Původní myšlenkou inkluze bylo snad něco jako "vzájemné obohacení".
Práce elektrikáře mě pravidelně zaváděla do několika škol v okolí, kde jsem se samozřejmě okamžitě skamarádil s kantory, řediteli, kuchařkami i školníky. A navštěvoval jsem i jednu velice specielní školu v josefovském Bronxu. Pro méně znalé: Josefov je etnicky specifická historická část Jaroměře. Bronxem ji nazývají všichni, včetně místních.
Můžu říct, že jsem byl zpočátku dost překvapený jak dobře to tam fungovalo. Kantoři přesně věděli co čekat - jak od žáků, tak od rodičů. Měli to zmáknuté. Žáci byli držkatí, sebevědomí, ale nezdálo se mi nikdy, že by tam bylo nějak nebezpečno. Po čase přišla shora nařízená inkluze. Takže se mladí lemuři začali vyskytovat roztroušeně po okolních školách. A začaly stížnosti. Najednou mizelo vybavení i osobní věci, objevovala se agresivita, zejména vůči nijak nepřipraveným učitelkám nebo méně autoritativním učitelům. Zdemolované a zahnojené záchody a šatny. Místo aby se lemuři v "lepší" společnosti zcivilizovali a okoukali dobré způsoby, začali strhávat spolužáky na svou úroveň.
Rodiče začali svoje děti logicky stahovat na jiné školy, kam by to bylo z ghetta daleko. Takže to nejspíš povede k opětovné separaci. Leda že by inkluzitoři nařídili hromadný svoz materiálu i do těch škol mimo epicentra...
Před necelými třiceti lety jsem sepsal krátkou esej o tom, proč jsem absolutně skeptický k multikulruralismu, který k nám tou dobou začínal intenzivně přicházet. A to přesto, že mám rád kdejakou etnickou hudbu nebo třeba výtvarné umění. Ale to je na hrozně dlouhé a stejně zbytečné vysvětlování. Takže mě holt jedni mají za nácka a druzí za pravdoláskaře. Což je velice zábavné.
Nedávno jsem to našel v počítači a konstatoval, že bych dnes nezměnil ani čárku.
inkluzivní vzdělávání na průmyslovce
Moderátor: Moderátoři
Každopádně jsou tady dvě důležitý věci:
1) tazatelkou předkládanej problém je nejvíc problém jí samý, protože ona si myslí, že její svěřenec je bez viny a všecka odpovědnost za jeho blaho leží výhradně "na těch druhejch"
2) Bastlírna rozhodně není fórum určený pro jakoukoliv formu řešení tohohle NÁZOROVĚ SPOLEČENSKÝHO problému - pokud je slečna tazatelka (vdaná bejt nemůže, protože to by si nevymejšlela podobný pýtchoviny, ale měla by jiný, mnohem reálnější starosti) skutečně to co tvrdí, měla by sama nejdřív vrátit doklady o dosaženým vzdělání, protože o takový základní věci ji už někdo zcela jistě v rámci toho vzdělávání v minulosti poučil. A pokud nepoučil, je celá naše společnost v mnohem hlubších sračkách, než jak to na první pohled vypadá ...
1) tazatelkou předkládanej problém je nejvíc problém jí samý, protože ona si myslí, že její svěřenec je bez viny a všecka odpovědnost za jeho blaho leží výhradně "na těch druhejch"
2) Bastlírna rozhodně není fórum určený pro jakoukoliv formu řešení tohohle NÁZOROVĚ SPOLEČENSKÝHO problému - pokud je slečna tazatelka (vdaná bejt nemůže, protože to by si nevymejšlela podobný pýtchoviny, ale měla by jiný, mnohem reálnější starosti) skutečně to co tvrdí, měla by sama nejdřív vrátit doklady o dosaženým vzdělání, protože o takový základní věci ji už někdo zcela jistě v rámci toho vzdělávání v minulosti poučil. A pokud nepoučil, je celá naše společnost v mnohem hlubších sračkách, než jak to na první pohled vypadá ...
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě
!!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!
Jestli je to troll tak jste mu naletěli naprosto dokonale.Z uvedených příspěvků je patrné ,že většina přispívajících je produktem školství z 60tých až 80tých let.V těchto letech byli tělesně postižení pozavírání do ústavů s omezeným přístupem ke vzdělání.Nabídka učebních oborů byla omezená.Co si pamatuji neexistovala pro naše školství dislexiie,disgrafije a jiné poruchy učení.Takové poruchy jako je tourettův syndrom neznali snad ani pediatři ,"víte to je nevychovanost".Úspěšný byl ten kdo uměl co nejkřečovitěji držet ručičky za zády za židličkou ,to se soudružce učitelce líbilo nejvíc.
Jednou jsem sledoval pořad o neslyšících.Uvědomělí občané volali na VB protože před jednou stanicí metra se scházeli sluchově postižení a znakovali a to nelíbilo.To znakování bylo v těch dětských ústavech zakázáno a děti byly za to trestány.
