Však ten šváb má vyvedené všechny vstupy. Na společnou zem je vázané jen jejich DC předpětí. Celeron by mohl vyzkoušet, jestli se něco změní když zapojí jeden nebo oba. Myslím že mu to kmitalo i při zapojení jen jednoho kanálu.
TDA2005 tu asi ani nemám. Odrazovalo mě u nich to, že stejné provedení, lišící se snad posledním znakem "B" bylo rozděleno na použití dvou samostatných zesilovačů nebo v můstku. Přitom nikde jsem nenašel v čem je rozdíl. Nemám rád takové záhady.
Podobně jako, teď nevím, MBA915, či tak nějak, jeden pro půl Wattu, druhý pro 50mW. Přitom napájení stejné, vnitřní zapojení taky. To byl ten druhý tak zkryplený, či co? Takové nejasné šváby mě nikdy nelákaly.
Dimenzování Boucherota
Moderátor: Moderátoři
Celeron píše:GND tam je udělaný celkem dobře, pokud zem napájení připojíš na svorku 6. Pak jde na oba Boucheroty a nikam jinam než na nohu 6 TDA. A pak teprve pokračuje dál na signálový země. Napájení ale nesmí být přes svorku 1, ta je jen signálová zem.
V případě že zapojíš pouze jednoho švába. Pokud zapojíš oba na tentýž zdroj, k vývodu 6 povedou dvě paralelní cesty. Jedna tak jak jsi popsal, druhá přes signálovou zem obou kanálů.
Což je naprosto špatně.
Zásadní problém TDA2005 (i dalších podobných obvodů) je, že má uvnitř vytvořenou z napájecí země svou vlastní zem signálovou. Jediný způsob jak nevytvořit u dvou kusů zemní smyčku, je dostat piny 6 elektricky co nejblíž k sobě. Do bodu přesně mezi nimi přivést napájení a z téhož bodu vyvést vnější signálovou zem.
Jakýkoli jiný způsob pak může nahodile:
- Bzučet bez signálu nebo reprodukovat cokoli se vyskytne na napájení, včetně úbytků vytvořených sousedním švábem (uvědomte si, že zemí tečou pulsní proudy v řádu ampér a impedanci vodiče GND netvoří jen jeho činný odpor).
- Zkreslovat
- Zakmitávat
- Kmitat
- A nebo, když je klika, tak jakž takž fungovat. Což se taky stává, ale NIKDY bych se na to nespoléhal.
Léta praxe...
Zásadní problém TDA2005 (i dalších podobných obvodů) je, že má uvnitř vytvořenou z napájecí země svou vlastní zem signálovou. Jediný způsob jak nevytvořit u dvou kusů zemní smyčku, je dostat piny 6 elektricky co nejblíž k sobě. Do bodu přesně mezi nimi přivést napájení a z téhož bodu vyvést vnější signálovou zem.
Jakýkoli jiný způsob pak může nahodile:
- Bzučet bez signálu nebo reprodukovat cokoli se vyskytne na napájení, včetně úbytků vytvořených sousedním švábem (uvědomte si, že zemí tečou pulsní proudy v řádu ampér a impedanci vodiče GND netvoří jen jeho činný odpor).
- Zkreslovat
- Zakmitávat
- Kmitat
- A nebo, když je klika, tak jakž takž fungovat. Což se taky stává, ale NIKDY bych se na to nespoléhal.
Léta praxe...
Naposledy upravil(a) ransom dne 08 kvě 2023, 09:52, celkem upraveno 2 x.
A taky navrhoval řešení, které se Ti jaksi nepozdává.
Tak jo, šestky a devítky jsem propojil zespoda tlustodrátem a doprostřed jsem připojil napájecí zem a plus. A mezi dal dva elyty. Ty ohýnky v limitaci to nedělá stejně jako už po tý úpravě, co jsem popisoval ráno. Llimitace stále stejná, výkon a odběr taky. Kašlu na to, určitě to je lepší než když to přinesl. 
Díky všem, co přispěli.
Díky všem, co přispěli.
Jirka
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Proč mi nemůže všechno chodit hned ?!!
Ještě toto bude velmi zajímavé:
Jeden kanál vybuď do hlubší limitace i se zátěží. Zároveň u druhého kanálu zkratuj vstup a koukni se osciloskopem s nastavenou co největší citlivostí na jeho výstup. Nesmí se tam kromě nedeformovaného přeslechu nic podstatného objevit.
Potom zkus totéž obráceně.
Jakmile se na výstupu nevybuzeného kanálu objeví nějaké záškuby, je to špatně.
