Zde budou výběrově umístěny vzpomínky, manuály a popisy dnes už vesměs neaktuálních zařízení a další historické materiály, které se tématicky nevejdou do sekcí "Opravy a restaurování starých elektropřístrojů" či "Návody, schémata, manuály, literatura, katalogové listy"
Docela bizarní, ale užitečné, využití Didaktiku jsem viděl v dole Kateřina II v Radvanicích - s přidaným stránkovaným interfejsem, v němž byla EPROMka s obslužným programem a výchozími hodnotami, které se pak z klávesnice daly upravit, a hromada portů, celé to hlídalo čtvrthodinové maximum a docela inteligentně to mělo odstupňované spouštění signalizace na porubech, aby se vědělo, kdy je třeba vypnout (nebo ani nezapínat) určitý odběr, aby se v té čtvrthodině do maxima vešli. K záloze stačila autobaterka.
Pro některé fabriky by to bylo použitelné přímo se stejnou EPROMkou, ale nebyl problém napálit libovolné jiné limity a priority na výstupech a přiřadit jim regulační stupně, aby se po startu nemusely ručně zadávat znovu.
Jen nevím, co pak přišlo dřív, jestli ukončení těžby, nebo dostupnost PC.
Z úspory poplatků za přešvihnutí maxima se musel ten Didaktik zaplatit během jednoho týdne.
Z akou vypoctovou tech. ste prisli do kontaktu za socializmu
Moderátor: Moderátoři
Něco jsem s PMD viděl v SMT tehdy v Prachaticích - někdy těsně kolem plyšáku. Jednalo se o sběr dat z nějaké linky, bylo třeba odškrábnout z desky spoj, aby bylo možno ovládat elektronikou přerušení na 8080. Z toho se pak živilo XT, kde běžel program napsaný ve FoxPro a vyhodnocoval to. Ale byla to jen malá etapka, takže ani nevím, jak to dopadlo, ani pro koho se to dělalo.
-
kajsmentke
- Příspěvky: 187
- Registrován: 30 srp 2014, 00:00
xsc píše:Ty počítače byly dělané do škol a tam také dodávány. IQ mělo tendenci se přehřívat, PMD bylo o něco lepší, ale stavět na tom nějaké řízení? Na to se daly koupit jiné stroje, které byly postavené na tom samém procesoru, ale přecijen spolehlivější.
Copak spolehlivější, ale hlavně ta absence pořádné klávesnice, jakékoliv vnější paměti než kazeťák a hlavně těch 32 znaků na řádek na čb televizoru.
To všechno vylučovalo možnost, aby to lidi brali vážně.
Co si mohl malý podnik třeba v roce 86 "koupit jiného" mě ale nějak nenapadá. Ta Zbrojovácká nebo Robotroňácká monstra na dva stoly a za statisíce?
Docela bizarní, ale užitečné, využití Didaktiku
...
celé to hlídalo čtvrthodinové maximum a docela inteligentně to mělo odstupňované spouštění signalizace na porubech, aby se vědělo, kdy je třeba vypnout (nebo ani nezapínat) určitý odběr, aby se v té čtvrthodině do maxima vešli
....
Z úspory poplatků za přešvihnutí maxima se musel ten Didaktik zaplatit během jednoho týdne
O přesně stejnou věc jsme se pokoušeli, s tím malým rozdílem že Didaktik při nejmenší rezervě spotřeby rovnou shodil deon v rozvodně.
Aniž bych v té době věděl o jiných řešeních a aniž by oni věděli o nás.
To ne/zaplacení pokuty za překročení by Didaktiků zaplatilo několik, jednalo se snad o 30 000 nejmíň, ale principu jsem nerozuměl protože řešením vždycky bylo, že správný člověk někam zavolal správnému člověku se správným zdůvodněním. Detaily jsem radši nechtěl znát.
Dilema ukončilo postupné omezování podniku a privatizace která ho anihilovala dočista.
