Jde o "zamení o změně směru jízdy". Tedy neměním směr = neblikám.
Co se týče blikání na hlavní - pokud je dodatková tabulka, pak se řídím dodatkovou tabulkou - je-li hlavní značena rovně, neblikám, pokud hlavní mění směr, blikám.
lékařská prohlídka na řidičák
Moderátor: Moderátoři
-
tomasjedno
- Příspěvky: 6547
- Registrován: 11 říj 2008, 00:00
- Bydliště: ZZ9 Plural Z Alpha
Je to fakt divně značený. Zákaz odbočit doleva je, přitom rovně jet taky nesmíš. Značka přikázaný směr jízdy by to vyřešila.
Nicméně zde platí to, co jsem psal v minulém příspěvku:"Co se týče blikání na hlavní - pokud je dodatková tabulka, pak se řídím dodatkovou tabulkou - je-li hlavní značena rovně, neblikám, pokud hlavní mění směr, blikám."
Nicméně zde platí to, co jsem psal v minulém příspěvku:"Co se týče blikání na hlavní - pokud je dodatková tabulka, pak se řídím dodatkovou tabulkou - je-li hlavní značena rovně, neblikám, pokud hlavní mění směr, blikám."
Přitom by stačilo jednoduché pravidlo, že musíš dát včas najevo úmysl změnit směr jízdy vždy, kdykoli by o tvém úmyslu změnit směr či jízdní pruh ostatní účastníci mohou mít pochybnosti. Bez ohledu na to, kam vede hlavní.
Blinkry jsou přece jeden z hlavních komunikačních prostředků mezi řidiči.
Jak je napsáno "kromě případů uvedených v jednotlivých ustanoveních...", což je citace z §30 našeho zákona o silničním provozu, logicky v tom bude guláš, protože napasovat okamžitou dopravní situaci na konkrétní paragraf nezvládají ani právníci, natož biřici polem pracující. Dokud se nic nestane, jde té nepřehlednosti v zákoně snadno zneužívat, a to zejména v místech, kde za posledních 200 let k žádné nehodě nedošlo (jestli tam ještě předtím někdo převrhl povoz, asi to kronikářům nestálo za záznam).
Tak to funguje snad všude kolem, mimo Itálii: tam, kdo jede po hlavní, neukazuje, dokud tu hlavní nehodlá opustit. A pak jsou země, kde je to jedno, protože blinkry ještě na autech neobjevili, i když o nich v zákonech píšou, případně i objevili, ale zákon je na ně zbytečně složitý a nezapamatovatelný...
Blinkry jsou přece jeden z hlavních komunikačních prostředků mezi řidiči.
Jak je napsáno "kromě případů uvedených v jednotlivých ustanoveních...", což je citace z §30 našeho zákona o silničním provozu, logicky v tom bude guláš, protože napasovat okamžitou dopravní situaci na konkrétní paragraf nezvládají ani právníci, natož biřici polem pracující. Dokud se nic nestane, jde té nepřehlednosti v zákoně snadno zneužívat, a to zejména v místech, kde za posledních 200 let k žádné nehodě nedošlo (jestli tam ještě předtím někdo převrhl povoz, asi to kronikářům nestálo za záznam).
Tak to funguje snad všude kolem, mimo Itálii: tam, kdo jede po hlavní, neukazuje, dokud tu hlavní nehodlá opustit. A pak jsou země, kde je to jedno, protože blinkry ještě na autech neobjevili, i když o nich v zákonech píšou, případně i objevili, ale zákon je na ně zbytečně složitý a nezapamatovatelný...
Ako to vidím na tej mape, klasika: doprava blikám, rovno nie: zbytok je len dobrá vôľa. Tiež keď na diaľnici predbieham z dvoch kamiónov práve ten prvý a za mnou sa rúti niekto rýchly, tak dám krátkoblik doprava, nech vie že ho evidujem, že mu potom uhnem medzi kamiony a teda nech sa skoriguje: až teda má záujem. Po uhnutí dám krátkoblik že mienim aj späť, teda že tento nadštandard bol len kvôli nemu a nech si teda švihne. Poväčšinou si porozumievame, niekto aj zaďakuje.
Zaujímavý je postreh, že prečo na tej križovatke nie je prikázaný smer doprava. Skutočne: veď môže byť/vzniknúť situácia, že vodič napr. z dôvodu momentálnej neprehľadnosti a pretlaku premávky (tma, dážď, veľké autá jeden vedľa za druhým) vypätý z čakania na svoju chvíľu konečne vypáli rovno vpred a naraz v polke oblúka zbadá naproti značku že zákaz vjazdu z toho smeru, doľava tiež. Stres, a je podívaná...
Tiež mám kuriozity o zastaveniach ma, ale naposledy ma zastavila hliadka v lete (do Karlovky pri Družbe), mladá krásna policajtka (v medziach krásy policajtiek) mi dala sfleku fúknuť, dokonca bezkontaktne, o líznutí ale ani slovom, než som sa zorientoval tak dovidenia: ten líz je u policajtov novinka?
