Hubert_79 píše:ransom píše:Tovární bedny ne.
Zajímavé, zajímavé. A proč myslíš, že tomu tak je? Že jsou výrobci blbci/lemplové, co to neumí navrhnout, nebo že to jen šidí aby ušetřili?
To rozhodně ne! V žádném případě! Ale pokud něco chceš vyrábět sériově a na kšeft jako spotřebku, tak si vlastně ani nemůžeš a nesmíš dovolit příliš se srát s detaily, které jsou pod rozlišovací schopností potenciálního kupce. Jinak buď neprodáš nebo proděláš.
Technika potřebná k dokonalému vyladění reprosoustav je dnes dostupná i chudému amatérovi. Takže chudý amatér si vytipuje slušné repráky, na jaké ještě má rozpočet. Zváží jejich vzájemnou kompatibilitu. Vymyslí ozvučnici, důkladně si odladí chování basáku v ní, rozmístění repráků s ohledem na difrakce, skupinové zpoždění a směrové vyzařování. Pak si to akusticky odměří, změří impedanční průběhy, nasází to do simulace, a hraje si s tím tak dlouho, až dostane co nejdokonalejší frekvenční, fázové, směrové, polární a výkonové průběhy. Protože se ale nimrá s každou drobnou nerovností, dolaďuje každej půldecibel, a kompenzuje RLC členama kdejakou parazitní rezonanci výšky nebo interakci tlumivky s basákem, vyjde mu výhybka o čtyřiceti součástkách, těžká dvě kila a umístěná na dvou deskách A4.
Jenomže tohle je právě to, co si tovární výrobce z principu nemůže dovolit jinde než u nejvyšších modelů. Prostě proto, že by se mu to nijak nevrátilo. Bowersová chce na dovolenou do Thajska a Wilkinsová nutně potřebuje novej kožich. A na rovinu, jen málokdo ze zákazníků, kteří chtějí prostě bedýnky za 10k, aby to nějak hrálo, by mu líbali nohy za něco, co stejně nedocení. Bylo by to jen házení perel sviním. (To prosím není žádný odsudek, to je citát z Bible. Svině, takto dobový výraz pro čuníka, je zvířátko, které nechce perly, nejsou jí k ničemu. Chce prostě jen něco dobrého k jídlu.)
Takže tovární výrobce vezme nějaké bezproblémové a osvědčené repráky. Má to mnohem jednodušší, protože si je nechává velkosériově brandovat. Za 25€ má středobas, jakej já sotva seženu za 250€. A ještě ani nevím, když jich nevezmu vagón, jestli ho koupím ještě za půl roku. Připočti k tomu, že jako amatér, pokud si chci zkusit novej reprák, musím si ho koupit. Stojí bůro, vypadá dobře. Jenomže pak se ukáže, že zas tak dobrej není. A vyhodil jsem desítku, protože zásadně zkouším v párech. Kdybych byl fabrika, tak mi je výrobci nosí sami, v naději že si vyberu a objednám jich deset tisíc. Když je potřeba, tak fabrika jenom pískne, a dodavatel použije lepší závěs, prodyšnější prachovku, phaseplug, větší magnet, přidá kompenzační závit, upraví větrání systému... prostě libovolnou custom úpravu. Já si můžu ten reprák leda rozrejpat sám a doufat, že nic nezkazím.
Takový nějaký repráky pro tovární výrobu nepotřebují zas tak moc ošetřovat, prostě se k nim jebne nějaká standardní výhybka, a ony už se do značné míry o sebe postarají samy. Ty nejhorší neduhy se po poslechu a přeměření doladí změnou součástí nebo obyčejným děličem. Do výhybky fabrika použije zase hromadně vyráběné součásti. K basáku dá nestoudně mrňavou tlumivku na feritu, protože "on to stejně nikdo nebude poslouchat tak nahlas, že by ji přesytil", a bipolární kondenzátor (ono to deset roků vydrží). Tam může mnoho ušetřit, aniž by to pokazil vyloženě fatálně.
Drobné, ale nenápadné vady, které znalého konstruktéra serou, se pak dají prostě nazývat "charakterem".
O to víc si ale může dovolit vyhrát s designem a bižuterií. Což jsou věci, které naopak docení každý, a tam já jako kutil prostě nemám šanci. CNC nebo vstřikolis se vyplatí pouze v sériovce.
Takže já v žádném případě neříkám že tovární bedny NE. Ale za jedno mě tuze baví to nimrání, a za druhý tovární bedny, abych byl opravdu spokojený, by stály majlant. A tím myslím i regálová dvoupásma. Tam bych myslím začínal tak na kilu.
Dobrá zpráva je, že existují značkoví výrobci, kteří dělají i takové ty základní modely docela dobře. Nevím, jestli se neopakuju: Nedávno jsem měl doma otevřené Audioengine HD6 s mrtvým zesilovačem. Tak jsem si je důkladně prohlédl zevnitř, a shledal, že tomu nemám co vytknout. Robustní ozvučnice dotažená do i v drobnostech, jako jsou příčky, napojení nátrubku, správné tlumení po stěnách i v prostoru - nedělal to žádný blbec. Opravdová výhybka, s opravdovými tlumivkami (ne jen jedna cívečka a jeden kondíček na kousíčku perinaxu). Když jsem to zkusil připojit na svůj zesilovač, hrálo to dobře, nebyl jsem schopen tomu nic zásadního vytknout (a že jsem na to byl připravený). A teď si vezmi, že to celý, v aktivu, ze zesilovačem 2x40W a BT připojením, stojí nějakých 15 tisíc. Chtít něco takovýho, tak to nestavím a jdu si to koupit.
Největší problém u továrního výrobku tak zůstává rozsoudit, co je skutečná a žádoucí vlastnost, a co jen reklamní žvást. To se dá jedině tak, že zacpeš hubu prodejci a poslechneš si jak to vlastně hraje.
Nebo jsou malovýrobci, pocházející právě z toho amatérského podhoubí. Ti dovedou slušné věci.
Lepší se už i zavedené značky. Naopak vznikají značky nové, kde vidím, že už do startu nastupují hlavně s útokem na předsudky a nelze od nich čekat nic extra. Třeba novodobá Tesla (používají polské repráky STX, které opravdu nejsou žádnej rokenrol, měl jsem je v ruce a bylo to velké zklamání).
A největší vidle do toho začínají nově házet Číňani, kteří masivně nastoupili s vlastním vývojem. Ti už spolehlivě udávají tempo v D/A převodnících, přehrávačích a zesilovačích, a začínají drtit i výrobu repráků. Značky jako Kasun nebo MeloDavid třeba.
Jako nesmysl v tomhle světle vypadá hlavně hype kolem vintage reprosoustav na bazarech. Němci vědí, proč se jich zbavují, ale u nás se to pořád nabízí a někdy i prodává za totálně přemrštěné ceny. Podobně jako Tesla a jiné výrobky z RVHP.
V té éře totiž opravdu dobře hrálo jen máloco. Proto se taky kolegové občas baví tím, že pro nějakou reprosoustavu z osmdesátek odladí novou výhybku. Tam se pak (někdy) ukáže, že u Cantonu nebo Pioneera sice měli k dispozici dobré reproduktory, ale všecko okolo opravdu dojebali až nestoudně.
Nevím, jestli se mi podařilo svůj přístup trochu osvětlit, nebo jestli jsem do toho nevnesl ještě větší zmatek...