Ten, co jsem viděl, byl v akci na šachtě, tam by asi shazování deonů mohlo natropit rozsáhlé škody. Moc okruhů, které by se daly vypnout kdykoli, tam nebylo. Většina pohonů v třídírně uhlí se vypnout asi dala, ale pod zemí jen ten, kdo byl na místě, mohl vědět, jestli může hrábnout na stopku okamžitě, kdy uslyší telegrafní "áčko", nebo musí ještě něco udělat, a k vypínači až pak. Podobně jiným odhoukaným písmenem morseovky zahlásil Didaktik, že se může zase spouštět.
Škoda, že si nepamatuji víc podrobností, snad by si něco víc vzpomněl štajgr Olda a tvůrci toho zařízení, kteří byli ochotní to vyrobit za slušnou cenu i pro jiné podniky (někdo z Trutnova by mohl vědět, kde je dnes hledat). Že k tomu nakonec nedošlo v důsledku jiných okolostojíčností, sem už nepatří.
Ale měl jsem ještě příležitost v druhé půlce osmdesátek nakouknout do komunity Sharpistů, těch kolem Semil bylo asi nejvíc, čuměl jsem, jak z těch (tehdy drahých a vzácných) MZ8xx tu něco vyndali a nahradili něčím jiným, tam přidali něco navíc, a pořád jim to fungovalo, sáhl jsem si na nějaké ty PMD85 (hlavně, když jsem jim čistil a opravoval Geracordy). Několika Ataristům jsem upravoval kazeťáky napřed na Turbo2000 a posléze na UniTurbo. První 5¼" disketu jsem měl v ruce u Atari ST, který si pořídil ředitel místního elektroučiliště, druhou v Zenitklubu u Commodorky. A taky jsem tam měl v kroužku analogové techniky šílence, který stavěl svůj tuším osmý mikropočítač (postavil jich asi 11 a všechny fungovaly, později si pořídil hotový a už jen vylepšoval a věnoval se softwaru), ale dlouho skousával, že se výstup nf zesilovače nastavuje do hazardního stavu. Pochopení pro nás už normálního analogu mu dalo zabrat, ale dostali jsme to tam. Ale o tom jsem tu už taky někdy psal.
Škoda, že si nepamatuji víc podrobností, snad by si něco víc vzpomněl štajgr Olda a tvůrci toho zařízení, kteří byli ochotní to vyrobit za slušnou cenu i pro jiné podniky (někdo z Trutnova by mohl vědět, kde je dnes hledat). Že k tomu nakonec nedošlo v důsledku jiných okolostojíčností, sem už nepatří.
Ale měl jsem ještě příležitost v druhé půlce osmdesátek nakouknout do komunity Sharpistů, těch kolem Semil bylo asi nejvíc, čuměl jsem, jak z těch (tehdy drahých a vzácných) MZ8xx tu něco vyndali a nahradili něčím jiným, tam přidali něco navíc, a pořád jim to fungovalo, sáhl jsem si na nějaké ty PMD85 (hlavně, když jsem jim čistil a opravoval Geracordy). Několika Ataristům jsem upravoval kazeťáky napřed na Turbo2000 a posléze na UniTurbo. První 5¼" disketu jsem měl v ruce u Atari ST, který si pořídil ředitel místního elektroučiliště, druhou v Zenitklubu u Commodorky. A taky jsem tam měl v kroužku analogové techniky šílence, který stavěl svůj tuším osmý mikropočítač (postavil jich asi 11 a všechny fungovaly, později si pořídil hotový a už jen vylepšoval a věnoval se softwaru), ale dlouho skousával, že se výstup nf zesilovače nastavuje do hazardního stavu. Pochopení pro nás už normálního analogu mu dalo zabrat, ale dostali jsme to tam. Ale o tom jsem tu už taky někdy psal.
Hill píše:vyrobit za slušnou cenu i pro jiné podniky
Že k tomu nakonec nedošlo v důsledku jiných okolostojíčností, sem už nepatří.
