Tohle vyplynulo z vývoje. Všechny TV před Color 110 / Univerzál neuměly s nastavením kontrastu měnit zároveň odpovídajícím způsobem barevnou sytost. Podobně na tom byly zahraniční modely stejné koncepce. Muselo se hejbat oběma prvky najednou, proto bylo lepší na kontrast moc nešahat. Když se pak narychlo do C110STII dobastlilo DO s IO od Siemense, umělo regulovat jen 3 analogové hodnoty, ne 4 jako ty pozdější.Hill píše:U pozdějších modelů se na to asi přišlo, ty už dovolovaly i kontrast ovládat dálkově.
jak prodloužit životnost nové historické obrazovky?
Moderátor: Moderátoři
To DO od Siemense sice umělo jen tři hodnoty, ale proč s ním šlo řídit jas, který stačilo nastavit dlouhodobě jen jednou, a ne kontrast, který se hodilo občas podle osvětlení místnosti upravit, to mi není jasné dodnes. Přitom stačilo jen přehodit dva dráty na zásuvce Z15, a upravit rozsahy těch dvou poťáků, jak jsem psal. Měl jsem v C110 ST-II ještě videovstup se scartem spínaný předvolbou 8 nebo vnějším napětím na pinu 8 scartu a po odchodu jasové zpožďovací linky jsem tam radši rovnou vestavěl obvod CTI.
Naposledy jsem tu televizi viděl makat v prosinci 2019 se settopboxem DVB-T v nemocnici u zřízenců, kterým jsem ji asi před 11 lety věnoval. Zvuk si pouštěli ze scartu přes stereorádio od RFT, které tam už bylo. Pořád obrázek radost se dívat, na ročník 1985 nečekaně dobrý. Pak se tam nějak vyměnil personál, a ta televize zmizela zřejmě s někým z nich, nebyla v inventáři nemocnice, tak co...
Nejspíš k nepřetěžování obrazovky přispělo i to, že kvůli změně jasu se musela otevřít dvířka a otočit potenciometrem. Dálkovým ovladačem to už léta nešlo, ten místo toho hýbal s kontrasty v MCA660.
Zůstala mi jen maska na DO.
Naposledy jsem tu televizi viděl makat v prosinci 2019 se settopboxem DVB-T v nemocnici u zřízenců, kterým jsem ji asi před 11 lety věnoval. Zvuk si pouštěli ze scartu přes stereorádio od RFT, které tam už bylo. Pořád obrázek radost se dívat, na ročník 1985 nečekaně dobrý. Pak se tam nějak vyměnil personál, a ta televize zmizela zřejmě s někým z nich, nebyla v inventáři nemocnice, tak co...
Nejspíš k nepřetěžování obrazovky přispělo i to, že kvůli změně jasu se musela otevřít dvířka a otočit potenciometrem. Dálkovým ovladačem to už léta nešlo, ten místo toho hýbal s kontrasty v MCA660.
Zůstala mi jen maska na DO.
- Přílohy
-
panel3.gif- (56.94 KiB) Staženo 109 x
Podle mě to nešlo jen kvůli jisté setrvačnosti - na kontrast se nešahá, jsou s tím problémy. Extrémem v tom ovšem byla C416, kde to už 4 hodnoty regulovat umělo, ale radši si vybrali AFC...
Jinak ale s tím, co regulovat při změně okolního osvětlení, je to složitější. Když jen zvýším kontrast, tak mi šedé detaily zaniknou v černé, tedy spíš v šedé, neboť obrazovka té doby sama moc tmavá nebyla. Takže ono se hodilo zvýšit obojí...
Jinak ale s tím, co regulovat při změně okolního osvětlení, je to složitější. Když jen zvýším kontrast, tak mi šedé detaily zaniknou v černé, tedy spíš v šedé, neboť obrazovka té doby sama moc tmavá nebyla. Takže ono se hodilo zvýšit obojí...
Potenciometry pro kontrast měly Grundigy, hlavně ty starší, casto pod víčkem. Ovládače čtvercového tvaru , co se schovávaly do "šuplíku", byly snad poslední, co neuměly kontrast. Lišilo se to velikostí hodnoty, a teď mě neberte za slovo, asi do tp8. Vsechny další už měly i kontrast. A televizory už měly displej a z počátku i paměť v kanálovém voliči.A u všech se měřil celkový proud katodami, resp, anodový proud, a nastavitelná automatika od určitého proudu začala omezovat kontrast, později i jas. Některé televizory, mezi nimi i novější slovenské ovp apod, měly ještě v katodách obvod, který hlídal napětí na katodách. Dokud katody nebyly vyžhaveny, vyžadovaly by malé katodové napětí, v zavislosti na nastavení Ug2. Budící obvod nepovolil napětí budícimu katody vůči řídícim mřižkám rozsvítit obrazovku. Mělo to za následek, že se obrazovka rozsvitila teprve tehdy, až byly katody vyžhaveny. Zaroveň se v době zatemňovacího impulzu měřícími třemi impulzy nastavovaly závěrné body katod. Mělo to jisté nevýhody při zeslábnutí emise. Zároveň se hlídal pokles napětí na katodách a tím maximální a taky špičkový proud katod.
