Dobrá, originál nafocený na inverzi Agfa v šedesátých letech, uložený v hermetizovaných nádobách z nerezu 300 metrů hluboko v žulovém masivu a potmě teoreticky přežije všechno a jednou, až zase na zemi začnou kopat archeologové, ho možná objeví.
To je myšlenka z období studené války praktikovaná
tady. To už je extrém, protože nikdo nebude vědět, jaké barvy to původně mělo. Jestli vůbec pochopí, na co se to koukají.
U černobílých fotek došlo ke žloutnutí a flekatění hlavně proto, že nebyly po ustálení dostatečně vyprané, vlastně barevné materiály na tom byly stejně.
Dostal jsem se k 16 mm filmu z archivu ČST z roku 1980, byl to negativ z negativu ORWO, oba maskované. Azurová vrstva obsahuje jen ty nejsytější fragmenty, co bylo méně syté v této barevné oblasti, ve filmu už chybí. Ani naskenovaný film není v čem opravit, jedině políčko po políčku ručně dokolorovat.
Skenovat negativy a fotky není problém - jejich rozsah kontrastu není tak velký, to zvládnou dnešní snímače v pohodě. Ale diapozitivy jsou opticky hustší, takže na ně mají jen některé skenery. Ty levnější to řeší natřikrát (s různou expozicí) a software z toho složí snímek s prokreslenými světly i stíny.
Ať se ale nedržím jen fotografických materiálů: magnetický záznam taky stárne: odděluje se magnetická vrstva, v lepším případě práší a zanáší dráhu, záznam se prokopírovává (proto také jsou tlustší pásky pro archivaci vhodnější), a, i když se doporučuje pásky jednou dvakrát ročně převinout a nechat je do příště "koncem napřed", stejně se tomu zabránit nedá.
Nakonec nejspolehlivější archivační médium pro analogový zvuk je optický šířkový záznam na černobílém fimu, samozřejmě dokonale zpracovaném a uloženém, a hned po něm mechanický záznam na vinylu.
Prostě si nevybereme: archivovat rodinné záznamy není na škodu, třeba se na ně někdy někdo podívá, nebo si je poslechne. Samozřejmě zachránit je s rozumnou péčí, to ano, ale netřeba to přehánět a trávit nad tím nadbytek času. Ve spoustě případů opravdu ty záznamy nebudou nikoho zajímat. Možná za dvě tři generace, pak to budou pravnuci brát jako kuriozitu a třeba se tím budou vytahovat před spolužáky. Ale nejsíš budou mít zájmy, které ani neodhadneme, a naše pečlivě zachráněné archivyu níkoho nejen neoslní, ale ani neosloví. Že by "slečno, chcete slyšet mou sbírku rodinných nahrávek?"?... Nene, to je blbost. Vždyť už ani motýli nejsou v kursu.
