Tesla mono 50
Moderátor: Moderátoři
Teryleny TC276-280 jsou fakticky kombinací vysoce kvalitního, německého polyetylentereftalátu a hliníkové fólie, takový hybrid napůl cesty mezi současným MKT a MKP.
Ještě jsem za celých těch 45+ let zpátky, nepotkal ani jeden skutečný terylen se svodem.
Upálený impulsním provozem - ano. Probitý brutálním přepětím - ano.
Skoro roztečený a šlusovaný ztrátami v nepřiměřené vf výkonové aplikaci - ano.
Nikdy ale se svodem.
Musel by to být viditelně špatně zalitý zmetek, do kterého se nějakým způsobem dostala vlhkost.
Ke zmetkům z výroby, jsem se přes známého, co v Zábřehu dělal, dostal taky. Byly normálně označené a zmetky to byly jen po stránce nedovolené tolerance.
Zřejmě omylem zapouzdřené, předtím vyhozené kusy od neseřízené navíječky, anebo spíš kusy na splnění plánu. Napovídala tomu zlatá tečka, co měly všecky. 5% a proto dražší. Ale svod ani kus.
To dielektrikum, polyetylentereftalát, je fakt hodně kvalitní plast od Němců /Bayer - i proto byly v Tesle tak nechutně drahé/ a elektrody jsou nejkvalitnější kondenzátorový hliník.
Montovali je jen do průmyslových zařízení, nebo tam, kde záleželo na spolehlivosti a vůbec nesešlo na ceně.
Z celé té zásoby terylenů, co si držím na renovace-rekonstrukce, které jsem v 90´ nakoupil skoro zadara /za desetníky kus/, jsem nevyhodil krz svod ani kus, ani dřív, ani teď.
Před zamontováním samozřejmě každý rutinně měřím, to dělá každý.
Musel sis to splést s epoxiďáky TC191-195, skrze ten epoxid a Al fólii si je lidi dost pletou.
Nee, fakt Tě nemám za blba. Ale splést se může úplně každý.
Některé hodnoty střední velikosti z řad TC170 a TC180 /normálně to jsou válcový hnědý hovna/ se krátce, koncem 60.let, pouzdřily do modrého a zřídka do zeleného plastu.
Ty sice chytají svod úplně stejně, ale aspoň nepraskají jako hnědé. Dají se tudíž rozříznout po slabě naznačené stopě od lisovací formy, vložit nový MKT střívko a slepit k nerozeznání.
Hnědé kusy je totiž kumšt najít neprasklé. A prasklé nemá cenu řezat, rozpadnou se, stejně tak karamelky.
Hodně těch modrých TC181 bylo právě osazeno v pozdějších AZK405 z roku 1969 a poslední z 1970.
Ty co neměly svod jsem zkusil na BM509, změřená kapacita se od deklarovaný příliš nelišila ani u jednoho.
Sice malej nic moc vypovídající vzorek ale cosi to naznačuje. Všechny v tom šupleti leží už léta, některý jsem koupil na konci 70-tek za pár kaček v bazoši v Myslíkárně v Práglu.
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Ale před tím jsem ty, co byly na 630V zkusil PU182. Co myslíš, že se dělo?
A popo, co to jsou ty čtyřdrátový Remix C210? Maďaři?
Zkusil jsem ještě asi 10 ks TGL dederónů, co tu byly ke koupi alternativně za TC261 a spol a všecky dobrý.
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Pokud je zapojený správně, je ZV záporná a vstupní citlivost koncového stupně je asi 150mV pro 100V na výstupu.
Pokud je vazba odpojená, nemusí to kmitat, ale vstupní citlivost konce je potom asi 10mV - a celá budicí deska je pak tak citlivá, že to bručí už při přiblížení ruky k EF86, nebo kondu 15k.
Pokud je ZV vinutí špatně - přepólované, změní se vazba na kladnou a okamžitě se to rozkmitá, klidně i na stovkách kHz.
Když to uděláš bez zátěže, nic se zesilovači nestane, dokonce ani pojistky nevyletí.
Ty nemáš generátor a střídavej voltmetr?