Dalšími tv, které měly potenciometr kontrastu tentokrát v zadní stěně, byly Blaupunkt, siemens, apod.
Járo, to s tím kontrastem a černou obrazovokou se týká barevných televizorů při dnešní nesnyslné honbě za co nejčernější černou. Zaroveň obrovskym kontrastem. Ale stejné to bylo i u CRT. Pro nejčernější černou bys musel mít obrazovku v absolutní tmě. Jinak nikdy nebude úplně černá. Vlivem dopadajícího okolního světla. Při maximálním kontrastu vyniknou jakakoli světlá místa v obraze. Vlivem akomodace se zorničky roztáhnou na maximum, a světlá mista budou pražit na sítnici bez jakéhokoli omezení nebo ochrany. Je to podobné jako by ses z tmavého sklepa střídavě díval do sluníčka a do sklepa.
Hill to popsal dostatečně. Já mám úplně jednoduché pravidlo. Osvětlení místnosti by mělo být srovnatelné se střední hodnotou jasu, resp. svítivosti obrazovky. A navíc pokud budeš provozovat obrazovku s naximálním kontrastem a tm⁰avé plochy těsně před zčernáním, tedy s odpivídajícim jasem, přetěžuješ obrazovku a zkracuješ její životnost. Tolik vysvětlení ohledně poškozováni sítnice a obrazovky. U černobílých televizorů není sice taková ochrana obrazovky, ale princip je stejný. Při určitém jasu se proud katodou s kontrastem zvyšuje. Myslím tím ne polohu knoflíku jasu, ale subjektivně stejný odpovídajíci jas.
Dalšími tv, které měly potenciometr kontrastu tentokrát v zadní stěně, byly Blaupunkt, siemens, apod.
Járo, to s tím kontrastem a černou obrazovokou se týká barevných televizorů při dnešní nesnyslné honbě za co nejčernější černou. Zaroveň obrovskym kontrastem. Ale stejné to bylo i u CRT. Pro nejčernější černou bys musel mít obrazovku v absolutní tmě. Jinak nikdy nebude úplně černá. Vlivem dopadajícího okolního světla. Při maximálním kontrastu vyniknou jakakoli světlá místa v obraze. Vlivem akomodace se zorničky roztáhnou na maximum, a světlá mista budou pražit na sítnici bez jakéhokoli omezení nebo ochrany. Je to podobné jako by ses z tmavého sklepa střídavě díval do sluníčka a do sklepa.
Hill to popsal dostatečně. Já mám úplně jednoduché pravidlo. Osvětlení místnosti by mělo být srovnatelné se střední hodnotou jasu, resp. svítivosti obrazovky. A navíc pokud budeš provozovat obrazovku s naximálním kontrastem a tm⁰avé plochy těsně před zčernáním, tedy s odpivídajícim jasem, přetěžuješ obrazovku a zkracuješ její životnost. Tolik vysvětlení ohledně poškozováni sítnice a obrazovky. U černobílých televizorů není sice taková ochrana obrazovky, ale princip je stejný. Při určitém jasu se proud katodou s kontrastem zvyšuje. Myslím tím ne polohu knoflíku jasu, ale subjektivně stejný odpovídajíci jas.
Grundigy tím prvním dálkovým ovládáním nemohly řídit kontrast, protože by musely mít vzadu servomotorek. Potenciometr kontrastu byl totiž vyvedený na knoflík v zadní stěně.
Vzhledem k tomu, že se upínala černá na pevnou úroveň, takže nehrozilo, že by se se zvýšením kontrastu utopila šedá v černé, a sklo obrazovky, které v té době mělo propustnost pod 60 %, už docela slušně eliminovalo odraz okolního světla o stínítko, nehrozil jev známý z černobílých televizí, utopení nejsvětlejších detailů v bílé a nejtmavších v černé při přehnaném kontrastu.
Stálá úroveň černé se požadovala tehdy i dnes - úplně černá, od které začíná obrazová informace, byla i v analogu pro přenos správné gradace ve všech barvách jednou z hlavních podmínek, protože i kolorimetrické vztahy počítají se vztahem k nějaké referenci.
Jestli se někomu dnes zdá, že honba za co nejčernější černou je reklamní tahák, má pravdu jen zčásti. Bez té černé to prostě nejde, zvlášť při sledování nerušeném okolním světlem. Televize je jen barvotisk, který by se ale od skutečné barvy měl odchýlit co nejméně. Potíž s nastavením jasu je, že ta ne-úplně-černá, pozorovaná za světle, se jeví "dostatečně černou", ale za tmy už ruší. Jak se to s úrovní jasu přežene, začne rušit i za světla a odchylka barvotisku od skutečné hodnoty roste.
Protože totéž někdo sleduje za silného světla, jiný v přítmí, další úplně potmě. Oko relativizuje, ale právě kvůli rozdílným odrazným vlastnostem zobrazovačů a okolním světelným podmínkám při sledování je právě ta jedna konstantní hodnota jasu důležitá.
