Bibliografie Z. Škody
Moderátor: Moderátoři
Crifodo píše:..článek v AR 9/1964 "Laser chudého amatéra"..
On to žárovkové pojítko ale nepodpísal, i keď v redakčnej rade pôsobil ako zástupca vedúceho redaktora.
V každom prípade sú tieto časopisy zaujímavé čítanie.
Crifodo píše:Podle databazeknih.cz žil ilustrátor František Škoda 1925-1990
Nevím který z nich byl starší.
Na webu se to plete s jiným Františkem Škodou, malířem z Jičína.
Když už tu teda došlo na dva Františky Škody:
Tento z nich byl mladší a nebyl z Jičína, ale z Libáně.
Setkával jsem se s ním v letech 1975 - 1980, kdy šéfoval v automatárně závodu Harmoniky Hořovice v Dětenicích u Jičína. Tam se soustružily rotační díly především pro akordeony a další hudební nástroje. Nějak prý nebyl zájem o jeho knižní ilustrace a o publikace vůbec ne. Ale nesl to statatečně.
Mám dodnes jeho knížku "Volají neviditelné vlny". Přiznávám, že po křečovitém tanečku s Talismanem, kterého se uvnitř nešlo pustit, tato knížka se stala mocným impulsem k tomu, že jsem se dal na elektrotechniku, nestal jsem se instalatérem, ačkoli se ode mne očekávalo, že řemeslo vodní zůstane v rodině...
Pak jeden ze Škodů ilustroval knížku "Svět za sklem". Který z nich to byl, se v bibliografiích nedá dohledat, styl ale ukazuje spíše na toho pražského.
Ale, když mohl Václav Čtvrtek (i když ve spolupráci s odborným poradcem) napsat knížku "Směr vesmír - Start!!" vedle hromady skvělých pohádek, tak se v tom vyznejte.
Ty knížky vycházely v době, kdy se o autorech moc nepsalo. A o ilustrátorech ještě méně: jestli nepublikovali v nějakém periodiku, jejich jmen si sotva kdo všiml. Mocní dbali na nevyčnívání, aneb "nedělejte nám z nich hvězdy"...
Bibliografie to sice přesně není, ale pro zajímavost Škodův rozhovor s panem Vackářem, autorem známého oscilátoru, koncem 80tek.
Vackář tam fakticky velebí opak inkluze, tedy exkluzivitu vzdělávání:
A ještě bych se rád vrátil k mé první myšlence, kterou jsem řekl, když jsem hovořil o té rozbombardované fabrice. Že totiž to nejcennější co máme, jsou lidé. A to nejlepší, co pro ně můžeme udělat, je vytvořit podmínky pro to, aby mohli růst. Musíme je vytvářet už od peřinky nebo dokonce už před tou peřinkou. Inteligenci dětí předurčují fyziologické faktory dědičnosti a životospráva rodičů. Potom vývoj inteligence dítěte pokračuje a už v prvních letech se vytváří logická struktura myšlení. Vytváří se podle toho, jakým způsobem rodiče a okolí s dítětem komunikuji.
Druhá věc je správně zachytit talenty.
Dítě, které má zárodek tvůrčích schopností, se obyčejné pozná už v takových třech až čtyřech letech věku, někdy i drive. Jsou to děti, které se nikdy nenudí a mají pořád dostatek nápadů pro vlastní činnost, jsou pořád v obrátkách. Děti, které se nudí, z těch mohou sice vyrůst lidé pracovití a dobří, ale nemůžeme u nich čekat mimořádné tvůrčí schopnosti. Takové je třeba stimulovat a rozšiřovat jejich duševní obzor. Měli jsme ideál jednotné školy, který směřoval k tomu vytvořit jednotné lidi. To je právě to, co nejméně potřebujeme. Potřebujeme lidi co nejvíce diferencovat, aby byli schopni zajistit diferencované společenské požadavky. Potřebovali bychom proto školní systém daleko více diferencovaný a pružný, umožňující individuální rozvoj talentů.
