Ano, výše píšu, že jelikož neexistval čas, nejde mluvit o jiném počátku a uznávám Big Bang a Genesis, jako to samé... Respektive hlášku Zvuka. Ale prostě svět existoval před vznikem času, jestli to tak jde říct. Prostě člověk pro tu singularitu nemá přirovnání.
Původně jsem to myslel tak, že ten Počátek je odlišný od vzniku času a hmoty. Jen s tím časem nejde operovat, tak to bohužel nejde vyjádřit.
Jaký obor na SPŠE
Moderátor: Moderátoři
Tak možnost říct správnou odpověď jsem propásl, marné, nemůžu tu být pořád, ale to vůbec nevadí. Zkoušíš mě z křesťanství, ale to je trošku moc konkrétní, neřešíme tu přece která víra je ta správná, ale obecný fakt, jestli vůbec je nebo není nějaký Bůh. Teprve kdybychom došli k závěru že je, mohli bychom se bavít konkrétně, který že to tedy je.
Ale nevadí, proberme si tedy lásku, i když to znovu utíká od ne/existence Boha. Snad s tím aspoň trošku souvisí že někdo hlásá že Bůh je láska, tedy dává tam jakési rovnítko. Všichni si myslíme že víme co je to láska, ovšem ke konečné definici jsme se opět nepropracovali. Mám svoji definici, resp. jsem ji velmi blízko (neskládám ji záměrně, prostě mi to vyšlo), ale to si ponechme na jindy. Je moc hezké hlásat lásku. Ovšem ani s ní se to nesmí přehánět. Když na sebe všichni budeme hodní, budeme k sobě tolerantní a hned si všechno odpustíme, chvíli to bude vypadat hezky, ale pak se začne vytváret dusno, které bude stále hustší a jednou to bouchne. Bouchnou všichni zůčastnění, protože každý bude napěněný až po okraj. A pak přijde zlo, které nechceme. Člověk tak láskyplně prostě nefunguje. Nemůže fungovat. Je to prostě jen něčí výmysl, že by se mu to takhle líbilo, ale je to jen přání. Hloupé. Protože není pro lidi. Možná by bylo dobré pro nějaké jiné bytosti, ale pro lidi na Zemi ne. Člověk potřebuje zlo. Zla jsou dvě. Jedno dobré a jedno špatné. Tomu dobrému by se dalo říkat asi i malé. Je hezké a člověk ho nutně potřebuje. Skutečný rozdíl mezi těmito dvěma zly je v tom, že dobré zlo nevytváří skutečnou škodu nebo jen malou a lehce napravitelnou, kdežto "velké" zlo už zraňuje nebo vytváří škody dlouhodobého nebo i trvalého charakteru. Navíc malé zlo nás chrání před tím velkým.
Nevím o tom, že by nějaké náboženství něco takového učilo.
Pokud nás nazveš jelimany, nic se neděje. Rozhovor tím získává šťávu. Ovšem musíš počítat s tím, že druhá strana Ti taky něco takového pošle. Je to nevinné škádlení a zajišťuje rovnováhu vztahů. Jo, kdyby Ti někdo napsal nějakou podpásovku, vytáhl nějaké slabé místo, shodil Tě před ostatními něčím nevyvratitelným, to už je zlo, které vytváří škodu, protože už se nedá snadno napravit. Ovšem i v ostatních by takový člověk vyvolal pohoršení "Tohle teda vážně psát nemusel...", takže by tím shodil i sám sebe. Každý čin má spostu důsledků, je to jak posunout v Rubikové kostce jednu kostičku - jedinou nelze, vždycky se jich posune spousta. A láska? Ta to malé zlo právě obsahuje. Bez něj by to žádná láska nebyla. Bylo by to pravděpodobně asi právo. Ovšem právo a láska se vzájemně částečně vylučují.
Tímto ovšem nikoho nenabádám k tomu, aby byl v rámci dobra zlý jenom proto, že si to tady přecetl. Má to svá pravidla, která jsem tu nezmínil, není to na pár řádků, protože to souvisí s dalším ne přiliš známým, atd, ovšem každý člověk má intuici a spoustu věcí dělá správně pokud tak koná nevědomky. Jakmile se do toho zamotají zvyky, tradice a "dobré rady", je to v háji a pak už je tomu třeba opravdu porozumět, aby to člověk rozmotal.
Tak takhle nějak je to s "hříchy" a láskou.