Vzhledem k tomu, že se upínala černá na pevnou úroveň, takže nehrozilo, že by se se zvýšením kontrastu utopila šedá v černé, a sklo obrazovky, které v té době mělo propustnost pod 60 %, už docela slušně eliminovalo odraz okolního světla o stínítko, nehrozil jev známý z černobílých televizí, utopení nejsvětlejších detailů v bílé a nejtmavších v černé při přehnaném kontrastu.
Stálá úroveň černé se požadovala tehdy i dnes - úplně černá, od které začíná obrazová informace, byla i v analogu pro přenos správné gradace ve všech barvách jednou z hlavních podmínek, protože i kolorimetrické vztahy počítají se vztahem k nějaké referenci.
Jestli se někomu dnes zdá, že honba za co nejčernější černou je reklamní tahák, má pravdu jen zčásti. Bez té černé to prostě nejde, zvlášť při sledování nerušeném okolním světlem. Televize je jen barvotisk, který by se ale od skutečné barvy měl odchýlit co nejméně. Potíž s nastavením jasu je, že ta ne-úplně-černá, pozorovaná za světle, se jeví "dostatečně černou", ale za tmy už ruší. Jak se to s úrovní jasu přežene, začne rušit i za světla a odchylka barvotisku od skutečné hodnoty roste.
Protože totéž někdo sleduje za silného světla, jiný v přítmí, další úplně potmě. Oko relativizuje, ale právě kvůli rozdílným odrazným vlastnostem zobrazovačů a okolním světelným podmínkám při sledování je právě ta jedna konstantní hodnota jasu důležitá.
Bavíme se každýno jiném grundigovi. Přiznám se, že já jsem takový grundig nikdy neviděl. Ale neříkám, že neexistoval. Musel to být hodně starý model. Měl jsem tady televize, ale ne grundigy, které měly kulaté knoflíky, s prokluzovou spojkou, opatřené motorky, nikoli ale servomotory. Ovládače byly ultrazvukové, měly hodiny a časovac vypnutí. Tv měly obrazovku delta. Ale ani ty neměly knoflík kontrastu vzadu. Ale nebyly to grundigy, spíš loewe, nordmende nebo něco podobného. Ty grundigy o nichž píšu, neměly zádný vnější ovladaci prvek na jas!! Asi to výrobce nepovažoval za duůležité. Ovládačem se jas nastavit dal, ale při každém zapnutí znova. Uvnitř byl trimr, kterým se základní jas dal nastavit.
Jednoho takového grundiga jsem prodal bývalému primáři očního v Prostějově. Nabízel jsem mu i ovládač, dokonce originální, ale prý nemá peníze. Samozřejmě pak několikrat otravoval, jednou chtěl přidat jas, pak zas ubrat. Ovládač ale pořád odmítal. Nakonec jsem mu do zadní stěny vyvrtal díru a přidal potebciometr.
S tím, že obrazovka musí být černá, nesouhlasím, při vší úctě. Jednak hodně diváků tím, že nastaví kvůli černé nedostatečný jas, připraví se o zobrazení nezanedbatelneho množství podrobností v oblasti tmavých části obrazu, a také si zbytečně kazí oči. Já musím mít i "černou" nepatrně světlejší tak, abych např. rozeznal klopu načerném saku, knoflíky, a třeba rozdíly, vlny v tmavých vlasech. Mám špatnou akomodaci a velmi dlouhou dobu, než se oči přizoůsobí ve tmě.
Ale každý ať si ničí oči dle libosti. Jsou to jeho oči. Ony ty následky se neprojeví hned. Z podobných důvodů nesnáším stolní lampičky a také míchání světla z řůznych zdrojů s odlišnou teplotou chronatičnosti. A vůbec nejhorší je, když svítí z různých směrů a vytvářejí stíny. Ale zas ot, takže končím.
Jednoho takového grundiga jsem prodal bývalému primáři očního v Prostějově. Nabízel jsem mu i ovládač, dokonce originální, ale prý nemá peníze. Samozřejmě pak několikrat otravoval, jednou chtěl přidat jas, pak zas ubrat. Ovládač ale pořád odmítal. Nakonec jsem mu do zadní stěny vyvrtal díru a přidal potebciometr.
S tím, že obrazovka musí být černá, nesouhlasím, při vší úctě. Jednak hodně diváků tím, že nastaví kvůli černé nedostatečný jas, připraví se o zobrazení nezanedbatelneho množství podrobností v oblasti tmavých části obrazu, a také si zbytečně kazí oči. Já musím mít i "černou" nepatrně světlejší tak, abych např. rozeznal klopu načerném saku, knoflíky, a třeba rozdíly, vlny v tmavých vlasech. Mám špatnou akomodaci a velmi dlouhou dobu, než se oči přizoůsobí ve tmě.
