Ok,tak zašli .Dík
thunderstrike@seznam.cz
kombo Jolana T6 (přejmenováno, přesunuto)
Moderátor: Moderátoři
-
thunderstrike
- Příspěvky: 376
- Registrován: 06 úno 2005, 00:00
- Bydliště: Zdiby
- Kontaktovat uživatele:
Indukčnost vinutí na FA, připojená paralelně k CL 500 pF musí být taková, aby se zavřeným kondenzátorem rezonovala na 525 kHz, s otevřeným na na 1605 kHz.
Změř jakou má kapacitu zavřený CL a podle Thompsonova vzorce spočítej potřebnou indukčnost vinutí. Nezapomeň, že každé vinutí má vlastní kapacitu, která se připočte k CL.
Začátek pásma SV se dostaví posouváním vinutí na FA, horní konec případně paralelním kondenzátorem. Nech si rezervu licny na případné dovinutí několika závitů.
Transformátor TR1 v kolektoru T7 použij tovární, vybereš ho ze starého tranzistoráku. Nejlépe, aby to byl už přímo ten, který má v sekundáru vinutí na detekci, čili v MF zesilovači ten poslední.
Bude dobré při slaďování použít signální generátor, v nouzi to jde i podle stanic.
Změř jakou má kapacitu zavřený CL a podle Thompsonova vzorce spočítej potřebnou indukčnost vinutí. Nezapomeň, že každé vinutí má vlastní kapacitu, která se připočte k CL.
Začátek pásma SV se dostaví posouváním vinutí na FA, horní konec případně paralelním kondenzátorem. Nech si rezervu licny na případné dovinutí několika závitů.
Transformátor TR1 v kolektoru T7 použij tovární, vybereš ho ze starého tranzistoráku. Nejlépe, aby to byl už přímo ten, který má v sekundáru vinutí na detekci, čili v MF zesilovači ten poslední.
Bude dobré při slaďování použít signální generátor, v nouzi to jde i podle stanic.
Naposledy upravil(a) Radix dne 07 lis 2007, 08:25, celkem upraveno 1 x.
-
thunderstrike
- Příspěvky: 376
- Registrován: 06 úno 2005, 00:00
- Bydliště: Zdiby
- Kontaktovat uživatele:
Tohle schéma zapojení elektronické části kytary Jolana Big Beat je ze strany 168 z knížky Amatérská stavba elektrických hudebních nástrojů od Bohuslava Hanuše, vydalo SNTL-Práce, Praha 1967.
Popis ze stran 168 a 169, v hranatých závorkách je můj komentář:
„Poněkud jiný druh zesilovače téhož výkonu [4 až 5W] uvádí obr. 141. Uvedené zapojení bude zajímat majitele elektrofonické kytary BIG BEAT — jde totiž právě o zapojení tohoto výrobku. Zkušenější čtenáři na první pohled poznají, že tranzistor T1 je zapojen jako předzesilovač. Tranzistor T2 je zapojen v obvodu malého audiónu, který je určen pro poslech místního rozhlasového vysílače. Vstup tranzistoru T3 lze přepnout buď na kytarový předzesilovač T1 nebo na příjem místní rozhlasové stanice (tranzistor T2).
V případě, že by si některý z čtenářů chtěl podle zapojení na obr. 141 zhotovit malý transistorový zesilovač pro kytaru, může bez jakýchkoliv úprav celý obvod tranzistoru T2 vynechat (za předpokladu, že se zřekne možnosti poslechu místní rozhlasové stanice).
Zesilovače podle zapojení na obr. 140 [Jednoduchý zesilovač Standart pro domácí potřebu, 4 až 5W, elektronkový] a obr. 141 samozrějmě nepřicházejí v úvahu pro použití při hře na veřejnosti. Mají malý výkon a jejich technické parametry nejsou nijak vynikající.”
