V gramofonu proč ne. Houby namáhání, nízké otáčky.
Ten Loctite jsem si koupil poprvé někdy 1995-1996 na jedné, fakt monstrózní firemní předváděčce Loctite.
Byl tam přítomen i Zdeněk Knedla, alias Železný Zekon. Volné chvíle si tam krátil ohýbáním 16-18mm stavebního roxoru přes krk, házením kusy kolejnic jako by byly ze dřeva, trháním zlatých stránek zubama, poponášením škodovek a podobnými kousky. Tehdy ho skoro nikdo neznal
Lepili i klasický, průřezem celkem velký klínový řemen.
Nedokázal ho ani svou brutální silou rozervat, ani překroutit. Ale pravda taky je, že na cirkulárku ho už nasadit nezkusili..
Totéž nějaký pás z celkem tuhé, ploché gumy velkého průřezu. Tu už rozerval, protože měla oproti klíňáku průtah, ale ruplo to úplně vedle lepeného spoje, ten byl i po průtahu úplně netknutý.
Pak lepili betonovou chodníkovou dlaždici nějakým lepicím tmelem. Tu Zekon chvíli předtím, holou rukou přerazil.
Zekon ji pak následně zkoušel znova o hlavu rozlomit. Rozlomil, ale prdlo to o 2-3 cm vedle, ne ve spoji. Na reakci toho tmelu v dlaždici se nějaký čas čekalo, asi tak 15 minut.
Pak lepili víc druhů nějakých tvrdých plastů. Nikdy to neprasklo v lepeném spoji. Vypadalo to jako zázrak
To lepidlo bylo přímo určené jen na gumu a gumové součástky, třímístné číslo a tuším trojka na začátku.
Koupil jsem si tam ještě takový speciál, co jím šel zalepit třeba železný šteft do strženého závitu hliníkové slitiny.
Nechal jsem tam tehdy myslím patnáct stovek, byly to velice kvalitní věci.