Sice se to na první pohled nezdá, ale už nějakých 10mV pronikajícího harašení dovede slyšitelně pokazit zvuk i u zcela nenáročného zesilovače (je to kolem 60dB pod užitečnou nejvyšší úrovní, takže třeba 45dB pod běžným poslechem).
Při provozu se tohle blbě identifikuje, ale je to jedna z nejčastějších příčin stížností, že "to hraje nějak divně", nebo že "to nemá rozlišení a prostor". Není to jen podivínství ostřílených audiofilů. Už mě takto párkrát překvapil i úplný laik a začátečník.
Jeden kanál vybuď do hlubší limitace i se zátěží. Zároveň u druhého kanálu zkratuj vstup a koukni se osciloskopem s nastavenou co největší citlivostí na jeho výstup. Nesmí se tam kromě nedeformovaného přeslechu nic podstatného objevit.
Potom zkus totéž obráceně.
Jakmile se na výstupu nevybuzeného kanálu objeví nějaké záškuby, je to špatně.
Sice se to na první pohled nezdá, ale už nějakých 10mV pronikajícího harašení dovede slyšitelně pokazit zvuk i u zcela nenáročného zesilovače (je to kolem 60dB pod užitečnou nejvyšší úrovní, takže třeba 45dB pod běžným poslechem).
Při provozu se tohle blbě identifikuje, ale je to jedna z nejčastějších příčin stížností, že "to hraje nějak divně", nebo že "to nemá rozlišení a prostor". Není to jen podivínství ostřílených audiofilů. Už mě takto párkrát překvapil i úplný laik a začátečník.
Ještě k tomu Boucherotovi. Pokud jsem někde něco nezasklil, kondenzátor 100nF má kapacitní rektanci 4 ohmy na 400kHz a 8 ohmů na 200kHz.
Rozkmit napětí na výstupu 100W/8ohmů pro symetrické napájení je +- 40V, pro nesymetrické je nutno počítat 80V + saturace (napájení). K tomu je třeba zohlednit případný úbytek na vazebním kondenzátoru podle konkrétního zapojení. Takže s rezervou to vypadá přes 100V docela nezbytné.
A pro výkon 10W/8ohmů nesymetrické napájení to vychází na 25V + přidat na nezbytnou rezervu.
Jinak marně přemýšlím nad zdrojem akustických signálů, který dá nad 100kHz výkon dostačující ke spálení rezistoru dimenzovaného na desetiny či jednotky wattů.
Takže jak zaznělo výše, zesík se umí rozkmitat i při určitém poměru kmitočtu vstupu a výkonu na výstupu a to nemusí jít o výkon maximální. Koneckonců repro je v podstatě cívka a to se raději nezmiňujui o cívkách v pasivních výhybkách. Už jsem se s tím setkal, řešil jsem to úpravou zemních spojů (dávám za pravdu Ransomovi, tu problematiku má zmáklou daleko lépe).
Jó germánia, tam tyhle starosti většinou nejsou. A tranzistorům se nechávají tááákhle dlouhé nožičky, až se hlavičky ohýbají obloukem až k DPS. Nakonec jsou už v letech a na skopičiny nemají náladu.
Rozkmit napětí na výstupu 100W/8ohmů pro symetrické napájení je +- 40V, pro nesymetrické je nutno počítat 80V + saturace (napájení). K tomu je třeba zohlednit případný úbytek na vazebním kondenzátoru podle konkrétního zapojení. Takže s rezervou to vypadá přes 100V docela nezbytné.
A pro výkon 10W/8ohmů nesymetrické napájení to vychází na 25V + přidat na nezbytnou rezervu.
Jinak marně přemýšlím nad zdrojem akustických signálů, který dá nad 100kHz výkon dostačující ke spálení rezistoru dimenzovaného na desetiny či jednotky wattů.
Takže jak zaznělo výše, zesík se umí rozkmitat i při určitém poměru kmitočtu vstupu a výkonu na výstupu a to nemusí jít o výkon maximální. Koneckonců repro je v podstatě cívka a to se raději nezmiňujui o cívkách v pasivních výhybkách. Už jsem se s tím setkal, řešil jsem to úpravou zemních spojů (dávám za pravdu Ransomovi, tu problematiku má zmáklou daleko lépe).
Jó germánia, tam tyhle starosti většinou nejsou. A tranzistorům se nechávají tááákhle dlouhé nožičky, až se hlavičky ohýbají obloukem až k DPS. Nakonec jsou už v letech a na skopičiny nemají náladu.