Ten samý zesilovač s rozhlasovou částí byl použitý v přenosném kufříkovém aparátu Jolana T6. Pokud se podíváte na desku plošných spojů obou přístrojů na stránkách http://www.jolana.info/, uvidíte uvnitř komba Jolana T6 přesně ten samý tvar desky plošných spojů a rozložení součástek, jako je v kytaře Big Beat. Takže schéma Jolana Big Beat a Jolana T6 jsou stejná (až na drobné rozdíly jako připojovací body, počet reproduktorů a pod.).
Pokud by někdo měl zájem o schéma elektronkového zesilovače z obr. 140, napište, udělám snímek zařízením na snímaní obrazových předloh a přidám tady.
Úprava 12.9.2021: doplnil jsem informaci, že zesilovač s přijímačem zabudovaný v kytaře Jolana Big Beat je ten samý, co je v zesilovači Jolana T6.
Popis ze stran 168 a 169, v hranatých závorkách je můj komentář:
„Poněkud jiný druh zesilovače téhož výkonu [4 až 5W] uvádí obr. 141. Uvedené zapojení bude zajímat majitele elektrofonické kytary BIG BEAT — jde totiž právě o zapojení tohoto výrobku. Zkušenější čtenáři na první pohled poznají, že tranzistor T1 je zapojen jako předzesilovač. Tranzistor T2 je zapojen v obvodu malého audiónu, který je určen pro poslech místního rozhlasového vysílače. Vstup tranzistoru T3 lze přepnout buď na kytarový předzesilovač T1 nebo na příjem místní rozhlasové stanice (tranzistor T2).
V případě, že by si některý z čtenářů chtěl podle zapojení na obr. 141 zhotovit malý transistorový zesilovač pro kytaru, může bez jakýchkoliv úprav celý obvod tranzistoru T2 vynechat (za předpokladu, že se zřekne možnosti poslechu místní rozhlasové stanice).
Zesilovače podle zapojení na obr. 140 [Jednoduchý zesilovač Standart pro domácí potřebu, 4 až 5W, elektronkový] a obr. 141 samozrějmě nepřicházejí v úvahu pro použití při hře na veřejnosti. Mají malý výkon a jejich technické parametry nejsou nijak vynikající.”
Ten samý zesilovač s rozhlasovou částí byl použitý v přenosném kufříkovém aparátu Jolana T6. Pokud se podíváte na desku plošných spojů obou přístrojů na stránkách http://www.jolana.info/, uvidíte uvnitř komba Jolana T6 přesně ten samý tvar desky plošných spojů a rozložení součástek, jako je v kytaře Big Beat. Takže schéma Jolana Big Beat a Jolana T6 jsou stejná (až na drobné rozdíly jako připojovací body, počet reproduktorů a pod.).
Pokud by někdo měl zájem o schéma elektronkového zesilovače z obr. 140, napište, udělám snímek zařízením na snímaní obrazových předloh a přidám tady.
Úprava 12.9.2021: doplnil jsem informaci, že zesilovač s přijímačem zabudovaný v kytaře Jolana Big Beat je ten samý, co je v zesilovači Jolana T6.
- Přílohy
-
- Obr. 141. Zapojení tranzistorové části kytary BIG BEAT.
Naposledy upravil(a) mattheus dne 12 zář 2021, 19:27, celkem upraveno 1 x.
Doplňuji schéma zesilovače (nebo komba/comba) Jolana Standart z knížky Amatérská stavba elektrických hudebních nástrojů (Bohuslav Hanuš, vydalo SNTL-Práce, Praha 1967) který se zmiňuje ve souvislosti s tranzistorovým zesilovačem z kytary Jolana Big Beat.
Popis ze strany 166:
„Amatérská stavba zesilovače pro hudební nástroj
Ve snaze poskytnout čtenářům jednodušší návod na stavbu zesilovače uvádíme na obr. 140 skutečně nenáročný elektronkový zesilovač. Toto zapojení má posloužit těm, kteří ještě nepronikli do tajů tranzistorové techniky natolik, aby si dostatečně rychle a levně dokázali pořídit něco, co by jim posloužilo jednak jako zkušební králík a jednak jako odrazový můstek k přechodu na stavbu jakostnějšího zařízení. Zapojení podle obr. 140 dává výkon asi 4 až 5 W. Postačí tedy pro domácí přehrávky nebo pro první zkoušky rodícího se hudebního souboru (jde o zapojení továrně vyráběného zesilovače Standard).“
Hned za tímto textem pokračuje popis zesilovače v kytaře Jolana Big Beat z mého předchozího příspěvku.
