Magnetofonová nostalgie (odděleno)
Moderátor: Moderátoři
zato vrchní kryt nad žárovkami prasklý (asi teplem) napraskané rohy a celý
v barvě sienypálené (světle hnědé) jak od kouření, ale nesmrdí. Držel jsem ho jako "žárovkový" do sbírky, s tím že ten kryt někdy vyměním. Doba nastala. Na Aukru jsem našel B42 které vypadalo velice pěkně opticky.
Přišel, dobře zabalený a opravdu kryt moc pěkný. (zato uvnitř chyběl motor a další drobnosti. V popisu aukce žádná zmínka:-( Mě je to jedno, ale kdyby to koupil někdo za účelem provozování, byl by notně zklamán) Chci ho vyměnit a najednou problém. Otvor pro bílé a červené sklíčko je malý. Beru posuvku a opravdu, otvor pro sklíčka je o 3mm delší než otvor pro měřák.
Jelikož vím od starých Tesláků, že žárovková verze se dělala narychlo i v noci aby se zachránil plán a prémie řiditele, po to co Metra Blansko nedodala ručková měřidla. Otvor musel být větší i v tom hliníkovém štítku s nápisem Tesla tranzistor a samozřejmě i v tom plastovém krytu. Neuvěřitelné jak musela dřív za sociku fungovat výroba. nebo lépe řečeno co všechno zvládla dělnická třída svým umem, zachránit nedostatky těch nahoře. Kdo se v tom alespoň trochu orientuje, musel se udělat nový přípravek který děroval otvor v tom firemním štítku a musela se udělat vložka do formy (a to není opravdu žádná sranda) aby se výroba mohla vrátit k normálu až přijdou měřáky. Přitom by podle mě, stačilo udělat to bílé a červené sklíčko prostě menší do stávajícího otvoru. Nepochopitelné, nebo prostě jen komunisti nařídili. už se to asi nikdy nedovíme. Úpravou sklíček bylo vše zachráněno, mgf vypadá jak nový a perfektně hraje, asi bych měl smeknou klobouk před kvalitou práce našich otců
Ještě bylo používáno ve Stropkově zelené, modré a oranžové.
Měl i zastydlé mezikolo pod setrvačníkem. Přístup jak k penězům, ale šlo to. Jak ovšem vyndat setrvačník k výměně obložení, to jsem nikde nenašel.
A nech to pár dní běhat na devítku (nebo se zařazeným rychloposuvem zpět <<, vyšší rychlost se zařadí automaticky).
Zatím se mi to osvědčilo u 20 let odložené B3, kterou prostě nevypnuli vypínačem, to vytlačí víc gumy, než vydrbaný pertinax. Ne, že by byla zcela dupání prostá, ale už ne jako králík, zlepšilo se to na králíčka. A občasným použitím se to dále pomalu zlepšuje.
Asi už to nikdy dokonalé nebude, ale kolísání je pod rozeznatelností i u nahrávek piana (na těch se pozná nejlíp). A rozebírat ten horní panel kvůli tomu nebudu. Vždyť ten stroj má ještě originál od roku 1965 zakapané všechny šroubky a trimry z výroby a údajně se používal dvakrát ročně po dobu asi 15 let, podle stavu bych řekl, že skutečně neměl naběháno víc, než asi 60 - 80 hodin.
Nevím, o jakém mezikole pod setrvačníkem je řeč, tam přece žádné mezikolo není: FF >> jde přímo přiklopením pravého unašeče k setrvačníku, REW << obstará přiklopení levého unašeče na hřídel motoru...
Kvůli tomu mezikolu jsem zkoušel ten panel sundat. Ale šlo zvednout jen asi o 3cm a dost. Naštěstí ten řemínek mimo toho kola není nikde navlečený. A na to kolo se dá dostat.
- elektrosvit
- Příspěvky: 2517
- Registrován: 27 čer 2016, 00:00
Hille, dají se na něm (obecně, nemyslím tvůj konkrétní kus) používat pásky DP, aniž by došlo k jejich poškození? Třeba i za cenu nepoužívání rychlých chodů. Bozděch sice uvádí PE 41, ale v návodu k obsluze i k údržbě se píše o AGFA CR. Mám tu dva kusy, tak bych si chtěl alespoň jeden rozjet na občasné hraní a nechci kvůli tomu shánět další pásky a znovu nahrávat již nahrané jen kvůli použití na tomto mgf.Hill píše:Zatím se mi to osvědčilo u 20 let odložené B3, kterou prostě nevypnuli vypínačem...
Pásky DP se na Sonetu Duo moc šťastně netváří, i když jen při zapnutí rychloposuvů a brždění. Tahy při normálním posuvu jim nijak nevadí, zvlášť, když máš pod unašeči čistý filc.
Uvnitř unašečů jsou ale pojistné třecí spojky, které mají proklouznout při momentu asi 0,8 - 1,5 kpcm, ta horní mez už je na pásky DP trochu moc, na B3 se tuším kontrolovaly na prokluz 0,8 - 1,2 kpcm.
Takže kuchni unašeče, případně vyčisti třecí plochy, a můžeš na tom honit i DP pásky. Konečně - B3 už se seřizovala na pásky Agfa PE41 nebo BASF DP25.
Magnetofon B42 jsem byl s otcem kupovat v Elektře před vánocemi 1970 a pokud si pamatuji, jeho cena byla 2700,- Kčs. Byl v hnědém textilovém obalu se zipsem, ušitém na míru a mám dojem, že součástí prodeje byl i hranatý mikrofon AMD108 v plastové krabičce.
Ten magneťák jsem měl v provozu téměř neustále 10 až 12 roků a „prodral“ na něm určitě 3x hlavu ANP 935. Nyní jsem dokonce našel paragon z roku 1977, kde je cena ANP 935 – 180,- Kčs.
V roce 1982 jsem si koupil B113 (po dvou letech provozu výměna hlav za feritové) a dá se říci, provoz B42 u mě skončil a odložen v dílně do regálu. Nyní (nedávno v lednu) téměř po čtyřiceti letech jsem vytáhl B42 na světlo boží a musím konstatovat, magnetofon je stále v dobré kondici včetně převodů. Na náhradní mechanické díly – kolečka, gumičky - mám torzo magnetofonu B444, který má šasi totožné s B42.

Odhaduji, že podíl dodnes hrajících kusů z celkového počtu prodaných, navzdory zanedbávané údržbě, ve srovnání s ostatními řadami jasně vede.
Samozřejmě, bolest přepínacích lišt, opotřebovaných hlav ANP935 a důlků vydřených kuličkou patního ložiska motoru je věčná, ale, až na ty hlavy, které se dnes už musí kanibalit z jiných strojů (nebo je nahradit tvrzenou ANH210, propájet přepínače natvrdo na snímání a z magneťáku udělat pouze přehrávač), je všechno řešitelné celkem snadno a levně.
Prostě šasi B4 bylo mechanicky povedené.
Na okraj: kdes vzal feritové hlavy pro B113?
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!