Ten mléčný byl plněný keramickým práškem. Ten jsme neměli moc rádi, protože když zbylo z kilovky po zalévání kabelových spojek, šel domů. Odlitky z něj nebyly tak pěkné jako z bezbarvého.
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.
Nikdy jsem v drogérce neviděl, že by ho měli vícero druhů - vždycky tam byla tvrdá kartónová krabice s nápisem DENTACRYL, v ní byla lahvička s tekutou složkou a plastová kulatá pixlička s práškem a malá plastová nádobička s tvrdidlem/aktivátorem. A podle návodu se měla odměřit tekutina, do ní postupně vsypávat odměřený množství prášku a míchat do úplnýho rozpuštění prášku - pak se měl nadávkovat katalyzátor, promíchal se a mohlo se odlívat. Jenže mě se to nikdy nerozpustilo úplně, vždycky na dně "skřípal písek" - takže to byl asi ten mletej keramickej podíl. Čirej jsem opravdu nikdy prodávat neviděl - samozřejmě, pokud byl k dostání jen pro socialistický organizace a domů se dostával jen nějakou privatizací přes plot nebo pod bránou, tak jsem měl smůlu, protože jsem nikdy nedělal v takovým provoze, odkud by se dala čirá forma privatizovat ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
Já zas nikdy neměl v ruce jiný Dentacryl než ten co měl prášek a tekutinu. Žádná třetí složka. Koukl jsem do "archivu" a našel památeční cca 50ti leté balení. Jen ta tekutina už není, v lahvi je vývojka pro negativ DPS. Ale dala by se nahradit acetonem. Jen by to dlouho tvrdlo.
Byly ještě jedny pixly, které byly na výšku, ale ta moje zmizela v propadlišti dějin. Čirej byl taky, ale jmenoval se jinak a používali ho zubaři. Ale dal se normálně koupit.
Přílohy
denta.jpg
Kdyby Edison nevynalezl elektřinu, do teď se díváme na televizi při svíčkách.