Zde budou výběrově umístěny vzpomínky, manuály a popisy dnes už vesměs neaktuálních zařízení a další historické materiály, které se tématicky nevejdou do sekcí "Opravy a restaurování starých elektropřístrojů" či "Návody, schémata, manuály, literatura, katalogové listy"
Koľko centimetrov alobalu treba na centimetrový kondenzátor?
Nie je staniol od slova stannum=cín a alobal od slova aluminium=hliník? V čom mali tú čokoládu?
2 mW/km. Je to hodně nebo málo?
Moderátor: Moderátoři
Celeron píše:Kremik píše:Kdysi jsem něco podobného zkoušel a byl jsem překvapen, jak se na staniol od čokolády dá dobře pájet.
Třeba to je tím, že pravý staniol je cínová fólie.
Kdy se ale přešlo ze staniolu na alobal a zda to mohla naše generace zažít, netuším.
No počkej, já zas tolik nepamatuju
Víc jak deset let to asi nebude...Někdo si postavil pěknou repliku. Jestli dobře čtu ty budíky, tak 10W, 70 mA, 4A při zaklíčování, v klidu 1A žhavení + měnič naprázdno?
//Pan si repliku trochu hodně upravil. V anténě je na originálu skutečně tepelný ampérmetr 1A.
https://youtu.be/aBxjv7c3wpI
//Pan si repliku trochu hodně upravil. V anténě je na originálu skutečně tepelný ampérmetr 1A.
https://youtu.be/aBxjv7c3wpI
taky pěkné . . .
https://youtu.be/7cg4EzmjGdo
https://youtu.be/7cg4EzmjGdo
Alobal je slušně pájitelný. Jde to dobře prohřát a pak stačí, pod kuličkou cínu a loužičkou tavidla, jen trochu zaškrábat hrotem a krásně to chytne.
Na to jsem ale přišel už před asi ~45 lety, když jsem poprvé zkusil, za vydatné pomoci hrudky roztavené kalafuny, přiletovat na tehdy asi 2x silnější Alobal, kousek 0,15 licny, vytěžené z přívodního telefonního káblíku.
Na Alkaprenem nalepené, alobalové vnitřní "stínění" dřevěné krabičky z 6mm překližky. Nechtěl jsem tam mít trčící škaredou hlavu Fe šroubu navíc, tak jsem to zkusil přiletovat - a drželo to.
Pak ještě víckrát, i na kryt malých mf filtrů a cívek to šlo.
Eumetol se neosvědčil - ten tuhý, skoro černý druh, co mi dal táta, měl na hliník blbý chemický vliv.
Začalo to pod zbytky té pasty černat a nakonec to upadlo. Měď tolik ne, ale v místě, kam roztavená pasta na drát navzlínala, to zelenalo.
Na to jsem ale přišel už před asi ~45 lety, když jsem poprvé zkusil, za vydatné pomoci hrudky roztavené kalafuny, přiletovat na tehdy asi 2x silnější Alobal, kousek 0,15 licny, vytěžené z přívodního telefonního káblíku.
Na Alkaprenem nalepené, alobalové vnitřní "stínění" dřevěné krabičky z 6mm překližky. Nechtěl jsem tam mít trčící škaredou hlavu Fe šroubu navíc, tak jsem to zkusil přiletovat - a drželo to.
Pak ještě víckrát, i na kryt malých mf filtrů a cívek to šlo.
Eumetol se neosvědčil - ten tuhý, skoro černý druh, co mi dal táta, měl na hliník blbý chemický vliv.
Začalo to pod zbytky té pasty černat a nakonec to upadlo. Měď tolik ne, ale v místě, kam roztavená pasta na drát navzlínala, to zelenalo.
V roce 1928 nějaký harmoniky na horním konci KV nikdo moc neprožíval, posluchačů moc nebylo a zařízení schopných tam přijímat ještě míň. I ta Biagiho aparatura byla jen "alternativní" k tehdy užívaným středním a dlouhým. Račte si taky všimnout, že napájení anody je neusměrněným napětím induktoru. Podle toho čistota spektra. Ve filmu Červený stan to Šmidtovi na střeše stodoly krásně hladce pípá do sluchátek, skutečnost byla asi trochu jiná.
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2018_29_ita.php
https://www.aldebaran.cz/bulletin/2018_29_ita.php