Jaká promítačka je potřeba pro přehrání tohohle filmu?
Moderátor: Moderátoři
Jaká promítačka je potřeba pro přehrání tohohle filmu?
Díky
Při frekvenci 18 snímků za sekundu se na tu délku filmu vejde asi tři a půl minuty záznamu. Kazeta se posílala na vyvolání do laboratoře, kde ji rozlomili, vyjmuli a vyvolali film. To už samozřejmě potmě.
Na krabičce máš navíc napsané, že je zpracování v laboratoři Agfa zahrnuté v ceně. Pokud vím, dělá to ještě někdo v Berlíně, u nás asi těžko někoho seženeš. Ale je to Agfa, ta, jestli nebyla skladovaná v teple nebo naopak v mrazáku, mohla by být ještě po 30 letech od expirace použitelná, i když barvy asi budou už poněkud rozladěné.
Tento film je inverze, barevně vyvážená pro umělé osvětlení fotolampou (přežhavenou pětistovkou nebo lehce podžhavenou halogenkou). Pro denní světlo musí mít kamera žlutooranžový filtr, který srovná barevnou teplotu denního světla, jinak zvenčí budeš mít záběry beznadějně modré. Některé kamery ten filtr měly zasouvatelný přepínačem "denní/umělé světlo".
Jestli se podaří sehnat vyvolání, pak se poohlédni po projektoru MEOS nebo MEOS DUO, oba mají přepínatelnou okeničku i krok drapáku na formáty Normal 8 (ten má menší políčko, větší perforaci a kratší krok) i Super 8, který potřebuješ, MEOS má možnost nastavit rychlost přehozením řemínku na příslušnou řemeničku, MEOS DUO má plynule měnitelnou rychlost. Oba ale trpí neduhem - špatně se do nich shánějí halogenky žárovky s dichroickým zrcadlem 12 V/75 W.
Takže ještě lepší by bylo nechat si ten vyvolaný film naskenovat do HD .avi nebo .mp4 u firmy, která je na to vybavená, příslušný skener mají třeba v digitalnivzpominky.cz. A nechat to naskenovat do HD a dřív, než ten film "zapršíš" rýhami od prachu v promítačce či utahováním na cívce.
Můžu potvrdit, že jsem zkoušel různé služby i metody přepisu, ale teprve v tom skenu jsou vidět detaily, které ani při projekci na plátno vidět nebyly, natož po digitalizaci kamerou z plátna nebo matnice.
Nebudu tu suplovat literaturu o amatérském filmu, taková Vásárhelyiho příručka je náramně dobrá, a, když mezi prodejci, kteří ji nabízejí, najdeš někoho, kdo ji nezdědil, ale používal, možná budeš mít o nějaké ty starosti méně.
Technika 8mm filmů byla od počátku kvůli redukci nákladů zatížená mnoha kompromisy které větší formáty tak netrápily. Maličká plocha políčka = velká citlivost na zapršení prachem, nízká obrazová frekvence, laciné provedení kamer a projektorů s málo odolnými drapáky, oproti dospělejším 16 mm natož 35mm. Čímž neříkám že to nejde, občas taky hipsteři fotí postaru a vyrobili si kvůli tomu i kult "Lomografie" pomocí úmyslně nedokonalého rádoby kultovního aparátu. Ovšem s novým materiálem, dneska už za citelně vyceněnou cenu, oproti kdysi 5.- Kčs na čb film nebo 40,- za inverzi.
Exponovaný materiál se podle okolností dá po mnoha letech vyvolat s různou šancí na úspěch, viz
http://www.ebastlirna.cz/modules.php?na ... 137#283137
ale s každou dekádou se šance zmenšujou a u barvy bych byl skeptik. Možná tak u materiálu s velkou historickou hodnotou kde by se povedlo angažovat špičkovou laboratoř s vysokou znalostí postupů (a zaplatit)
a pak to rovnou skenovat, nikoliv drásat starým jetým projektorem.
To, čemu se v tomto případě říká "HD", je rozlišení 720 řádků (těch 1280 na šířku je i s černým okrajem doplňujícím obraz na formát 16:9, protože původní rozměr políčka je jen 5,79 mm x 4,01 mm, tedy asi 13:9).
Záběry z focení poslední přítomnosti měšťanky ve staré škole z roku 1984 jsem objevil až po stěhování, někdy v roce 1990, takže film byl 6 let nevyvolaný. Ostatní jsem si buď vyvolával sám (černobílé), nebo nechal vyvolat ve Fotochemě či v Teplicích (barevné) obvykle do týdne po natočení. Všechny záběry jsou z let 1983 - 1985, barva na Fomachrom D18, čb inverze na Fomapan R 21.
