Tak konkrétní mechanismus opotřebování vláken zářivkových trubic by mě taky zajímal, ale kdo ví, jestli je dostačně objasněn, vždyť i u katod elektronek jsou ještě nejasnosti.
Pojmem otrávené vlákno jsem myslel obecně snížení emisní schopnosti jeho vrstvy, ať už k tomu dochází jakkoli. Dobře, tak tedy opotřebení vlákna. To už je lepší?
Vycházím z faktů, že zářivková vlákna jsou opatřeny emisní vrstvou stejně jako katody, studené zápaly zářivce natolik škodí, že snižují její životnost na jednu desetinu oproti startování s nažhavenými vlákny a stmívatelné měniče vlákna zářivek při nižším výkonu přižhavují. Takže péče o emisní vrstvu bude zřejmě na místě. Zářivky dojíždějí právě na postupnou ztrátu emise, čímž se jejich vlákna stále více zahřívají, až nakonec shoří. (Zářivky se startérem se do této fáze ani nedostanou, protože snížování emisní schopnosti je spojeno se vzrůstem napětí a dříve než dojde k přepálení vláken, tak už začne spínat startér.)
Z tohoto důvodu se domnívám, že nějaká regenerace by tady asi nebyla úspěšná, ale je to zajímavá myšlenka, nad tím jsem ještě nepřemýšlel.
Co by trubicím možná prospělo, by bylo postupné částečné snižování proudu, aby teplota vláken zůstávala konstantní. Otázkou je, zda a jaký by to mělo význam, protože poctivě vysvícená zářivka má opotřebený i luminofor, její svítivost už je znatelně nižší, a při ještě navíc sníženém proudu už by z ní zůstala jen neúčinná bludička. V poslední fázi života by to tedy smysl určitě nemělo, a je otázkou, nakolik by to bylo přínosné během jejího "aktivního" života, resp. zda by to oddálilo pokles svítivosti nebo alespoň zvedlo účinnost. Určitě by to však zvýšilo životnost svítidel. Pokus by asi nebylo složité udělat, snad by stačilo hlídat teplotu konců zářivky a dle toho řídit proud. Ještě jsem to ale nezkoušel.
Predradník pre 11W DZ2
Moderátor: Moderátoři
Myslím si, že v rámci domáceho použitia to s vyčerpaním luminoforu nie je nijak závažné.
Kedysi som uvažoval skúsiť na konce vyslúžilej lineárnej žiarivky nalepiť vodivú fóliu a napojiť to na VN. K pokusu nedošlo. Mám za to, že keby sa to podarilo, tá trubka by vydržala ešte dosť rokov. Ak by mal niekto chuť pohrať sa a k dispozícii VN generátor, môže to skúsiť.
Kedysi som uvažoval skúsiť na konce vyslúžilej lineárnej žiarivky nalepiť vodivú fóliu a napojiť to na VN. K pokusu nedošlo. Mám za to, že keby sa to podarilo, tá trubka by vydržala ešte dosť rokov. Ak by mal niekto chuť pohrať sa a k dispozícii VN generátor, môže to skúsiť.
Díky za odpověď. Nejde o slovíčkaření, jak stav katody nazveme, ale o pochopení co tím chtěl básník říci...
Něco na tom asi bude. Udělal jsem pokus: Ke staré vyřazené 18W lineární trubici, která měla již problém s nastartováním klasickou tlumivkou (blikala), jsem připojil elektroniku z úsporky. Kupodivu, zářivka startovala bez problémů a svítila, i když, subjektivně, slabším svitem. Po připojení té elektroniky na anodový zdroj (BS275) s nastaveným napětím 325V (230Vx1,41), si elektronika s touto zářivkou odebírala proud 47 mA. Tedy celkový příkon, včetně předřadníku, byl 15,3 W. Mírné přižhavování vláken trubice za provozu, možná, při té pracovní frekvenci kolem 30 kHz, zajišťuje kondík (asi 2 až 3 nF) mezi vlákny. Ten bývá pro potřebu startu, napěťově dimenzován kolem 1 až 1,2 kV.
