Tak dříve se drogérie moc nerozlišovaly, bylo to pod Domácíma potřebama a vedli téměř všecko, čistící prostředky a jinou chemii, foto kino, pičifuky, kundofáče a pod. U nás byly barvy-laky sice samostatnej vchod ale v zázemím to bylo propojený. Kralovala v tam paní Hoffmanová, ta tu drogérii vlastnila už za 1. republiky a o chemii věděla jak chemickej inženýr. Dodnes vzpomínám, jak mi sehnala v sedmdesátkách karnaubskej vosk.
Karle, ale nikdy jsem tam nic na jedový povolení nekupoval, pochybuju, že tam něco z týhle kategorie měli. Jedový jsi dostal po školení na jednu konkrétní chemikálii (u mě ten metyl) po půldenním školení na KHS a musels přinýst papír od budkaře, že se s tím neotrávíš, či to nenaleješ do vodovodu a nebudeš to šlastat.
Dnes je jiná doba, většina drogérií má jen hubošmidly, pičifuky, saponáty a pod. Pak jsou barvy-laky několika kategorií, první jsou jen podavači pixel, ty lepší mají mašiny na tónování a ty nejlepší dokonce stojan na stáčení ze sudů. Ale o těch vím v okrese o dvou, naštěstí je jedna i u nás.
Kupodivu, dvoustovák metylu dnes koupíš na ičo bez jedovýho povolení.