Vidíš sám, že rozlišení skenů je vyšší, než rozlišení filmu, dokonce je vyšší, než zrnitost filmu. Při projekci zrno tak výrazně neruší, protože je na každém políčku jinde, ale při zastaveném obrazu už vidět je. To rozlišení se pozná z rozdílu ostrosti obrazu a ostrosti pozdějšího mechanického poškození. A taky je vidět, že barevný materiál má horší rozlišení (je méně ostrý), než černobílý, protože má víc vrstev a rozptyl světla udělá svoje.
Ukázku jsem zatím uložil sem. Má přes 90 MB, protože jsem zapomněl přepnout snímkovou frekvenci, tak je to zkonvertované na 29,97 fps, zatímco všechny filmy byly točené 18 fps. Dál jsem skeny nijak neupravoval, nevyhlazoval ani nerovnal teplotu chromatičnosti.
Protože je ten soubor příliš velký, nechám ho na úložišti jen pár dní, než ho opět smažu.
Abych to upřesnil: černobílá inverze 10 metrů na cívce tehdy stála 15 korun, barevná, té bylo jen 7,5 metru, stála 45 korun. Kazeta s barevnou inverzí S8 Agfa (15 metrů) stála, tuším, 135 korun.
A také se daly sehnat rozebírací kazety, do nichž se ale musel DS8 film napřed rozřezat po délce. To se muselo dělat potmě, takže lepení nepřicházelo v úvahu, prostě do kazety by se sice vešlo 20 metrů černobílého filmu, ale vcelku nebyl, koupit se dal jen ve výše uvedených délkách, tak se plnila jen po 10 metrech resp. po 7,5 metrech.
Musím ale uznat, že u nás byli borci, kteří i na tu tkaničku do bot přes veškerá fyzikální omezení toho formátu dokázali natočit koukatelné až velmi dobré filmy.[/i]
Hill píše:řezal po délce na dvě osmimilimetrové tkaničky, přitom vznikly první rýhy v řezačce, aniž kdokoli ten film předtím mohl vidět
...
Musím ale uznat, že u nás byli borci, kteří i na tu tkaničku do bot přes veškerá fyzikální omezení toho formátu dokázali natočit koukatelné až velmi dobré filmy
To byly dobové radosti, neseřízená řezačka taky uměla rozdělit na 7.5+8.5 mm, užší film sice cestoval sem tam stranově ale prošel, širší mohl uvíznout za opticko-čichových efektů při projekci v dráze při zapnuté žárovce a ty desetinky šířky navíc se odřezávaly blbě. To se snad v laboratořích nestávalo. Zase byla jedna nejmenovaná, která zákazníkovi vracela vyvolanou DS8 spojenou kancelářskou sešívačkou. Pokud si někdo vyveksloval na zvukový projektor Bolex nebo Elmo a pak drapákem prohnal tu sponku, musel mít sváteční náladu.
Jo, lidi dokázali hodně s touto velmi kompromisní a přesto peníze žeroucí technologií, hlavně zvuk tam nebyl nikdy principiálně snadný, největší přínos asi byl, že vznikly záznamy které by jinak nebyly. Ani ve zvukové technice ani ve statické fotografii tak limitující kompromisy nikdy nebyly.
houmr píše:Ten neklid by nějaký SW určitě dokázal vykompenzovat - občas žasnu nad některými záběry z VHS co jsou na Youtube - natáčeno roztřesenou roukou, ale obraz krásně klidný, jen vlevo v rohu lítá datumovka a hýbou se okraje...
Jojo, ta fuzzy funkce je v každém trochu lepším editoru - zvětší obraz, ořízne ho a podle středu obrazu pohybuje tím ořezovým rámečkem, aby střed pokud možno vydržel na místě. Ale se vším si taky neporadí.
O snímání kamerou z plátna či matnice jsem tu už psal, to nikdy nebylo ono. Nejvíc se z toho dalo dostat nafocením políčka po políčku makroskopickým objektivem a spojením jednotlivých souborů do filmu, ale to bylo na strašně dlouho. Alternativou byly dva objektivy, předsádka a zrcátko systémem film / čip, ten ale bezpodmínečně vyžadoval synchronizaci "závěrky" čipu s projektorem. Taky pěkný výsledek, ale jen, když film nebyl přeschlý a pokroucený, sestava se často rozostřovala.bu2520 píše:...zřejmě to dělali klasicky promítáním na plátno a nasledným snímáním digitální kamerou. Je tam znát místy mírné pocukávání obrazu. Kdo ví jestli by to nějaký digitizér co mají třeba v České televizi uměl obstojněji.
Na firmu, která na to má přímo skener, jsem nahoře uvedl kontakt. Od nich mám první výsledek, který asi jiná technika překonat nedokáže.
Jinak s těma filmama, zkusím teda nechat vyvolat ten co je v tý kameře, a byl tam už když se ke mě ta kamera dostala takže bůh ví co na něm je, ale já jsem zvědavej, a jestli z toho bude něco použitelnýho, tak až se někdě objeví promítačka tak ji vezmu.