS, se symetrickým napájením plných 2x20V je naprosto stabilní, klidový odběr asi 60mA. Je mu přitom u prdele, jestli se mu na vstupu, nebo někde ve vazbě, či na kompenzaci rejpete šroubovákem. Jenom potichu zavrčí těmi 50Hz, ale rozhodně se nerozkmitá tak, že by šel do hajzlu a ještě vzal něco s sebou.
Měl jsem z brněnské Kovoslužby /opravovala tuzexové i individuálně dovezené zahraniční přístroje/ vyhandlovaných asi deset originálních TDA2020 SGS. Byl to ND do nějakého velkého stereotelevizoru, nebo čeho přesně, už nevím. Oni jich velkou spotřebu neměli a tak bylo možný, na základě dlouhodobějších kontaktů mého šéfa, něco z nich dostat.
Byl u mě kdysi 85-86 jeden velmi pečlivý stavitel Zetawatta 2020. Měl na místech 741 patice a origo Signetics NE5534 - bylo jednodušší od překupníků sehnat NE5534, než v ČSSR MAA741...
Měl velice pečlivě vybrané, kvalitní pasivy, vybírané potenciometry. Na MDA2020 mohutný měděný, černěný chladič, frézovaný z měděného bloku, C-trafo, elektrolyty ERO 10G/35V - prostě parádní práce.
I s dobrými OZ to ale mělo zvuk, jak z prdele, úplně charakteristický pro MDA a on sám mi říkal, že s těmi NE je to lepší jen po stránce šumu, jinak nijak.
Měl potíže, jako skoro všichni. S práskáním přepínače vstupů, s chrastěním poťáků a tak. Všecko jsme to teda pořešili a nakonec jsem mu nabídl /když to měl tak pěkně a pečlivě udělané/, jestli nechce zkusit ty MDA vyměnit za originály TDA, když už tam má ta NE-čka.
Nemyslím si, že to byl muzikant, nebo člověk s vytříbeným sluchem - pracoval na nějaké řadové pozici v uherskobrodském VOP.
Po výměně MDA za TDA vykulil oči a pochopitelně s těmi TDA i odešel. Ten výsledek /s těmi NE5534 vpředu/ byl opravdu pěkný, vznikl z toho plnotučný HiFi zesilovač s velmi pěkným zvukem a výborným odstupem.
Ten šváb se prostě nepovedl, koneckonců i sami SGS ho nevyráběli nijak dlouho a hned potom, co dokončili Pentawatty, tak TDA2020 zmizel do zapomnění a semtam se objevoval jako ND do něčeho, kde byl použitý.
Asi se shodnem na tom, že kdo měl v ruce jen MDA2020 a nemohl to z různých důvodů porovnat s originálem, tak považuje zvuk MDA2020 za "normální". Jenže on fakt normální není.
Je tam uvnitř nějaká chyba. Přetažená nějaká lokální vazba, kmitočtově horší přechod s větší kapacitou, nebo něco jinak udělaného, co způsobuje otřesný "plechový" zvuk.
Když to s předepsanými kompenzacemi pak měříte, vyjde Vám asi 5V/us, což je i na 20W zesilovač dost málo. Měřit se musí krátce a rychle, doslova se z toho hulí, kondenzátor 100n v Boucherotu je třeba nahradit pěti 22n keramikami paralelně a odpor na zatížení 6W. Odpojit Boucherot nelze, okamžitě se rozkmitá i s čistě R zátěží.
V tomto stavu je i pracně vybraný MDA2020 doslova na hranici stability a dá se s přehledem oddělat i dotykem šroubováku na otevřený vstup. Nezavrčí 50Hz, jako to udělají jiné zesilovače - divoce se rozkmitá, pokud má připojeny jako zátěž bedny, tak ihned spálí výškáče a než zaberou ty prapodivný pojistky uvnitř, je po něm.