Zaujímavý je postreh, že prečo na tej križovatke nie je prikázaný smer doprava. Skutočne: veď môže byť/vzniknúť situácia, že vodič napr. z dôvodu momentálnej neprehľadnosti a pretlaku premávky (tma, dážď, veľké autá jeden vedľa za druhým) vypätý z čakania na svoju chvíľu konečne vypáli rovno vpred a naraz v polke oblúka zbadá naproti značku že zákaz vjazdu z toho smeru, doľava tiež. Stres, a je podívaná...
Tiež mám kuriozity o zastaveniach ma, ale naposledy ma zastavila hliadka v lete (do Karlovky pri Družbe), mladá krásna policajtka (v medziach krásy policajtiek) mi dala sfleku fúknuť, dokonca bezkontaktne, o líznutí ale ani slovom, než som sa zorientoval tak dovidenia: ten líz je u policajtov novinka?
Ale to přece není zvenčí vidět, normální je řídit bez klobouku a nasadit si ho až venku.
Prolistuj si zprávy o silniční dopravě řekněme za posledních 10 let: v nejméně polovině z nich, když už autor přímo nedští oheň a síru na seniory, aspoň si do nich nezapomene, a raději víckrát, rýpnout. Rozhodně nezapomene uvést věk.
Takto probíhá více, či méně, nenápadná mediální masáž, na kterou mnozí mladší rádi slyší, aniž by jim došlo, že čas běží, a že brzy trhne i na ně: kdykoli dojde k nehodě mladších řidičů, tak se dovíme jen tolik, že příčiny se šetří, jen výsledek šetření se zveřejní jen vzácně. Když je účastníkem nehody senior, mají zodpovědné orgány jasno hned: může za to vysoký věk, zdravotní indispozice. Jestli se pak přijde na to, že nehodu zavinil ten mladší, obvykle se to veřejnost nedoví, protože "to se přece stává, a dnes už to nikoho zajímat nebude". Zejména, když ten mladší žádné lékařské potvrzení nepotřebuje, lékař ho viděl naposledy před 15 lety, a to mu nic nebylo.
Také proto vypadá časká statistika jinak, než německá, z níž jsem kousek citoval.
Na podzim jsem si pořídil klobouk a velmi rychle si na něj zvykl.
Prolistuj si zprávy o silniční dopravě řekněme za posledních 10 let: v nejméně polovině z nich, když už autor přímo nedští oheň a síru na seniory, aspoň si do nich nezapomene, a raději víckrát, rýpnout. Rozhodně nezapomene uvést věk.
Takto probíhá více, či méně, nenápadná mediální masáž, na kterou mnozí mladší rádi slyší, aniž by jim došlo, že čas běží, a že brzy trhne i na ně: kdykoli dojde k nehodě mladších řidičů, tak se dovíme jen tolik, že příčiny se šetří, jen výsledek šetření se zveřejní jen vzácně. Když je účastníkem nehody senior, mají zodpovědné orgány jasno hned: může za to vysoký věk, zdravotní indispozice. Jestli se pak přijde na to, že nehodu zavinil ten mladší, obvykle se to veřejnost nedoví, protože "to se přece stává, a dnes už to nikoho zajímat nebude". Zejména, když ten mladší žádné lékařské potvrzení nepotřebuje, lékař ho viděl naposledy před 15 lety, a to mu nic nebylo.
To se ovšem hodí do tendenčně upravených statistik, tak se zavádějí řidičáky od sedmnácti, aby procento zaviněných nehod na počet nově vydaných řidičáků nevyšlo vyšší, než u seniorů. Schválně jsem nepoužil tuzemské statistiky, protože jinak to vidí pojišťovny, jinak zdravotnický systém, jinak policie. A, kdyby někdo chtěl zkoumat trend, změníme pravidla, co sledovat, a co ne. Pak nebude srování s minulým obdobím.Spolkový statistický úřad v tiskové zprávě mimo jiné píše:Kampaň proti seniorům zuří v celé Evropě, ačkoli podíl na nehodách se zraněním mají senioři nad 75 let stejně nízký, jako řidiči 18 - 21 let. Nejčastěji je účastníkům nehod se zraněním 25 - 34 let.
Ovšem jen v necelých 61 % nehod se zraněním byl účastník viníkem, nebo mu byla připsána spoluvina
Rozložení podílu viníků těchto nehod vypadá, jak podle Gaussovy křivky, ale inverzní: nejčastěji zaviní nehodu začátečník 18 - 20 let, nebo senior nad 75 let. Nejméně viníků je skupině 45 - 54 let.
Aneb - všichni stárneme konstantním tempem, ale mladých nepřibývá tolik, kolik odpovídá jejich nehodovosti.
Také proto vypadá časká statistika jinak, než německá, z níž jsem kousek citoval.
Na podzim jsem si pořídil klobouk a velmi rychle si na něj zvykl.