Vnější vzhled zesilovače Jolana Standart je možné vidět na fotografiích z reportáže z Popmusea na stránkách jolana.cz:
http://www.jolana.cz/reportaz-popmuseum/
Popis ze strany 166:
„Amatérská stavba zesilovače pro hudební nástroj
Ve snaze poskytnout čtenářům jednodušší návod na stavbu zesilovače uvádíme na obr. 140 skutečně nenáročný elektronkový zesilovač. Toto zapojení má posloužit těm, kteří ještě nepronikli do tajů tranzistorové techniky natolik, aby si dostatečně rychle a levně dokázali pořídit něco, co by jim posloužilo jednak jako zkušební králík a jednak jako odrazový můstek k přechodu na stavbu jakostnějšího zařízení. Zapojení podle obr. 140 dává výkon asi 4 až 5 W. Postačí tedy pro domácí přehrávky nebo pro první zkoušky rodícího se hudebního souboru (jde o zapojení továrně vyráběného zesilovače Standard).“
Hned za tímto textem pokračuje popis zesilovače v kytaře Jolana Big Beat z mého předchozího příspěvku.
Vnější vzhled zesilovače Jolana Standart je možné vidět na fotografiích z reportáže z Popmusea na stránkách jolana.cz:
http://www.jolana.cz/reportaz-popmuseum/
- Přílohy
-
Pro úplnost tématu doplňuji zapojení snímače kytary Jolana Big Beat a související části textu z knížky Amatérská stavba elektrických hudebních nástrojů (Bohuslav Hanuš, vydalo SNTL-Práce, Praha 1967).
Strany 55-56:
„U většiny továrně vyráběných elektrofonických kytar jsou vestavěny potenciometry pro regulaci hlasitosti a zabarvení tónu. Je to opodstatněné? Pokud jde o regulaci hlasitosti nelze toto řešení pokládat za nejvhodnější. Jednak totiž není technicky účelné nastavovat základní úroveň zesílení jinde než na vlastním zesilovači, jednak není prakticky možné během hry na nástroji manipulovat s knoflíkem potenciometru (protože nelze odhadnout s dosta- tečnou přesností potřebný úhel natočení). Tam, kde je třeba dynamiku během hry měnit, je výhodnější použít pedálového regulátoru hlasitosti anebo umístit na kytaře lehce ovladatelný přepínač „sólo — doprovod“. Takový přepínač by v poloze sólo propustil do zesilovače plné napětí, indukované ve snímači, a v poloze doprovod by paralelně ke snímači zapojil potenciometr, který by výstupní napětí snížil na potřebnou úroveň. Zapojení je na obr. 41a. Potenciometr P může být na nástroji umístěn někde stranou, protože hlasitost doprovodu se jím zkusmo nastaví před vystoupením a dále se s ním již nemusí manipulovat (z toho důvodu lze místo velkého potenciometru použít též miniaturního dolaďovacího potenciometru).
Podobně je tomu s regulací zabarvení tónu — jemnější rozdíly ucho posluchače stejně nepostřehne a tak se jeví výhodnější sáhnout také zde raději k řešení s přepínači. Příklad jednoduchého zapojení se dvěma páčkovými přepínači je na obr. 41b. Umožňuje celkem čtyři kombinace zabarvení tónu. Potenciometr, přepínače a všechny ostatní součástky by měly být vestavěny v dokonale odstíněných prostorách (v plechových krabičkách), aby se v nich zbytečně neindukovala rušivá napětí. Nejvýhodnější budou krabičky z ocelového plechu.