Ale nevadí, proberme si tedy lásku, i když to znovu utíká od ne/existence Boha. Snad s tím aspoň trošku souvisí že někdo hlásá že Bůh je láska, tedy dává tam jakési rovnítko. Všichni si myslíme že víme co je to láska, ovšem ke konečné definici jsme se opět nepropracovali. Mám svoji definici, resp. jsem ji velmi blízko (neskládám ji záměrně, prostě mi to vyšlo), ale to si ponechme na jindy. Je moc hezké hlásat lásku. Ovšem ani s ní se to nesmí přehánět. Když na sebe všichni budeme hodní, budeme k sobě tolerantní a hned si všechno odpustíme, chvíli to bude vypadat hezky, ale pak se začne vytváret dusno, které bude stále hustší a jednou to bouchne. Bouchnou všichni zůčastnění, protože každý bude napěněný až po okraj. A pak přijde zlo, které nechceme. Člověk tak láskyplně prostě nefunguje. Nemůže fungovat. Je to prostě jen něčí výmysl, že by se mu to takhle líbilo, ale je to jen přání. Hloupé. Protože není pro lidi. Možná by bylo dobré pro nějaké jiné bytosti, ale pro lidi na Zemi ne. Člověk potřebuje zlo. Zla jsou dvě. Jedno dobré a jedno špatné. Tomu dobrému by se dalo říkat asi i malé. Je hezké a člověk ho nutně potřebuje. Skutečný rozdíl mezi těmito dvěma zly je v tom, že dobré zlo nevytváří skutečnou škodu nebo jen malou a lehce napravitelnou, kdežto "velké" zlo už zraňuje nebo vytváří škody dlouhodobého nebo i trvalého charakteru. Navíc malé zlo nás chrání před tím velkým.
Nevím o tom, že by nějaké náboženství něco takového učilo.
Pokud nás nazveš jelimany, nic se neděje. Rozhovor tím získává šťávu. Ovšem musíš počítat s tím, že druhá strana Ti taky něco takového pošle. Je to nevinné škádlení a zajišťuje rovnováhu vztahů. Jo, kdyby Ti někdo napsal nějakou podpásovku, vytáhl nějaké slabé místo, shodil Tě před ostatními něčím nevyvratitelným, to už je zlo, které vytváří škodu, protože už se nedá snadno napravit. Ovšem i v ostatních by takový člověk vyvolal pohoršení "Tohle teda vážně psát nemusel...", takže by tím shodil i sám sebe. Každý čin má spostu důsledků, je to jak posunout v Rubikové kostce jednu kostičku - jedinou nelze, vždycky se jich posune spousta. A láska? Ta to malé zlo právě obsahuje. Bez něj by to žádná láska nebyla. Bylo by to pravděpodobně asi právo. Ovšem právo a láska se vzájemně částečně vylučují.
Tímto ovšem nikoho nenabádám k tomu, aby byl v rámci dobra zlý jenom proto, že si to tady přecetl. Má to svá pravidla, která jsem tu nezmínil, není to na pár řádků, protože to souvisí s dalším ne přiliš známým, atd, ovšem každý člověk má intuici a spoustu věcí dělá správně pokud tak koná nevědomky. Jakmile se do toho zamotají zvyky, tradice a "dobré rady", je to v háji a pak už je tomu třeba opravdu porozumět, aby to člověk rozmotal.
Tak takhle nějak je to s "hříchy" a láskou.
Naposledy upravil(a) Kremik dne 05 čer 2022, 21:19, celkem upraveno 1 x.
Čas je len špeciálny prípad kauzality spojenej s hmotu. Dávno predtým, než vznikla hmota, existovali abstraktné skutočnosti, u ktorých platila logika a kauzalita. Napríklad Pytgorová veta platí pre kažý hmotný pravouhlý trojuholník. Ale Pytagorová veta je abstrakcia, ktorá platí aj pre abstraktné pravouhlé trojuholníky, bez ohľadu, či existuje alebo neexistuje hmota. Hmota sa riadi prísne zákonmi, podľa pravdy. Abstrakcia môže byť skutočná pravdivá, alebo neskutočná. Napríklad rozprávky sú neskutočné. Fyzikálne zákony sú abstrakcia, ktorá je skutočná. Môžeš spáliť všetky knihy popisujúce fyzikálne zákony a aj tak sa hmota bude riadiť prísne podľa týchto zákonov a nepohneš s nimi ani o milimeter. Tak pevná je abstraktná pravda. Takže myslieť si o abstraktných pravdách, že to je nič, je dosť hlúpe. Myslieť si o pravde, ktorou je Boh, že neexistuje, je veľmi hlúpe.
Jednoducho tento hmotný svet, v ktorom žijeme, je len zhmotnením abstraktných právd. V písme poeticky opísané ako stvorenie.