Chtělo by trochu empatie.
Jednou jsem sledoval pořad o neslyšících.Uvědomělí občané volali na VB protože před jednou stanicí metra se scházeli sluchově postižení a znakovali a to nelíbilo.To znakování bylo v těch dětských ústavech zakázáno a děti byly za to trestány.
Chtělo by trochu empatie.
Tady je nejhorším negativem snaha zatáhnout nás do diskuse o (ne)vhodnosti inkluze. Je potřeba říct, že inkluze ano, ale jak kdy a kde. Pokud bude zrovna do našeho oboru inkludován člověk s postižením, ze kterýho vyplývá jeho aktivní negativní působení na okolí třeba i po "takzvaný vyprovokovaný reakci" = nějakou skutečností, která je jinak pro náš obor činnosti naprosto typická (jako je výskyt předmětů červený barvy v elektrotechnice a elektronice, kde je přímo normama určený, že některý předměty musejí mít z důvodu bezpečnosti tuhle barvu), svědčí to o nezvládnutí celýho procesu ne ze strany "těch ostatních", ale té strany, která takovou inkluzi mermomocí prosazuje. Je prostě společensky nepřijatelný, aby byl nějakej subjekt podrobovanej inkluznímu procesu i přesto, že v rámci tý inkluze svýmu okolí škodí a z toho okolí je vynucovaná jeho tolerance až podpora. V daný situaci by se hlavně měli nad sebou a svýma názorama zamyslet ti, co tuhle konkrétní inkluzi vynucujou a prosazujou = rodiče danýho postiženýho a státní ouředníci v jeho případě zainteresovaní. Okolí, který je celou aférou poškozovaný a ještě obviňovaný z netolerance, by se mělo začít aktivně bránit.
Nasliněný prst na svorkovnici domovního rozvaděče: Jó, paninko, máte tam ty Voltíky všecky...
A kutilmile - nelituju tě !!!
A kutilmile - nelituju tě
!!!
Faktem je, že to chodí z jediné adresy, ze skupiny IP provozované v Kutné Hoře. A tam pár škol včetně "školy řemesel", jak se přejmenovala některá učiliště. Proto jsem psal, že o takovém případu by se to ve městě rychle rozkecalo. A, jestli o tom neslyšel Ivo, je možné, že skutečně jde o trolla, ale jisté to není.
O účelnosti či nesmyslnosti inkluze už se polemizovalo na mnoha fórech i oficiálních úrovních, každý měl svou pravdu, ale pak to přišlo někde shora, a pravda byla takhle malinká.
Jako bývalý školník jsem zažil mladé, až novorozené, období diagnostiky dysfunkcí a kamarádím se s doktorkou, která to chodila do školy testovat. Taky si o tom myslela svoje a sem to opravdu nepatří.
Pokud ovšem takový člověk nedostane elektrikářské papíry. Za to by mělo být pár roků natvrdo tomu, kdo vůbec dopustil, aby někdo mentálně mimo byl na takový obor vůbec přijat - a ještě s asistentem, jehož mentální úroveň asi není o potřebný level vyšší, jen je jinam posunutá.
O účelnosti či nesmyslnosti inkluze už se polemizovalo na mnoha fórech i oficiálních úrovních, každý měl svou pravdu, ale pak to přišlo někde shora, a pravda byla takhle malinká.
Jako bývalý školník jsem zažil mladé, až novorozené, období diagnostiky dysfunkcí a kamarádím se s doktorkou, která to chodila do školy testovat. Taky si o tom myslela svoje a sem to opravdu nepatří.
Pokud ovšem takový člověk nedostane elektrikářské papíry. Za to by mělo být pár roků natvrdo tomu, kdo vůbec dopustil, aby někdo mentálně mimo byl na takový obor vůbec přijat - a ještě s asistentem, jehož mentální úroveň asi není o potřebný level vyšší, jen je jinam posunutá.
Troll netroll, mně ta diskuze přijde nakonec vcelku zajímavá.
Nokijec:
Ne všecko, co jsi sledoval v nějakém pořadu o neslyšících, je nutně naprosto přesná a popisná pravda. I dnes volají lidi na Policii kvůli naprostým blbostem. Takže tohle konkrétně možné je.
Ale: Metro bylo až v sedmdesátých létech, která už docela slušně pamatuju. Znaková řeč se běžně učila, stejně jako třeba Braillovo písmo pro nevidomé. Existovala řada VDI, Výrobních družstev invalidů, kde pracovali a vydělávali různě postižení, od vozíčkářů po mentály. Kolem jednoho takového jsem denně chodil do školy, ty lidi jsem denně potkával. Najdeš z té doby i pár televizních filmů o různě postižených. V ústavech byli zavření jenom ti, které nebylo možné nechávat volně venku. To ostatně platí dodnes.
Co jsem psal o našem rodinném případu jsi snad četl. Ten začal už v letech šedesátých. Nikdy nikdo nebránil mým prarodičům své dementní dítě vychovávat doma. Pouze byli za podivíny. Podobných jsem časem poznal mnohem víc.