Možná nepatří, ale ta situace v malých/osobních počítačích a propad v technologiích je stejným důsledkem, tj. nekvalifikovaným řízením, jako zmiňovaná šaškárna se čtvrthodinovými maximy. Na jednu stranu bylo požadováno plnit a překračovat plány, na druhou stranu bylo přijatelné aby podnik na maxima najížděl s 250 kW agregátem, při tehdejší ceně nafty 4? Kčs. Ten Kocourkov byl přitom důsledkem neschopnosti prosté přímé, tehdy snad ani ne rozkrádáním, korumpováním natož angažováním pomatených nedovzdělaných aktivistek.
Lidi co se nadšeně snažili z hracích domácích počítadýlek "nahovno" uplést bič, jsou svým způsobem obdivuhodní.
Kdyby tady aspoň měli třeba to, co vyráběli Maďaři.
https://www.computerhistory.org/collect ... /102747860
Trochu OT
Ty čtvrt hodinová maxima platí dodnes. Aneb fabrika nemá odběr určený hlavním jističem/pojistkou jako domácnosti ale čtvrt hodinovým maximem, co si pamatuji, měli jsme svého času mám pocit 400KW/h. na běžný provoz to stačilo ale, jakmile najeli všechny pece a do toho zkušebna jela oteplovačku tak překročení čtvrt hodinového maxima houkalo již v páté minutě … a odběr se většinou překročil (ona sama zkušebna dokázala překročit čtvrt hodinové maximum).
V rozvodně byl bazmek co měřil okamžitý odběr a z toho předpovídal celkovou spotřebu v každé čtvrthodině, jakmile hrozilo překročení tak na hale začala ječet siréna. Ten bazmek byl připojen i na počítačovou sít takže si stačilo nainstalovat program a kdokoli mohl sledovat aktuální odběr. Když se to houkání množilo tak všichni automaticky letěli na zkušebnu, co tam vyvádí … dost často se tam nic netočilo … po delším bádání se zjistilo, že to dělají šachtové pece, tak na největší pec se dalo vypínání, jenže pak se pec nebyla schopna rozehřát, aneb jakmile se zapnula tak ji ten bazmek do 5minut vypnul do konce čtvrt hodiny. Zase chvíli trvalo, než se to doladilo … nakonec to vyřešily nové regulátory pro pec, které rozehřívali pec pozvolněji, takže nebyl tak razantní nárůst odběru a bazmek neměl nutkání houkat.
K tématu
Než jsem dostal rozum tak většina té historické techniky skončila ve šrotu ale jako malí capart jsem se setkal s nějakým minipočítačem u otce v práci ale co to bylo netuším ale asi klon PDP. Co si vybavuji, tak tam měly digitalizační stůl a mám ten pocit, že jsem na tom i něco prováděl. Pak ještě letmé setkání s IQ-151 a to asi tak bylo vše. Po plišáku jsem pomáhal s přenosem dat z EC1045.01 na PC když se nebohé EC1045.01 chystalo do šrotu. Doma jsem začínal na 286-25 s 287 pak 486-DX50. Jenže ty byli pro celou rodinu tak jsem si schrastil od kamaráda PMD85-1 jenže jsem nerozchodil ukládání dat. Později přišel Didaktik GAMA a nakonec SAPI-1 u kterého jsem zůstal. Souběžně s 8bity jsem řádil z PC jen z PC se stalo nutné zlo a SAPI-1 sporadicky používám.
Pokut jde o programovací jazyky tak můj první byl MS FORTRAN 77 (PC), BASIC (PMD, ZXS, SAPI-1) a ASM 8080. K C a PACKALU jsem jen přičichl aneb to závorkové s střepníkové peklo jsem nedal.
Ty čtvrt hodinová maxima platí dodnes. Aneb fabrika nemá odběr určený hlavním jističem/pojistkou jako domácnosti ale čtvrt hodinovým maximem, co si pamatuji, měli jsme svého času mám pocit 400KW/h. na běžný provoz to stačilo ale, jakmile najeli všechny pece a do toho zkušebna jela oteplovačku tak překročení čtvrt hodinového maxima houkalo již v páté minutě … a odběr se většinou překročil (ona sama zkušebna dokázala překročit čtvrt hodinové maximum).