Ale každý ať si ničí oči dle libosti. Jsou to jeho oči. Ony ty následky se neprojeví hned. Z podobných důvodů nesnáším stolní lampičky a také míchání světla z řůznych zdrojů s odlišnou teplotou chronatičnosti. A vůbec nejhorší je, když svítí z různých směrů a vytvářejí stíny. Ale zas ot, takže končím.
Ale houby, ty to nečteš pořádně. Nikde jsem nepsal jsem o tom, že jas musí být nastavený "pod černou", aby se utopily tmavé detaily. Psal jsem, že se nastavuje tak, aby v tom obrazu černá vůbec někdy někde byla. Jestli černá trvale chybí, protože je místo ní tmavě šedá, kontrastem z toho už kalý obraz nedostaneš, u barevného přestanou platit kolorimetrické vztahy, podle kterých byl obraz při vysílání zakódovaný.
Psal jsem i o tom, že v monoskopu se na to nastavení úrovně černé pamatovalo, ale monoskop už se nevysílá, protože LCD zobrazovače se podle něj stejně seřídit nedají a s CRT se nepočítá.
Psal jsem i o tom, že tmavší sklo na obrazovce zmenšovalo vliv okolního osvětlení a pomáhalo tak zvýšit kontrast (jas luminoforu zeslabí jen při jediném průchodu, ale vstupující světlo jak před dopadem na stínítko, tak jeho odraz cestou ven). O stránku dřív je odkaz na katalogový list obrazovky Telefunken A66-120W, tu vyráběl ve světě i kdekterý další výrobce, přitom mnozí brali přední sklo od téhož dodavatele. Rožnováci od obrazovek by nám určitě řekli, od koho se ta skla vozila, a nejspíš znají i čísla o jejich propustnosti. Koukni na parametry znovu: hned v prvním řádku je uvedená propustnost světla sklem (Lichtdurchläßigkeit = 44%). Znamená to, že sice jas stopy zeslabí na 44 %, vliv hladiny okolního osvětlení ale zmenší pod 20% (celkem jen sklo propustí 44% ze 44% dopadajícího světla, další ztráta je technologicky omezenou odrazivostí luminoforové vrstvy, tu jsem nezapočítal), to už udělá opravdu v čitelnosti obrazu hodně. Například A67-120X osazovaná v některých sériích jak v C110ST, tak v řadě C416 (maďarská Videocolor v licenci RCA s potlačeným moirée pro systém s 625 řádky), měla propustnost skla 52 % nebo nižší.
A teď trochu zdravovědy:
před Velikonocemi jsem byl na operaci s očima, mimo jiné mě testovali na barvocit, a jestli jako nechci rovnou vestavět filtr proti "škodlivé modré". Zjistil jsem, že některé odstíny modré barvy přes simulační filtr nevidím, ale potřebuju je vidět, tak jsem odmítl. Nikdy by mě nenapadlo, že by denní světlo, které má značný obsah modré, mohlo škodit. Doktorka přiznala, že neškodí, to až UV záření, ale tam, kde je ho moc, se přece nosí tmavé brýle s UV filtrem. Modrá má vliv jen psychický, a ještě jen na ty, kdo čtou "ty správné weby" a to, co si sdílejí na sociálních sítích. Že dost lidí najednou má problémy, které neměli, dokud to nečetli. Ale když to chtějí, a jsou ochotní si připlatit, protože to pojišťovny nehradí, tak jim vyhoví, protože výrobci na poptávku zareagovali velmi pružně.
Pak jsme si pokecali i o dalším, za mnou nikdo další netrpělivý zrovna nestepoval, rytmus načasování tam šlapal přesně, tak nám chvíle zbyla. Bavili jsme se i o tvrzení, že při špatném osvětlení se nemá číst, protože se tím kazí oči. Je to pověra. Jako se nepokazí potmě kamera, tak nedostatečným jasem, špatným osvětlením, ani tím, že v tmavém něco nerozeznáš, se nezkazí ani oči. Naopak, nutí to víc je namáhat, tím se spíše vycvičí. Jestli ne, upozorňují oči na to, že by se na ten zrak měl podívat odborník. Čím rychleji se při takovém režimu oči unaví, tím dřív by to chtělo navštívit aspoň optometristu kvůli brýlím, ale nic se nezkazí ani návštěvou očaře pro případ, že by šlo o nějakou vážnější poruchu vidění. Ta únava je přirozený, ale vratný důsledek.
Kdyby to mělo škodit, už by dávno nějaký aktivní úředník nařídil galeriím vyházet všechny staré Mistry šerosvitu, aby návštěvníci nebyli vystavení škodlivému rozeznávání detailů v temných partiích obrazů.
Psal jsem i o tom, že v monoskopu se na to nastavení úrovně černé pamatovalo, ale monoskop už se nevysílá, protože LCD zobrazovače se podle něj stejně seřídit nedají a s CRT se nepočítá.
