Vadný AD161/162 - úprava konce na křemík?
Moderátor: Moderátoři
A kutilmile - nelituju tě
A kutilmile - nelituju tě
Do první generace patří i všechny sovětské bambusáky, rozlišovací parametr mezi generacemi je především Ft a v druhé řadě snížené zbytkové proudy, což je dáno podstatně zlepšenými technologickými postupy.
I proto ve všem, kde byly jako koncové instalovány GC510/520, bezproblémově fungují, ale stejně tak i ty GD607/617, AD161/162 a celá řada od AD140 nahoru.
Jestliže něco způsobí jejich odstřelení, málokdy za to mohou ony samy.
Kromě toho je slitinová Ge technologie velmi odolná vůči nešetrnému zacházení. Co spolehlivě protaví třeba KD617, tak o tom 7NU74 ani neví. Velmi markantně ta odolnost byla vidět v nejstarších zdrojích Mesit, které měly ve výkonovém stupni lineární části regulace vybírané 5NU74 či 7NU74. Vybírané byly jenom na Ube, kvůli paralelnímu chodu většího počtu. Jinak na nic, alespoň tak to bylo v papírech z Mesitu.
Ty nešly zničit ani v případech, že začal vlivem změn v bambusové řídící části, haprovat práh-rozsah řízení ruských tyristorů v předregulaci.
Na konci jejich výroby, těsně před nástupem modelů T/X, tyhle typy zdrojů osazovali vybíranými KD617, jako budič zůstal stále 7NU73.
Nedej bože, aby v původní bambusové řídící části začalo něco divočit. Jako první šla do řiti většina těch KD617.
Bezproblémově se mi povedl pár asi na 10-12%, asi jenom z 5-6ks. Šlo o nepoužité kusy, dovážené jako regulérní ND.
Pak jsem strčil na BM529 ze zvědavosti i pár NPN typů, snad to byly MP35 či MP37. Stejný, nebo hodně podobný stav, jako daleko častější PNP, nemá to žádné potíže s betou, ani se zbytkovými proudy.
Šlo celkově o 10-13ks, ale mám z toho pocit, že sovětské tranzistory tím diskutovaným "stárnutím" asi moc netrpí.
Jde o ten nejznámější, robustní typ, podle dřívějších rozebírek až několikrát předimenzovaný, oproti podobnému typu GC od Tesly. Ale sovětské tranzistoráky zrovna nesbírám, tak nemůžu soudit, jak jsou dnes na tom ty instalované, předtím používané a rozhodně nešetřené kusy.
Označený AD156/AD157: 40/30V/3A/6W/1MHz, pouzdro stejné.
Důležitější než Pc, je u Ge ten Icm=3A. Ge tranzistory nemusí mít, díky třetinovým úbytkům na přechodech, až tak velkou Pcm. Šel by s nimi stvořit 12-15W/4R, bezpečně pracující koncák.
Našel jsem ten komplement v ještě v Siemens halbleiter schalbeitspiele 1972/1973, vyráběl je pouze Siemens.
Na německém ebay možná nějaké NOS kusy/páry budou.
V přiloženém přehledu nejsou parametry úplně přesně, ale AD na výběr pro germanisty je tam dost
Třeba ještě komplement AD315/AD415: 32/32V/2,5A/6W/1MHz.
- Přílohy
-
AD140_AD545.pdf- (90.29 KiB) Staženo 134 x
VEFka nebyla ruská, ale lotyšská.lubos1961 píše:...A vůbec, vždyť legendární VEF měl snad každý a spousta ho ještě má a to rádio trpělo na poruchy jemom od vytečených baterií...
A kutilmile - nelituju tě
EKKAR píše:VEFka nebyla ruská, ale lotyšská.
Jo tehdy to byla jedna z kolonií SSSR, již před válkou měli velkou továrnu a obchodovali nejvíce do skandinávských zemí a také hodně vyváželi do Anglie.
Po obsazení sověty 1940 převzal kontrolu nad závodem Lidový komisariát elektrotechnického průmyslu SSSR. V roce 1941 začala německá okupace. Závod opět mění majitele. Nyní to již není VEF, ale AEG Ostlandwerk Gmbh. V roce 1944, před osvobozením Rigy od německých vojsk, útočníci vynesli velké množství technologického vybavení a hotových výrobků, co se jim nepodařilo vytáhnout, bylo zničeno. Po osvobození Rigy byly okamžitě zahájeny práce na obnově závodu. Na začátku roku 1946 byl vyroben rozhlasový přijímač, který proslavil závod v celém Sovětském svazu - VEF Super M557.
Mám ve své sbírce ještě poslední vyráběný typ před obsazením sověty VEF Super MD39 a také první poválečný vyráběný VEF Super 557.
To je pravděpodobně zapříčiněno pažravostí digitálního řešení, šrotuje v tom procesor, řadič displeje, DAB dekodér. Namátkou SAF360lubos1961 píše:dnes je v návodu moderního rádia s integrovanými obvody napsáno, že výdrž na baterie zajistí nepřetržitý provoz až 16hod.
combined front-end supply currents 460 mA.
Tyhle krámy se mají používat v režimu podobném jako mobily, nevzdalovat se moc jak od energetické sítě, tak od vysílačů za humnama. A růžovoučce věřit, že nikdy nebudu měsíc dlouho a tisíc kilometrů od civilizace.
Myslím, že zrovna Menuet /vlastně překastlená Dolly 3/ to měl někde u 15-18mA. Spotřeba se významně zvětšila až při vysloveně nepříjemném kraválu.
Ve starších přijímačích cca pohlednicového formátu /včetně těch sovětských/ dobře navržené, transformátorové konce s účinností nad 70%, požadovaly na rozumné omezení přechodového zkreslení pouhých asi 7-10mA klidového proudu, zbytek spotřeby jde "dopředu".
Ničím jiným by nešlo vysvětlit, proč ty přijímače hrály tak dlouho. Hlavně tedy s tím šrotem, co běžně lezl ze Slaného.
Ty digitály už nelze uživit ani z alkalických primárních článků, už to vyžaduje akumulátory. Zásadně to nebývá schopno, pracovat s takovým rozmezím napájecího napětí /a ke konci měkkého/, jako "analogový šrot".
To je pokrok jak sviňa.
Poté jsem vzal na paškál zmiňovaný VEF 206. Při 9V napájení je klidová spotřeba 8mA, při slabší pokojové hlasitosti stoupá kolem 10mA. A také toto rádio hraje pěkně spořádaně i na 4,5V. Při tomto napájení je již klidový proud jenom 4mA!!!
I bez traf, s komplementárním koncem a citlivým reproduktorem, odběr směšný, kvalita zesilovače k tomu reflexu v té době zcela bezkonkurenční, vše na plošných spojích.
Je nesmírně osvěžující, po tolika letech si ten Jandův text znova přečíst, nebo si ten přijímač pro zábavu i postavit.
Dodnes v tom není vůbec nic, co by nešlo sehnat.
Ostatně, Vlaštovka z r. 1978, není nic, než oprásknutý Styl.
Až tak to bylo bezproblémově chodivé, že to mohli stavět tehdejší pionýři v šesté třídě.