V rozvodně byl bazmek co měřil okamžitý odběr a z toho předpovídal celkovou spotřebu v každé čtvrthodině, jakmile hrozilo překročení tak na hale začala ječet siréna. Ten bazmek byl připojen i na počítačovou sít takže si stačilo nainstalovat program a kdokoli mohl sledovat aktuální odběr. Když se to houkání množilo tak všichni automaticky letěli na zkušebnu, co tam vyvádí … dost často se tam nic netočilo … po delším bádání se zjistilo, že to dělají šachtové pece, tak na největší pec se dalo vypínání, jenže pak se pec nebyla schopna rozehřát, aneb jakmile se zapnula tak ji ten bazmek do 5minut vypnul do konce čtvrt hodiny. Zase chvíli trvalo, než se to doladilo … nakonec to vyřešily nové regulátory pro pec, které rozehřívali pec pozvolněji, takže nebyl tak razantní nárůst odběru a bazmek neměl nutkání houkat.
K tématu
Než jsem dostal rozum tak většina té historické techniky skončila ve šrotu ale jako malí capart jsem se setkal s nějakým minipočítačem u otce v práci ale co to bylo netuším ale asi klon PDP. Co si vybavuji, tak tam měly digitalizační stůl a mám ten pocit, že jsem na tom i něco prováděl. Pak ještě letmé setkání s IQ-151 a to asi tak bylo vše. Po plišáku jsem pomáhal s přenosem dat z EC1045.01 na PC když se nebohé EC1045.01 chystalo do šrotu. Doma jsem začínal na 286-25 s 287 pak 486-DX50. Jenže ty byli pro celou rodinu tak jsem si schrastil od kamaráda PMD85-1 jenže jsem nerozchodil ukládání dat. Později přišel Didaktik GAMA a nakonec SAPI-1 u kterého jsem zůstal. Souběžně s 8bity jsem řádil z PC jen z PC se stalo nutné zlo a SAPI-1 sporadicky používám.
Pokut jde o programovací jazyky tak můj první byl MS FORTRAN 77 (PC), BASIC (PMD, ZXS, SAPI-1) a ASM 8080. K C a PACKALU jsem jen přičichl aneb to závorkové s střepníkové peklo jsem nedal.
Ne všichni jsme měli z češtiny za jedna. Jsem dysgrafik a dyslektik.
Byly i malé Zbrojovácké nebo Slušovické mašiny, bývají k vidění na YT kanálu tech story.Crifodo píše:Co si mohl malý podnik třeba v roce 86 "koupit jiného" mě ale nějak nenapadá. Ta Zbrojovácká nebo Robotroňácká monstra na dva stoly a za statisíce?
A jinak i to IQ a PMD stálo v socialistických cenách desetitisíce, mnohem víc než Spectrum za vexláckou cenu. A objednat se taky daly jen pro nějaký účel, takže by asi podnik nejdřív musel vytvořit nějaký kroužek výpočetní techniky, aby se k nim v plánovaném systému vůbec dostal. Prostě byl to systém na hlavu...
Po sametu se dalo dovézt už cokoliv, tím taky sláva Slušovických přeprodejů skončila. Oni právě využívali toho, že zatímco běžný podnik se k devizám nedostal a to ani když šla jeho produkce na vývoz, Slušovice obcházely devizový zákon a devizy z jejich prodeje jim zůstávaly. Za ty pak z Taiwanu dovážely 286 a tady je prodávaly za nehoráznou cenu, ale v Kčs, takže podniky to za to daly.konosuke píše:Též nezapomeňte na TNS Slušovice ale, ten jsme si lajsli až po sametu...
o ceně a dodací lhůtě taktně pomlčím, jenže - co bylo jiného?
Procák byl tuším 386 a HDD 44 MB tož se šetřilo s každým byte zápisu.