Psal jsem i o tom, že tmavší sklo na obrazovce zmenšovalo vliv okolního osvětlení a pomáhalo tak zvýšit kontrast (jas luminoforu zeslabí jen při jediném průchodu, ale vstupující světlo jak před dopadem na stínítko, tak jeho odraz cestou ven). O stránku dřív je odkaz na katalogový list obrazovky Telefunken A66-120W, tu vyráběl ve světě i kdekterý další výrobce, přitom mnozí brali přední sklo od téhož dodavatele. Rožnováci od obrazovek by nám určitě řekli, od koho se ta skla vozila, a nejspíš znají i čísla o jejich propustnosti. Koukni na parametry znovu: hned v prvním řádku je uvedená propustnost světla sklem (Lichtdurchläßigkeit = 44%). Znamená to, že sice jas stopy zeslabí na 44 %, vliv hladiny okolního osvětlení ale zmenší pod 20% (celkem jen sklo propustí 44% ze 44% dopadajícího světla, další ztráta je technologicky omezenou odrazivostí luminoforové vrstvy, tu jsem nezapočítal), to už udělá opravdu v čitelnosti obrazu hodně. Například A67-120X osazovaná v některých sériích jak v C110ST, tak v řadě C416 (maďarská Videocolor v licenci RCA s potlačeným moirée pro systém s 625 řádky), měla propustnost skla 52 % nebo nižší.
A teď trochu zdravovědy:
před Velikonocemi jsem byl na operaci s očima, mimo jiné mě testovali na barvocit, a jestli jako nechci rovnou vestavět filtr proti "škodlivé modré". Zjistil jsem, že některé odstíny modré barvy přes simulační filtr nevidím, ale potřebuju je vidět, tak jsem odmítl. Nikdy by mě nenapadlo, že by denní světlo, které má značný obsah modré, mohlo škodit. Doktorka přiznala, že neškodí, to až UV záření, ale tam, kde je ho moc, se přece nosí tmavé brýle s UV filtrem. Modrá má vliv jen psychický, a ještě jen na ty, kdo čtou "ty správné weby" a to, co si sdílejí na sociálních sítích. Že dost lidí najednou má problémy, které neměli, dokud to nečetli. Ale když to chtějí, a jsou ochotní si připlatit, protože to pojišťovny nehradí, tak jim vyhoví, protože výrobci na poptávku zareagovali velmi pružně.
Pak jsme si pokecali i o dalším, za mnou nikdo další netrpělivý zrovna nestepoval, rytmus načasování tam šlapal přesně, tak nám chvíle zbyla. Bavili jsme se i o tvrzení, že při špatném osvětlení se nemá číst, protože se tím kazí oči. Je to pověra. Jako se nepokazí potmě kamera, tak nedostatečným jasem, špatným osvětlením, ani tím, že v tmavém něco nerozeznáš, se nezkazí ani oči. Naopak, nutí to víc je namáhat, tím se spíše vycvičí. Jestli ne, upozorňují oči na to, že by se na ten zrak měl podívat odborník. Čím rychleji se při takovém režimu oči unaví, tím dřív by to chtělo navštívit aspoň optometristu kvůli brýlím, ale nic se nezkazí ani návštěvou očaře pro případ, že by šlo o nějakou vážnější poruchu vidění. Ta únava je přirozený, ale vratný důsledek.
Kdyby to mělo škodit, už by dávno nějaký aktivní úředník nařídil galeriím vyházet všechny staré Mistry šerosvitu, aby návštěvníci nebyli vystavení škodlivému rozeznávání detailů v temných partiích obrazů.
Ale Jardo, nemusíš se hned čertit. Tu teorii znám samozřejmě taky. Jednak mám na to glejt, ale nejvíc vědomostí z tohoto oboru jsem získal samostudiem a praktickými zkušenostmi. Nepovažoval jsem, ani nepovažuji za nutné ani vhodné ji komentovat, natož snad rozporovat. Akorát snad jestě s nezminil technologii black-stripe, která sice na první pohled slibovala velké naděje v čistotě barev a kontrastu, ale čas ukázal, zejména ještě při extrémně tmavem stínítku, navíc při požadavku velkého jasu, že se musely používat větší katodové proudy, což mělo negativní důsledky pro životnost obrazovek. Částečně se to kompenzovalo zvyšováním anodového napětí. Ale to zas vyžadovalo podstatně přesnější nastavení a stabilitu kvůli rentgenovému záření. A v německu se důsledně toto záření kontrolovalo, např. i v prodejnách. Mam dojem, že s tímto "vylepšením" prišla Toshiba.
V podstatě tedy píšeme každý o něčem trochu jiném. Například v oblasti poškození sitnice nehrozí az tak moc ztráta černé v obraze. Na to se zřítelnice přizpůsobí. I jdyz opět nekomentuji tvoje názory nebo sdělení či citace různých norem. Obraz se samozřejmě znehodnotí, ake když se někomu líbí a nevadí mu ničení televizoru. Proti gustu žádny dispotát. Rozhodně ale nemůžeš popřít, že při ručním svařování např platí různá nařízení se silou zákona o předepsaném osvětlení, ochraně očí filtry s předepsanými parametry, a doknce zákonem předepsaná ochrana zraku osob pohybujícich se nebo pracujícich v okolí svářečskeho pracovistě. A za to je odpovědný ten, kdo odpovidá za zminěné svárečské pracoviště. Znáš někoho, kdo by pri svařování zhasnul osvětlení a svařoval bez "kukly". Zrovna takový b.l.á.z.e.n je ten, kdo se dívá v tmavé místnosti s úplně černymi tmavými scenami a s maximálním kontrastem. Snad každý kdo svařoval, ví, jaké to je, když si "nabliká do očí. Vím, že jsem to záměrně "přesolil", ale už nevím, jak bych to fůrazněji vysvětlil. Aby to pochopil i ten, koho nezajímá teorie a normy. Chtěl bych udělat "tečku" za svými příspěvky v tomto vlákně. Vidím, že se stale vzdalujeme od tématu.