Jednoducho tento hmotný svet, v ktorom žijeme, je len zhmotnením abstraktných právd. V písme poeticky opísané ako stvorenie.
Neber ten trojuholník tak exaktne. To bol len príklad pre jednoduchších ľudí, ktorí dokážu vnímať len hmotný svet a všetko abstraktné hádžu do kategórie rozprávok. Ale ako som už napísal, rozprávky sú len časťou abstraktného sveta. Tá druhá časť abstraktného sveta je pevnejšia než skala. A možno som práve napísal oxymoron, lebo hmota sa riadi prísne podľa pravdy, platí zákon zachovania energie a zákon zachovania hmotnosti a Einstein ukázal, že je to jedno a to isté a teda hmotu nemožno vytvoriť, ani zničiť. Teda s výnimkou veľkého tresku, kedy nič vybuchlo v nesmierny vesmír... Až je divné, že nič nevybuchuje častejšie... Trebárs v Cerne alebo v inom alchymistickom laboratóriu. A preto si dovolím veľký tresk zaradiť do kategórie zázrakov. (o zázrakoch možno neskôr...)
Kauzalitou je predsa aj implikácia. Niečo implikuje niečo iné. Ale naopak to neplatí. Resp. nemusí platiť. Najprv musí byť vzor, potom jeho obraz. Najprv musí byť niečo, až potom môže byť opak toho niečoho. Následnosť je jasná, čas tu nehrá žiadnu rolu. Samozrejme v reálnom svete obraz v zrkadle má aj časový aspekt v dôsledku rýchlosti svetla. V abstraktnom svete sa následnosť deje hneď, ale v presnom poradí.
Najprv bol Boh, pravda, potom diabol, odporca, protivník, protiklad pravdy. Opakom pravdy je nepravda. Opakom nepravdy nemusí byť nutne pravda, ale iná nepravda. Na jednu pravdu existuje veľa neprávd. Ale len na pravde môže fungovať svet. Nepravdu však možno vysloviť, napísať, uveriť jej... Nakoniec sa však ukáže, čo je pravda. Ale nie nutne v toto čase.
Kauzalitou je predsa aj implikácia. Niečo implikuje niečo iné. Ale naopak to neplatí. Resp. nemusí platiť. Najprv musí byť vzor, potom jeho obraz. Najprv musí byť niečo, až potom môže byť opak toho niečoho. Následnosť je jasná, čas tu nehrá žiadnu rolu. Samozrejme v reálnom svete obraz v zrkadle má aj časový aspekt v dôsledku rýchlosti svetla. V abstraktnom svete sa následnosť deje hneď, ale v presnom poradí.
Najprv bol Boh, pravda, potom diabol, odporca, protivník, protiklad pravdy. Opakom pravdy je nepravda. Opakom nepravdy nemusí byť nutne pravda, ale iná nepravda. Na jednu pravdu existuje veľa neprávd. Ale len na pravde môže fungovať svet. Nepravdu však možno vysloviť, napísať, uveriť jej... Nakoniec sa však ukáže, čo je pravda. Ale nie nutne v toto čase.
-
tomasjedno
- Příspěvky: 6548
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha
Pythagorova věta není dobrý příklad. Ta platí jen v euklidovském prostoru s metrikou, a náš prostor je euklidovský jen v “lidských” měřítcích, Einsteinova obecná teorie relativity to trošku nabourává.samec píše:Dávno predtým, než vznikla hmota, existovali abstraktné skutočnosti, u ktorých platila logika a kauzalita. Napríklad Pytgorová veta platí pre kažý hmotný pravouhlý trojuholník. Ale Pytagorová veta je abstrakcia, ktorá platí aj pre abstraktné pravouhlé trojuholníky, bez ohľadu, či existuje alebo neexistuje hmota.
Jsem nakloněn tomu věřit, že existují nějaké pravdy nezávislé na hmotě, prostoru a čase (přesněji řečeno budou platit v jakémkoli hmotném časoprostorovém vesmíru). Dobrý kandidát by mohl být “1+1=2”, ale Pythagorova věta to není.
To je hrubý antropomorfismus. Hmota se ničím neřídí, nýbrž má nějaké vlastnosti. Chová se tak, jak se chová, protože už je prostě taková. Nikoho se neptá a nikdo jí neříká, co má dělat, nikdo ji netrestá za nesprávné chování a neodměňuje za to správné, nikdo ji neškolí. Naše fyzikální zákony jsou jenom popis toho chování, ne předpis.samec píše:Hmota sa riadi prísne zákonmi, podľa pravdy.
Môžeš spáliť všetky knihy popisujúce fyzikálne zákony a aj tak sa hmota bude riadiť prísne podľa týchto zákonov