Měli jsme v práci přípravek na jejich měření - pozlacený dutinky z nějakého konektoru, vyšší podložka "pod záda", přiklápěcí chladič a okolo bylo nejkratšími cestami obestavěné tovární, komplet symetrické zapojení i s ochrannými diodami. Napájelo se to záměrně z nestabilizovaného zdroje 2x19V, protože toto napájení měly i v aparátech. Zdroj měl na výstupech jen malé blokovací kapacity a v obou větvích rychlé tranzistorové pojistky, nastavené myslím na 2A. To proto, aby se rozkmitaný šváb natvrdo neprorazil a dal se reklamovat. Dutinky z konektoru zase umožňovaly je měřit bez pájení. Výsledky byly někdy mezi lety 83-85 opravdu otřesný. Z jedné té průhledné, plastové "kazety", ve kterých to dodávali po 25ks, šlo vybrat asi jen 3-4 korektně pracující kusy s Iq asi 50mA a nekmitající.
Za velmi pozoruhodné považuju to, že když jsme pak přepnuli zdroj na 2x15V, tak stejným způsobem testované MDA2010 prošly téměř všecky, s "odpadem" max. 2-3ks. Ty se testovaly proto, že zpočátku hodně odcházely v B113, kde běžely "na krev".
MDA2010 jsou nesmrtelné jen v řídce vyráběném zesilovači AZS101, gramofonech NZC150, NZC160, ještě pár dalších a myslím ještě v NZC300, kde ale díky malým transformátorům pracovaly s výkonem jenom asi 5W.
Hodně lidí vynechalo tavný pojistky přímo v jištění napájení MDA2020. To se např. v případě obou problematických Zetawattů ukázalo chybou, neboť při rozkmitání se na výstupu současně objevilo téměř celé Un/2 /dokud se neprorazil konec/ a začalo to připalovat i cívky basáků, než shořelo něco jiného. Prostě hrůza a za ty love ostuda.
Originální TDA2020 ten "plechový" zvuk prostě nemá. Naměřit se na něm dá asi 9V/us /což byl tuším původní sen v Tesle/ a s katalogovými kompenzacemi z DS SGS, se symetrickým napájením plných 2x20V je naprosto stabilní, klidový odběr asi 60mA. Je mu přitom u prdele, jestli se mu na vstupu, nebo někde ve vazbě, či na kompenzaci rejpete šroubovákem. Jenom potichu zavrčí těmi 50Hz, ale rozhodně se nerozkmitá tak, že by šel do hajzlu a ještě vzal něco s sebou.
Měl jsem z brněnské Kovoslužby /opravovala tuzexové i individuálně dovezené zahraniční přístroje/ vyhandlovaných asi deset originálních TDA2020 SGS. Byl to ND do nějakého velkého stereotelevizoru, nebo čeho přesně, už nevím. Oni jich velkou spotřebu neměli a tak bylo možný, na základě dlouhodobějších kontaktů mého šéfa, něco z nich dostat.
Byl u mě kdysi 85-86 jeden velmi pečlivý stavitel Zetawatta 2020. Měl na místech 741 patice a origo Signetics NE5534 - bylo jednodušší od překupníků sehnat NE5534, než v ČSSR MAA741...
Měl velice pečlivě vybrané, kvalitní pasivy, vybírané potenciometry. Na MDA2020 mohutný měděný, černěný chladič, frézovaný z měděného bloku, C-trafo, elektrolyty ERO 10G/35V - prostě parádní práce.
I s dobrými OZ to ale mělo zvuk, jak z prdele, úplně charakteristický pro MDA a on sám mi říkal, že s těmi NE je to lepší jen po stránce šumu, jinak nijak.
Měl potíže, jako skoro všichni. S práskáním přepínače vstupů, s chrastěním poťáků a tak. Všecko jsme to teda pořešili a nakonec jsem mu nabídl /když to měl tak pěkně a pečlivě udělané/, jestli nechce zkusit ty MDA vyměnit za originály TDA, když už tam má ta NE-čka.
Nemyslím si, že to byl muzikant, nebo člověk s vytříbeným sluchem - pracoval na nějaké řadové pozici v uherskobrodském VOP.
Po výměně MDA za TDA vykulil oči a pochopitelně s těmi TDA i odešel. Ten výsledek /s těmi NE5534 vpředu/ byl opravdu pěkný, vznikl z toho plnotučný HiFi zesilovač s velmi pěkným zvukem a výborným odstupem.
Ten šváb se prostě nepovedl, koneckonců i sami SGS ho nevyráběli nijak dlouho a hned potom, co dokončili Pentawatty, tak TDA2020 zmizel do zapomnění a semtam se objevoval jako ND do něčeho, kde byl použitý.