V podstatě tedy píšeme každý o něčem trochu jiném. Například v oblasti poškození sitnice nehrozí az tak moc ztráta černé v obraze. Na to se zřítelnice přizpůsobí. I jdyz opět nekomentuji tvoje názory nebo sdělení či citace různých norem. Obraz se samozřejmě znehodnotí, ake když se někomu líbí a nevadí mu ničení televizoru. Proti gustu žádny dispotát. Rozhodně ale nemůžeš popřít, že při ručním svařování např platí různá nařízení se silou zákona o předepsaném osvětlení, ochraně očí filtry s předepsanými parametry, a doknce zákonem předepsaná ochrana zraku osob pohybujícich se nebo pracujícich v okolí svářečskeho pracovistě. A za to je odpovědný ten, kdo odpovidá za zminěné svárečské pracoviště. Znáš někoho, kdo by pri svařování zhasnul osvětlení a svařoval bez "kukly". Zrovna takový b.l.á.z.e.n je ten, kdo se dívá v tmavé místnosti s úplně černymi tmavými scenami a s maximálním kontrastem. Snad každý kdo svařoval, ví, jaké to je, když si "nabliká do očí. Vím, že jsem to záměrně "přesolil", ale už nevím, jak bych to fůrazněji vysvětlil. Aby to pochopil i ten, koho nezajímá teorie a normy. Chtěl bych udělat "tečku" za svými příspěvky v tomto vlákně. Vidím, že se stale vzdalujeme od tématu.
Máš pravdu, hovoříme o stejných věcech, ale každý jazykem svého kmene.
Shodneme se na tom, když už se tedy vrátíme k tématu, že životnost vakuové obrazovky závisela především na tom, jak se k ní choval uživatel, a že na to, co si mohl dovolit, měl vliv i samotný přijímač, v čem uživateli nezabránil, nebo mu dokonce pomohl.
Nevedl jsem si ani statistiku, to bych musel dlouhodobě sledovat každého, jak tu televizi používá, ale párkrát jsem za ta desetiletí příležitost měl a všiml jsem si těch rozdílů.
Jestli v jedné televizi vydržela jedna obrazovka 20 let, a v druhé, stejné, každé 2 roky byl každý pokus o seřízení marný, bez ohledu na to, kdo tu novou obrazovku vyrobil, pak už moc jiných příčin, než uživatel, nezbývá.
Shodneme se na tom, když už se tedy vrátíme k tématu, že životnost vakuové obrazovky závisela především na tom, jak se k ní choval uživatel, a že na to, co si mohl dovolit, měl vliv i samotný přijímač, v čem uživateli nezabránil, nebo mu dokonce pomohl.
Nevedl jsem si ani statistiku, to bych musel dlouhodobě sledovat každého, jak tu televizi používá, ale párkrát jsem za ta desetiletí příležitost měl a všiml jsem si těch rozdílů.
Jestli v jedné televizi vydržela jedna obrazovka 20 let, a v druhé, stejné, každé 2 roky byl každý pokus o seřízení marný, bez ohledu na to, kdo tu novou obrazovku vyrobil, pak už moc jiných příčin, než uživatel, nezbývá.
Sorry, tohle je neporovnatelné. Sváření má takovou intenzitu (jas), že má na sítnici již destruktivní účinky, stejně jako kdyby se někdo díval na Slunce. Naproti tomu svítící CRT ve tmě má pořád mnohem nižší kontrast než například pohled na prosluněnou paseku v jinak tmavém lese. A jas té CRT je naprosto neškodný.Syron píše:Znáš někoho, kdo by pri svařování zhasnul osvětlení a svařoval bez "kukly". Zrovna takový b.l.á.z.e.n je ten, kdo se dívá v tmavé místnosti s úplně černymi tmavými scenami a s maximálním kontrastem.
Ano, je to stále stejné, rozdíl je jen v tom, že v kině si divák na plátno nepouští oknem denní světlo a večer nesvítí 150 W lustrem. Takže tu černou nepřebije, jako doma na televizi, která běhá na světle.
Ale v kině taková kopie z negativu Orwo, která místo černé měla lahvově zelenou, vypadala pěkně blbě. A za celé roky snad nikdo nevymyslel postup, jak tu "východoněmeckou černou" udělat skutečně černou.