Naopak proti dnešku pamatuju v ulicích MNOHEM víc lidí na vozíčkách, slepých, hluchých. Jako děti jsme se učili (ve škole i od rodičů), že když vidíme slepce na přechodu, máme mu nabídnout pomoc při přecházení.
To množství se nejspíš dalo přičíst za jedno mnohem většímu počtu pracovních úrazů a fatálních autonehod, za druhé tomu, že od té doby pokročila medicína. A ještě samozřejmě dožívali invalidé váleční.
Bolševický režim byl špatný, ale na druhou stranu empatie mezi lidmi byla větší než dnes. Mimo jiné i proto, že nebyla shůry nařizovaná. Spousta lidí byla sama ve všelijakém svrabu, takže pomáhala ochotněji. Že byl někdo aktivní blbec na místě doktora, učitele nebo vyššího ouřady, to samozřejmě ano. Ovšem to se nezměnilo dodnes, to je přirozená vlastnost lidstva.
Ano, pochopení různých problémů jako jsou nemoci, poruchy a nemohoucnost, se v čase mění. Ne vždy je ale snaha o nějaký nový, revoluční přístup správně vedená. Vždycky bude nějaká hranice, za kterou s inkluzí jít nelze. Proto se o tom vedou spory. A vždycky povedou.
Nokijec:
Ne všecko, co jsi sledoval v nějakém pořadu o neslyšících, je nutně naprosto přesná a popisná pravda. I dnes volají lidi na Policii kvůli naprostým blbostem. Takže tohle konkrétně možné je.
Ale: Metro bylo až v sedmdesátých létech, která už docela slušně pamatuju. Znaková řeč se běžně učila, stejně jako třeba Braillovo písmo pro nevidomé. Existovala řada VDI, Výrobních družstev invalidů, kde pracovali a vydělávali různě postižení, od vozíčkářů po mentály. Kolem jednoho takového jsem denně chodil do školy, ty lidi jsem denně potkával. Najdeš z té doby i pár televizních filmů o různě postižených. V ústavech byli zavření jenom ti, které nebylo možné nechávat volně venku. To ostatně platí dodnes.
Co jsem psal o našem rodinném případu jsi snad četl. Ten začal už v letech šedesátých. Nikdy nikdo nebránil mým prarodičům své dementní dítě vychovávat doma. Pouze byli za podivíny. Podobných jsem časem poznal mnohem víc.
Naopak proti dnešku pamatuju v ulicích MNOHEM víc lidí na vozíčkách, slepých, hluchých. Jako děti jsme se učili (ve škole i od rodičů), že když vidíme slepce na přechodu, máme mu nabídnout pomoc při přecházení.
To množství se nejspíš dalo přičíst za jedno mnohem většímu počtu pracovních úrazů a fatálních autonehod, za druhé tomu, že od té doby pokročila medicína. A ještě samozřejmě dožívali invalidé váleční.
Bolševický režim byl špatný, ale na druhou stranu empatie mezi lidmi byla větší než dnes. Mimo jiné i proto, že nebyla shůry nařizovaná. Spousta lidí byla sama ve všelijakém svrabu, takže pomáhala ochotněji. Že byl někdo aktivní blbec na místě doktora, učitele nebo vyššího ouřady, to samozřejmě ano. Ovšem to se nezměnilo dodnes, to je přirozená vlastnost lidstva.
Ano, pochopení různých problémů jako jsou nemoci, poruchy a nemohoucnost, se v čase mění. Ne vždy je ale snaha o nějaký nový, revoluční přístup správně vedená. Vždycky bude nějaká hranice, za kterou s inkluzí jít nelze. Proto se o tom vedou spory. A vždycky povedou.
Bolševický systém nebyl špatný ,byl zločinný.Do roku 1948 bylo v dětských domovech 1500 dětí po únoru to postupně vzrostlo na 20000.Aby se ušetřilo byly zřízeny obří dětské domovy kde děti žily jako v kasárnách.
Někdy se na šikanách podílel i pedagog.Třeba rocker Kocáb měl ve škole peklo.Jeho otec byl kazatel.Já ze svého okolí znám podobný příklad ,otec kazatel,syn trochu zadrhával a měl tik ,navíc jeho příjmení se dalo urážlivě změnou jedné samohlásky zkomolit což učitelka při oslovení žáka dělala.Pro primitivy je to signál ,že týrat spolužáka je povoleno.
Někdy se na šikanách podílel i pedagog.Třeba rocker Kocáb měl ve škole peklo.Jeho otec byl kazatel.Já ze svého okolí znám podobný příklad ,otec kazatel,syn trochu zadrhával a měl tik ,navíc jeho příjmení se dalo urážlivě změnou jedné samohlásky zkomolit což učitelka při oslovení žáka dělala.Pro primitivy je to signál ,že týrat spolužáka je povoleno.