Vackář tam fakticky velebí opak inkluze, tedy exkluzivitu vzdělávání:
A ještě bych se rád vrátil k mé první myšlence, kterou jsem řekl, když jsem hovořil o té rozbombardované fabrice. Že totiž to nejcennější co máme, jsou lidé. A to nejlepší, co pro ně můžeme udělat, je vytvořit podmínky pro to, aby mohli růst. Musíme je vytvářet už od peřinky nebo dokonce už před tou peřinkou. Inteligenci dětí předurčují fyziologické faktory dědičnosti a životospráva rodičů. Potom vývoj inteligence dítěte pokračuje a už v prvních letech se vytváří logická struktura myšlení. Vytváří se podle toho, jakým způsobem rodiče a okolí s dítětem komunikuji.
Druhá věc je správně zachytit talenty.
Dítě, které má zárodek tvůrčích schopností, se obyčejné pozná už v takových třech až čtyřech letech věku, někdy i drive. Jsou to děti, které se nikdy nenudí a mají pořád dostatek nápadů pro vlastní činnost, jsou pořád v obrátkách. Děti, které se nudí, z těch mohou sice vyrůst lidé pracovití a dobří, ale nemůžeme u nich čekat mimořádné tvůrčí schopnosti. Takové je třeba stimulovat a rozšiřovat jejich duševní obzor. Měli jsme ideál jednotné školy, který směřoval k tomu vytvořit jednotné lidi. To je právě to, co nejméně potřebujeme. Potřebujeme lidi co nejvíce diferencovat, aby byli schopni zajistit diferencované společenské požadavky. Potřebovali bychom proto školní systém daleko více diferencovaný a pružný, umožňující individuální rozvoj talentů.
Tesat do kamene, ale hlavně realizovat takovou myšlenku je potřeba.
Jenže pravda se už zase nenosí, chce se po nás, abychom si lhali, že máme všichni stejné schopnosti, a, kdo vyčnívá, musí se skrčit, jinak bude pohaněn, potopen, prostě "divnej".
Škoda každého slova pánů Škody i Vackáře, kteří věděli, o čem mluví, ale taky viděli dál, než spousta ostatních: koncem osmdesátek o inkluzi nikdo neslyšel a nikdo jim nedával nálepky elitářů. Dnes všichni vidíme, že měli pravdu, ale nálepkáři jsou tak aktivní, že běda tomu, kdo se přizná, že vidí. Někteří rodiče už pracují na rozvíjení schopností svých dětí tajně...
Jenže pravda se už zase nenosí, chce se po nás, abychom si lhali, že máme všichni stejné schopnosti, a, kdo vyčnívá, musí se skrčit, jinak bude pohaněn, potopen, prostě "divnej".
Škoda každého slova pánů Škody i Vackáře, kteří věděli, o čem mluví, ale taky viděli dál, než spousta ostatních: koncem osmdesátek o inkluzi nikdo neslyšel a nikdo jim nedával nálepky elitářů. Dnes všichni vidíme, že měli pravdu, ale nálepkáři jsou tak aktivní, že běda tomu, kdo se přizná, že vidí. Někteří rodiče už pracují na rozvíjení schopností svých dětí tajně...
Hill píše:věděli, o čem mluví, ale taky viděli dál, než spousta ostatních
Ono to zas tak velké vizionářství nepotřebovalo, vždyť to jsou elementární obecně platné poznatky. Ten ideál jednotné školy pokud se za soudruhů v něčí hlavě vylíhl, nepamatuju že by ho soudruzi sami nějak uplatňovali, naopak přece elitářství nebránili, jen si hlídali aby jim nebralo nějakou šmíru nevhodným směrem. Což bylo sice svinské vůči ne-dělnickým dětem, ale ne obecně tak pustošivé jako inkluze. Takže i za Škody a Vackáře neustále fungovaly různé matematické, fyzikální olympiády, o spoustě škol se dalo říct že byly krutě "výběrové". Až po elitářství téměř rodinně-nobilitní,stačí si připomenout jména jako Babiš nebo Barčák. Tím chci říct, že soudruh, i když se často choval jak divoké prase, si občas uvědomoval že vzdělané a výběrové lidi přece jen potřebuje, třeba v ekonomice a vnějších vztazích, pokud má mít nějaké výsledky a nespadnout v dotyčných resortech až někam ke dnu žumpy. A nedá se říct, že by si nechal školství demolovat tlupou nevzdělatelných a nepoužitelných parazitů a ještě je pozitivně diskriminovat a platit jim (zbytečné) asistenty.