Když už tu byla řeč o sváření (mimochodem, nevím, jak sváření potmě souvisí s televizí, proto jsem to přešel). Ale s kinem to souviselo po mnoho generací, i když cestou byl přinejmenším tepelný filtr, film, objektiv a projekční plátno: takový pohled na oblouk mezi uhlíky v projektoru skutečně škodlivý byl. Taky proto byl v okénku lampové skříně svářečský filtr, přes něj jsme na ten oblouk viděli a odhadovali, jestli vydrží uhlík do konce cívky, nebo nevydrží. Poloha kráteru se promítala na stěnu kabiny, dělali jsme si značky, odkud kam to smí ujet, než se začnou přebarvovat rohy obrazu, a, když některý uhlík uhoříval pomaleji nebo rychleji, musela se občas ručně korigovat poloha kráteru vůči ohnisku zrcadla... Světelný tok stlačený do okeničky s filmovým políčkem a pak rozprostřený na plochu projekčního plátna...
Máš pravdu, Ivo, to bylo taky dobrodružství, které už málokdo zažije.
Ale v kině taková kopie z negativu Orwo, která místo černé měla lahvově zelenou, vypadala pěkně blbě. A za celé roky snad nikdo nevymyslel postup, jak tu "východoněmeckou černou" udělat skutečně černou.
Když už tu byla řeč o sváření (mimochodem, nevím, jak sváření potmě souvisí s televizí, proto jsem to přešel). Ale s kinem to souviselo po mnoho generací, i když cestou byl přinejmenším tepelný filtr, film, objektiv a projekční plátno: takový pohled na oblouk mezi uhlíky v projektoru skutečně škodlivý byl. Taky proto byl v okénku lampové skříně svářečský filtr, přes něj jsme na ten oblouk viděli a odhadovali, jestli vydrží uhlík do konce cívky, nebo nevydrží. Poloha kráteru se promítala na stěnu kabiny, dělali jsme si značky, odkud kam to smí ujet, než se začnou přebarvovat rohy obrazu, a, když některý uhlík uhoříval pomaleji nebo rychleji, musela se občas ručně korigovat poloha kráteru vůči ohnisku zrcadla... Světelný tok stlačený do okeničky s filmovým políčkem a pak rozprostřený na plochu projekčního plátna...
Máš pravdu, Ivo, to bylo taky dobrodružství, které už málokdo zažije.
Už opravdu naposledy jen krátce. Jardo, souhlas. I s tím kinem. Taky jsem dělal promítače včetně školení v Klánovicích. S těmi uhliky atd souhlas. Xsc, pochopitelně jsem přeháněl, aby to pochopili i bohužel jednodušsí lidé. I když bych si nedovolil kohokoli podceňovat. Nikdy bych nepoučoval někoho, kterému třeba i zde na fóru nejde pravopis, nebo se mu posmíval. Vím, že nic nevím. Znám lidi, kteří skončili třeba v 7é třídě, ale jsou tak pracovití a šikovní na práci, že by jim mohl závidět třeba i pan docent, doktor věd ap.
Syron píše:Vlivem akomodace se zorničky roztáhnou na maximum, a světlá mista budou pražit na sítnici bez jakéhokoli omezení nebo ochrany.
Takhle to nefunguje. Akomodace je schopnost čočky ostřit, tedy měnit svoji tloušťku, neboli dioptrie. Lehce přitom mění i svůj průměr, ale to není důležité, protože její okraj je překryt zorničkou, která už mění průměr podstatně a právě ona řídí jas obrazu přicházejícího na sítnici. Činnost zorničky tedy s akomodací nesouvisí. Oko si oba parametry nastaví samostatně a nemá s tím žádný problém. Pokud někomu obrazovka příliš jasí, ať už přehnaným jasem, kontrastem, či obojím, oko na to zareaguje přivřením zorničky. Nemá důvod držet ji plně roztaženou. Někdo už tu naznačil, jas ani kontrast obrazovky není takový, aby si s ním oko neporadilo. Přirozené denní světlo poskytuje obě hodnoty i dost podstatně vyšší. Oko se tedy nemá jak ničit. Ovšem unavovat se může.
Co se v něm může unavovat je těžko představitelné, dokud si člověk neuvědomí, jak mozek oko používá. Rozpoznání obrazu na základě signálů přicházejících z očí je snad nejnáročnější činnost kterou mozek provádí a která spotřebovává velkou část jeho "výpočetního výkonu". Plný obraz, který si myslíme že vidíme by mozek nezpracoval a proto zde funguje spousta zjednodušení. Ostře vidíme jen malou část uporostřed obrazu který vnímáme, zbytek je jen periferní vidění. A i tak si mozek z tohoto obrazu bere jen vzorky. Při dobře viditelném obrazu tedy oko plně ostří jen v krátkých chvilkách, zbytek času odpočívá. Takovýto režim je ovšem jeho běžný provozní stav. Ani si to neuvědomujeme, podobně jako třeba mrkání. Čím hůře je obraz viditelný, tím déle se na něj musí zaměřovat a tím méně času mu zbývá na odpočinek. A zde se již dostáváme k tomu, co se vlastně v oku unavuje. Svaly. Svaly se chtějí buď pohybovat, nebo být uvolněné (u oka to znamená "koukat do blba"). Držet nehybné napětí mohou jen omezenou dobu. Když se na něco pozorně díváme, držíme oko v nehybné poloze, v přesně daném a neměnícím se ostření, tedy všechny jeho svaly jsou v určitém napětí (což jim nijak nevadí) ovšem přitom se nepohybují, čímž se rychle unavují. Je to podobné jako bychom třeba dlouhodobě drželi sevřenou pěst nebo naopak natažené prsty, ale i jakoukoli jinou polohu mezi těmito krajními polohami, kromě té, kdy jsou svaly uvolněny.