Zavedením zabarvení tónu snížíme poněkud celkové výstupní napětí snímače. Ještě více se napětí však sníží, pokusíme-li se uplatnit u nástroje některé speciálnější tónové rejstříky, které výrazněji pozmění barvu tónu. V takovém případě se neobejdeme bez malého tranzistorového předzesilovače, který by byl schopen alespoň pokrýt ztráty, které v obvodech rejstříků vzniknou. Jednoduché zapojení předzesilovače s jediným tranzistorem najdeme na obr. 42. Takový předzesilovač lze snadno vestavět přímo do kytary, protože je prostorově nenáročný (napájení tužkovými bateriemi nebo jinými typy miniaturních zdrojů). Současně s tímto předzesilovačem můžeme v případě dostatku prostoru vestavět do nástroje i některé z rejstříků, o nichž bude pojednávat následující kapitola.“
Strany 149-150:
„44. Elektrické rejstříky pro mechanicko-elektrické nástroje
Možnost dodatečného zabarvení tónu mechanicko-elektrického hudebního nástroje znamená velmi výrazné zvětšení zvukové kombinační možnosti nástroje, který by jinak zněl jednotvárně. V nejjednodušším případě postačí zabarvení tónu jednoduchými obvody RC. S příkladem takového skromného zapojení jsme se setkali již na obr. 41b. Bylo určeno pro elektrofonickou kytaru nebo jiný nástroj toho druhu. Elektrické rejstříky továrně vyráběné kytary BIG BEAT, skládající se ze tří kondenzátorů, najdeme na obr. 137. Ve čtyřech kombinacích můžeme spínači V1 a V2 volit různé zvukové zabarvení (potenciometrem M1 lze nastavit výstupní hlasitost). Ke snímači S je přes spínač V1 paralelně připojen kondenzátor 2k2, který tvoří známou dolní propust. Uspořádání dalších dvou kondenzátorů není příliš šťastně voleno, protože při rozepnutém spínači V1 nejsou manipulace se spínačem V2 příliš účinné.
Nevýhodou všech elektrických rejstříků je, že u nich dochází k většímu či menšímu útlumu přiváděného signálu. Útlum je obvykle tím větší, čím větších zvukových rozdílů chceme v obvodu rejstříků dosáhnout.
Velikost útlumu v obvodech rejstříků je samozřejmě závislá rovněž na tom, jaký druh (tvar) kmitů jimi zpracováváme a jaký výsledný tvar kmitů hodláme získat. Má-li ve výsledném tvaru kmitů doménovat např. druhá harmonická, je nutné, aby byla v dostatečné velikosti obsažena v přiváděném tvaru kmitu. Nebude-li zde obsažena v dostatečné velikosti, nemůžeme ji v samotném rejstříkovém filtru (bez zesilovače) zvětšit. Nezbývá pak nic jiného, než úměrně k ní zmenšit velikost amplitud ostatních harmonických. To vede zřejmě k celkovému zmenšení amplitudy kmitu, vycházejícího z obvodu rejstříků.“
Strany 55-56:
„U většiny továrně vyráběných elektrofonických kytar jsou vestavěny potenciometry pro regulaci hlasitosti a zabarvení tónu. Je to opodstatněné? Pokud jde o regulaci hlasitosti nelze toto řešení pokládat za nejvhodnější. Jednak totiž není technicky účelné nastavovat základní úroveň zesílení jinde než na vlastním zesilovači, jednak není prakticky možné během hry na nástroji manipulovat s knoflíkem potenciometru (protože nelze odhadnout s dosta- tečnou přesností potřebný úhel natočení). Tam, kde je třeba dynamiku během hry měnit, je výhodnější použít pedálového regulátoru hlasitosti anebo umístit na kytaře lehce ovladatelný přepínač „sólo — doprovod“. Takový přepínač by v poloze sólo propustil do zesilovače plné napětí, indukované ve snímači, a v poloze doprovod by paralelně ke snímači zapojil potenciometr, který by výstupní napětí snížil na potřebnou úroveň. Zapojení je na obr. 41a. Potenciometr P může být na nástroji umístěn někde stranou, protože hlasitost doprovodu se jím zkusmo nastaví před vystoupením a dále se s ním již nemusí manipulovat (z toho důvodu lze místo velkého potenciometru použít též miniaturního dolaďovacího potenciometru).
