Zdravím,
chci se jen poptat jak jste na tom s provozováním svých sbírkových kousků. Jedná se mě především o TV příjmače z let 1953 až 1965. Pokud je po renovaci provozuji každodenně, šlapou jak hodiny. Bohužel po uskladnění do "sbírkového skladu" a jejich náhodného zapnutí po několikaměsíční pauze vede většinou k potřebě nějákých oprav ,většinou rozklady, nebo poruchy rozměru a linearity.
Není to nic neřešitelného, jen se prostě projevuje stárnutí kondenzátorů, nebo přechodáky u trimrů, potenciometrů a kontaktů u kanálových voličů. Ono týdně zapínat všechny naskladněné telky je vzhledem k času kontraproduktivní. Taky skladovací prostory zrovna nemám v komfortní obytné zóně. V zimě trochu chladněji v létě zase teploučko.
V této republice je hodně věcí na zlepšení i ta Nutella není to co má být.
Věci, které opravuju pro sebe, většinou drží. Mánes zprovozněný před dvanácti lety funguje pořád stejně, pouštím ho většinou jen na pár hodin na Vánoce. A to v něm zůstaly nějaké asfaltové svitky včetně účinnostního. Ale když opravuju pro někoho, je ta věc nejpozději do týdne zpátky.
Lukas-Peca píše:Věci, které opravuju pro sebe, většinou drží . . . . . Ale když opravuju pro někoho, je ta věc nejpozději do týdne zpátky.
jj, mám stejnou zkušenost . . .
. . . nejpozději do pár měsíců.
ono, když to děláš pro sebe, nekoukáš na hodiny, většinou najdeš všechna slabá místa a součástky vyměníš.
Ale když děláš pro druhého, musí si to na sebe vydělat, tak se opravují jen věci v tu chvíli vadné a jako další jen chronicky známé vady.
A za nějaký čas se něco dalšího vadného určitě najde.
Já to právě dělám naopak. Pro sebe měním jen to opravdu vadné, protože mi dělá větší radost, když je co nejvíce součástek původních, a vím, že pokud nějaká odejde, kdykoliv ji vyměním. Přesto ale většina přístrojů drží a mnoho let od opravy na ně není potřeba sáhnout. Když to ale dělám pro někoho jiného, projdu preventivně všechno a stejně se to za chvíli vrátí s nějakou bizarní závadou. Opravuju spíše pro známé než na kšeft, takže není priorita získat prachy, ale spíše udělat dobrý dojem.
Lukas-Peca píše:Mánes zprovozněný před dvanácti lety funguje pořád stejně, pouštím ho většinou jen na pár hodin na Vánoce.
Tak tohle mě fakt dostalo. Taková krásná nostalgie. Ještě bych přidal pár koled z ohraných gramodesek.
Taky se snažím, když dělám pro někoho vánoce, udělat je víc v retrostylu, staré žárovičky i "živé" svíčky na stromek. "Lunaparku" jsou plné obchody. Má to úspěch a i dnešní děti to okouzlí. Ovšem taková vánoční pohádka ze starého Mánesa a podobných strojů, to pak musí být nádhera.
Nejlepší je, když se sejde pět gramofonů 20. prosince, že si chtěli pustit pod stromečkem koledy, a ono nic. A teď něco do toho zkuste včas sehnat.
"Nojo, když loni to hrálo, tak nás nenapadlo, že to letos nepojede..."
Teď mám hrůzu, co ještě bude hrát, až se rozrovná nábytek a dostanu se k magneťákům. Od února běhal jediný "laborovací" a ještě se zapojením na prkýnku. A u něj jsem měl jedno místo k stání.
Ty původní kousky jsou celou dobu bez napětí, protože nepřístupné. Ale podlahy v dalších dvou místnostech mám hotové, tak snad už brzy...
Jednoho Ametysta jsem opravil před asi 15ti lety, pak se nějaký čas občasně provozoval. Poté byl 10 let uskladněn na suché půdě. Předloni jsem ho snesl a po zapnutí bezchybně naběhl, stačilo jen prostříknout trimry na regulaci svislého rozměru a linearity. Je ale fakt, že v něm byly vyměněný všechny hovňácký kondíky.
mám jenom čb kaunasského šílence 401DS, s kruhovou anténou UHF, plynulé
ladění zakoupen levně od soldátů v OL před exitem z ČR 1991, obrazovka po
proudovém šoku funguje, na suché elyty a jiné drobné neduhy stačí avomet
a trafopájka
Co se může pokazit to se taky pokazí. Co se nemůže pokazit to se pokazí taky. (Murphy)
No, já to přesně nevím, ale pár zkušeností.
Kdysi coby cibilní zaměstnanec VOZ jsme na výjezdu zprovoznili radar v rámci PVO. Náčelník útvaru pronesl větu, kterou lze do kamene tesat.
A když to už konečně funguje, tak to zamknu a mám jistotu, že kdykoli po odemčení to bude provozuschopné.
Načež si nechal vysvětlit, že právě naopak, pouze pravidelný provoz mu sníží pravděpodobnost výskytu poruchy do další předepsané opravy.
Výkonový permaktron vyžadoval před prvním zapojením postupné zvyšování napětí bez napájecích obvodů až do cca 25 kV. Pokud se na toto napětí napájecích obvodů zapojil přímo, předvedl nádherné vizuální a zvukové projevy, ovšem s definitivně nulovou funkčností.
Nejsou to pouze elektrolytické kondenzátory, kdy se časem "rozpouští" izolační vrstva. Staré návody z dob nastupujících tranzistorů rozhodně při oživování přístrojů nedoporučují je rovnou zapojit na napájení. Doporučují postupné zvyšování napětí (u tranzistorových obvodů to však nemusí být někdy vhodné), vyžhavit dlouho nepoužívané lampy bez anodových napětí atd.
Nakonec se můžeme vrátit opět k armádním postupům při zapínání elektrozařízení. Nezapomeňte, že je zhusta obsluhovala zcela neznalá osádka.
Nejprve se zapínalo žhavení, po chvíli anodové napětí a teprve po určité době napětí vysoké. Navíc, pokud stála mobilní technika déle v autoparku, v předepsaných termínech se musela pravidelně zapínat do anodového napětí, stejně jako se musela startovat auta a případně s nimi popojet.
Dlouhá nečinnost zařízením škodí.
Dík za připomínky, opravy a jiné názory či zkušenosti.