Hill > Tady je nádherně vidět, o čem to naše zdravotnictví začíná být. Jen a jen o kšeftu, i za cenu prznění pacienta. Že jako člověk doktorka vystupovala normálně je sice hezké, ovšem jako zdravotnice je organizací vedena k tomu lidi obelhávat a podvádět. Poslední roky u mě mínění o tomto subjektu hodně upadá. Prakticky celý svět je dokonale propojen internetem, tuďíž sprosťárny se již nedějí jen místně, ale celoplošně a pak už je pro spoustu lidí i různě vysoko postavených problém poznat co je vlastně pravda. Tím se celá situace hodně zamotává a kolo sprosťáren stále více roztáčí.
Je to tak. Pozorování zobrazeného má takovou spoustu aspektů, že je těžko postihneme, i když to zúžíme na pouze vakuové obrazovky, protože vlastnosti oka v tom hrají vlastní roli, a to podstatnou.
Díky proto za příspěvky jimiž jsme se dostali až do oblasti anatomie i oftalmologie, taky trochu optiky, což sice zdánlivě nesouvisí s původním dotazem na to, jak co nejdéle udržet CRT v provozuschopném stavu, jenomže ono to oddělit nejde.
Když začne být koukání nepříjemné, ať už unavuje, nebo dokonce působí bolest, znamená to, že je něco špatně, a že je nejvyšší čas odstranit příčinu. Jestli je nepříjemné koukat na obrazovku, ale kamkoli jinam ne, je zjevně chyba v nastavení přístroje.
A můžeme se zabývat dalšími fyziologickými vlivy, kterých se při televizním přenosu využilo až zneužilo do mrtě (aneb, co kino nepoužilo, protože nepotřebovalo, to analogová televize dotáhla k maximu): nejde samozřejmě jen o jas a kontrast, ale také o rozlišení, snímková frekvence a rozdělení obrazu prokládaným řádkováním v návaznosti na dosvit stínítka obrazovky, protože na ní se nezobrazuje celá plocha obrazu najednou, jako v kině, ale kreslí se po bodech a, než dokreslí pravý dolní roh obrazu, už levý horní už stihne ztmavnout, je toho moc, ale to všechno už je mnohokrát různě kvalitně popsané v literatuře, ba i vygůglit se to dá.
Prostě obrazovka, jestli je na ní obraz nastavený tak jasný, aby se nezhoršil kontrast, ale přitom jen tak kontrastní, aby neunavoval oko zejména blikáním v důsledku příliš velkého jasu ve vztahu k době dosvitu stínítka, pracuje v režimu, při kterém nepodléhá nadměrnému opotřebení.
Díky proto za příspěvky jimiž jsme se dostali až do oblasti anatomie i oftalmologie, taky trochu optiky, což sice zdánlivě nesouvisí s původním dotazem na to, jak co nejdéle udržet CRT v provozuschopném stavu, jenomže ono to oddělit nejde.
Když začne být koukání nepříjemné, ať už unavuje, nebo dokonce působí bolest, znamená to, že je něco špatně, a že je nejvyšší čas odstranit příčinu. Jestli je nepříjemné koukat na obrazovku, ale kamkoli jinam ne, je zjevně chyba v nastavení přístroje.
A můžeme se zabývat dalšími fyziologickými vlivy, kterých se při televizním přenosu využilo až zneužilo do mrtě (aneb, co kino nepoužilo, protože nepotřebovalo, to analogová televize dotáhla k maximu): nejde samozřejmě jen o jas a kontrast, ale také o rozlišení, snímková frekvence a rozdělení obrazu prokládaným řádkováním v návaznosti na dosvit stínítka obrazovky, protože na ní se nezobrazuje celá plocha obrazu najednou, jako v kině, ale kreslí se po bodech a, než dokreslí pravý dolní roh obrazu, už levý horní už stihne ztmavnout, je toho moc, ale to všechno už je mnohokrát různě kvalitně popsané v literatuře, ba i vygůglit se to dá.
Prostě obrazovka, jestli je na ní obraz nastavený tak jasný, aby se nezhoršil kontrast, ale přitom jen tak kontrastní, aby neunavoval oko zejména blikáním v důsledku příliš velkého jasu ve vztahu k době dosvitu stínítka, pracuje v režimu, při kterém nepodléhá nadměrnému opotřebení.