Něco na tom asi bude. Udělal jsem pokus: Ke staré vyřazené 18W lineární trubici, která měla již problém s nastartováním klasickou tlumivkou (blikala), jsem připojil elektroniku z úsporky. Kupodivu, zářivka startovala bez problémů a svítila, i když, subjektivně, slabším svitem. Po připojení té elektroniky na anodový zdroj (BS275) s nastaveným napětím 325V (230Vx1,41), si elektronika s touto zářivkou odebírala proud 47 mA. Tedy celkový příkon, včetně předřadníku, byl 15,3 W. Mírné přižhavování vláken trubice za provozu, možná, při té pracovní frekvenci kolem 30 kHz, zajišťuje kondík (asi 2 až 3 nF) mezi vlákny. Ten bývá pro potřebu startu, napěťově dimenzován kolem 1 až 1,2 kV.
Jo promiň
Potom skús zo srandy ešte niečo. Nahraď štartér tlačítkom. Ak budeš mať chuť sa s tým baviť. Alebo elektronickým štartérom. Ten sa dá nastaviť podľa ľubovôle.
Inak mňa by celkom zaujímalo skúsiť tú žiarivku prerobiť na EEFL. Keby som mal k ruke VN generátor, skúsil by som to. Ale vyrábať ho sa kašlem.
Potom skús zo srandy ešte niečo. Nahraď štartér tlačítkom. Ak budeš mať chuť sa s tým baviť. Alebo elektronickým štartérom. Ten sa dá nastaviť podľa ľubovôle.
Inak mňa by celkom zaujímalo skúsiť tú žiarivku prerobiť na EEFL. Keby som mal k ruke VN generátor, skúsil by som to. Ale vyrábať ho sa kašlem.
Duvsan-e, nouzové startování zářivky ve svítidle, krátkodobým zkratováním kontaktů v patici měřícím kabelem, po vyjmutí startéru, znám a mám odzkoušeno. Stejně tak spojení vývodů patice na straně přepáleného vlákna, nebo sériové připojení krabicového MP kondíku k tlumivce. Dají se s tím dělat pokusy, ale to není řešení k dennímu používání. Je lepší být připraven a mít doma rezervní trubici, startér, žárovku, baterku, svíčku a sirky. 
Duvsan > Jakou teplotu myslíš, že ty patice asi vydrží?
Sériové připojení kondenzátoru k tlumivce? To je opravdu psí kus. V rezonanci se tak z 24V dá vyrobit 230
Sériové připojení kondenzátoru k tlumivce? To je opravdu psí kus. V rezonanci se tak z 24V dá vyrobit 230
Naposledy upravil(a) Kremik dne 08 led 2021, 18:45, celkem upraveno 1 x.
Mám také nějaké zkušenosti s klasickými lineárními zářivkami, od mala jsem je zkoumal. Tenkrát internet nebyl, takže jsem si dělal vlastní závěry, literatury minimum.
Došel jsem tehdá k závěru, že trubice se na konci živonosti "zjednosměrní" - jedno vlákno tedy ztratí schopnost emitovat. Proto, když ji dáte na ss proud (např. s diodovým násobičem), může ještě nějakou dobu svítit dál, ale jen s opálenou stranou na konkrétním pólu (už nevím, který to byl). Opačně v ní bude jen slabý vír. Nová trubice je schopná svítit v obou polohách.
Když ji zapálíte tlačítkem místo startéru, tlustá bude svítit i na st proud, ale světlo bude kmitavé (krom starých ruských, kde je zřejmě luminofor s delší časem dosvitu). Dá se zapalovat i startérem s diodou v sérii, tak aby se startér "nepřisvěcoval" v půlvlně, kdy výboj nesvítí. Ty současné tenké trubice už v takovém stavu na st napětí výboj neudrží a do několika vteřin zhasnou.