Podobně je tomu s regulací zabarvení tónu — jemnější rozdíly ucho posluchače stejně nepostřehne a tak se jeví výhodnější sáhnout také zde raději k řešení s přepínači. Příklad jednoduchého zapojení se dvěma páčkovými přepínači je na obr. 41b. Umožňuje celkem čtyři kombinace zabarvení tónu. Potenciometr, přepínače a všechny ostatní součástky by měly být vestavěny v dokonale odstíněných prostorách (v plechových krabičkách), aby se v nich zbytečně neindukovala rušivá napětí. Nejvýhodnější budou krabičky z ocelového plechu.
Zavedením zabarvení tónu snížíme poněkud celkové výstupní napětí snímače. Ještě více se napětí však sníží, pokusíme-li se uplatnit u nástroje některé speciálnější tónové rejstříky, které výrazněji pozmění barvu tónu. V takovém případě se neobejdeme bez malého tranzistorového předzesilovače, který by byl schopen alespoň pokrýt ztráty, které v obvodech rejstříků vzniknou. Jednoduché zapojení předzesilovače s jediným tranzistorem najdeme na obr. 42. Takový předzesilovač lze snadno vestavět přímo do kytary, protože je prostorově nenáročný (napájení tužkovými bateriemi nebo jinými typy miniaturních zdrojů). Současně s tímto předzesilovačem můžeme v případě dostatku prostoru vestavět do nástroje i některé z rejstříků, o nichž bude pojednávat následující kapitola.“
Strany 149-150:
„44. Elektrické rejstříky pro mechanicko-elektrické nástroje
Možnost dodatečného zabarvení tónu mechanicko-elektrického hudebního nástroje znamená velmi výrazné zvětšení zvukové kombinační možnosti nástroje, který by jinak zněl jednotvárně. V nejjednodušším případě postačí zabarvení tónu jednoduchými obvody RC. S příkladem takového skromného zapojení jsme se setkali již na obr. 41b. Bylo určeno pro elektrofonickou kytaru nebo jiný nástroj toho druhu. Elektrické rejstříky továrně vyráběné kytary BIG BEAT, skládající se ze tří kondenzátorů, najdeme na obr. 137. Ve čtyřech kombinacích můžeme spínači V1 a V2 volit různé zvukové zabarvení (potenciometrem M1 lze nastavit výstupní hlasitost). Ke snímači S je přes spínač V1 paralelně připojen kondenzátor 2k2, který tvoří známou dolní propust. Uspořádání dalších dvou kondenzátorů není příliš šťastně voleno, protože při rozepnutém spínači V1 nejsou manipulace se spínačem V2 příliš účinné.
Nevýhodou všech elektrických rejstříků je, že u nich dochází k většímu či menšímu útlumu přiváděného signálu. Útlum je obvykle tím větší, čím větších zvukových rozdílů chceme v obvodu rejstříků dosáhnout.
Velikost útlumu v obvodech rejstříků je samozřejmě závislá rovněž na tom, jaký druh (tvar) kmitů jimi zpracováváme a jaký výsledný tvar kmitů hodláme získat. Má-li ve výsledném tvaru kmitů doménovat např. druhá harmonická, je nutné, aby byla v dostatečné velikosti obsažena v přiváděném tvaru kmitu. Nebude-li zde obsažena v dostatečné velikosti, nemůžeme ji v samotném rejstříkovém filtru (bez zesilovače) zvětšit. Nezbývá pak nic jiného, než úměrně k ní zmenšit velikost amplitud ostatních harmonických. To vede zřejmě k celkovému zmenšení amplitudy kmitu, vycházejícího z obvodu rejstříků.“
- Přílohy
-
-
-