To byla vada kondenzátoru, nebylo to způsobený aplikací ve stroboskopu.
Někdy Vám tu nakreslím, jak vypadal "náš" finální stroboskop, se šesti IFK120 v parabole ze Š100.
Hlavní zdroj energie bylo asi 20 paralelních dvojitých kondenzátorů pro televizory, 64+64uF/350/385V, co se s 10A grecem musely zapínat na síť přes přes odpor. Každá z IFK120 musela mít svůj kondenzátor 128uF, vytvořený opět z toho jednoho televizního, spojením sekcí, který byl z hlavní baterie nabíjený přes odpor asi 20 ohmů.
Každá výbojka musela mít taky své zapalovací trafo, byť do jejich primárů byl tyristorem KT714 vybíjený jediný kondenzátor 1uF/350V.
Bylo to završení všech experimentů s IFK120, které tehdy stály ve zlínské prodejně Čajka přesně 11,-Kčs /na nich natištěná ofiko cena 1r 10k/.
Po spuštění toho monstra sice v tom sále poklesla síť, vlivem úbytku na hliníkovém zásuvkovém vedení asi tak o 8V, ale osazenstvo asi 100-150 kusů bylo doslova oslepeno.
Výbojka IFK120 má sice 120Ws a značnou přetížitelnost /konce elektrod bývaly žhavé tak, že zapalovala chaoticky sama/, ale při 10Hz pak smíte odpálit jen 12Ws, což je opravdu velmi málo. Proto jsme jich do paraboly narvali rovnou šest, víc se jich tam mechanicky nevešlo.
Výsledná palba asi 70Ws při 10Hz byla už slušná. Mělo to asi víc, protože ty kondenzátory měly hodně kapacity do plusu, byly sice z výprodeje, ale nepoužité.
Tisíce děkovných dopisů, životnost IFK120 v tomto režimu asi 2-3 akce, než zcela zčernaly. S ohledem na jejich dostupnost a cenu to ale bylo akceptovatelné. Bylo zajímavé, sledovat udivenou obsluhu prodejny Čajka, jak prohledává sklad a snáší všechny výbojky, když jsme tam jednou za čas vyrazili na nákup. Té jsme namluvili, že fakt jako hodně fotíme se sovětskými blesky a že potřebujeme velkou zásobu
Vyrobil jsem pro ně dokonce i patice, z festovních pozlacených dutinek elektronkových objímek. Středového zapalovacího kontaktu /plechový můstek/ se dotýkalo napružené fosforbronzové perko z relátka, patice z odleptaného cuprextitu je výborný izolant.