Dalším zapojením, jak rozsvěcet staré zářivky je dvojdiodový usměrňovač s dvěma kondenzátory v řádu µF. Je ale třeba mít na paměti, že v tomto zapojení je tlumivka až za usměrněním, takže se její indukčnost moc neuplatňuje, vhodný proud se dá "regulovat" kapacitou kondenzátorů. U tohoto zapojení je zajímavé, že není jedno kde je fáze a kde nulák - pokud se zářivka rozsvítí až po doteku, je potřeba je prohodit. Tenké trubice tohle zapojení ale nezapálí. Krásou tohoto zapojení je, že se trubice rozsvítí ihned po připojení napájení.
Čím tenčí trubice, tím zřejmě potřebuje vyšší zápalné napětí - do své lupy jsem si musel dát i na novou zářivku usměrňovač, protože ty kulaté trubice co se prodávají v GMu se na startér už nechytají. Pak tu mám takovou specialitu - klasické 20W 60cm trubice PHILIPS vyrobené v Indii, které startér nepotřebují, jen tlumivku. Je na nich zvenčí podélně vodivý pásek připomínající stříbřenku na starých elektronkách, s jehož pomocí se výboj zapálí ihned po zapnutí vypínače - půl vteřiny kmitá, poté se výboj ustálí.
Samozřejmě při použití stejnosměrného proudu se časem snižuje od jedné strany svítivost - ale je zajímavé, že u každého typu trubice jinak. Některé konstantě bez vlivu na teplotu a dobu svícení. jiné začnou se tak začnou čím dál víc projevovat jen po startu a do několika minut se svítivost obnoví, u některých je to zase opačně svítivost jednoho konce klesá s dobou svícení.
Došel jsem tehdá k závěru, že trubice se na konci živonosti "zjednosměrní" - jedno vlákno tedy ztratí schopnost emitovat. Proto, když ji dáte na ss proud (např. s diodovým násobičem), může ještě nějakou dobu svítit dál, ale jen s opálenou stranou na konkrétním pólu (už nevím, který to byl). Opačně v ní bude jen slabý vír. Nová trubice je schopná svítit v obou polohách.
Když ji zapálíte tlačítkem místo startéru, tlustá bude svítit i na st proud, ale světlo bude kmitavé (krom starých ruských, kde je zřejmě luminofor s delší časem dosvitu). Dá se zapalovat i startérem s diodou v sérii, tak aby se startér "nepřisvěcoval" v půlvlně, kdy výboj nesvítí. Ty současné tenké trubice už v takovém stavu na st napětí výboj neudrží a do několika vteřin zhasnou.
Dalším zapojením, jak rozsvěcet staré zářivky je dvojdiodový usměrňovač s dvěma kondenzátory v řádu µF. Je ale třeba mít na paměti, že v tomto zapojení je tlumivka až za usměrněním, takže se její indukčnost moc neuplatňuje, vhodný proud se dá "regulovat" kapacitou kondenzátorů. U tohoto zapojení je zajímavé, že není jedno kde je fáze a kde nulák - pokud se zářivka rozsvítí až po doteku, je potřeba je prohodit. Tenké trubice tohle zapojení ale nezapálí. Krásou tohoto zapojení je, že se trubice rozsvítí ihned po připojení napájení.
Čím tenčí trubice, tím zřejmě potřebuje vyšší zápalné napětí - do své lupy jsem si musel dát i na novou zářivku usměrňovač, protože ty kulaté trubice co se prodávají v GMu se na startér už nechytají. Pak tu mám takovou specialitu - klasické 20W 60cm trubice PHILIPS vyrobené v Indii, které startér nepotřebují, jen tlumivku. Je na nich zvenčí podélně vodivý pásek připomínající stříbřenku na starých elektronkách, s jehož pomocí se výboj zapálí ihned po zapnutí vypínače - půl vteřiny kmitá, poté se výboj ustálí.
Samozřejmě při použití stejnosměrného proudu se časem snižuje od jedné strany svítivost - ale je zajímavé, že u každého typu trubice jinak. Některé konstantě bez vlivu na teplotu a dobu svícení. jiné začnou se tak začnou čím dál víc projevovat jen po startu a do několika minut se svítivost obnoví, u některých je to zase opačně svítivost jednoho konce klesá s dobou svícení.