Panelový měřicí přístroj MP40 - výměna stupnice

[jenicek]

Já to dělal v Corelu, kolmo jsem si vyfotil starou stupnici, zesvětlil a přes ní v měřítku udělal zcela novou a vytisknul na samolepící fólii. Zabralo mi to asi hodku a je to už asi 15 let furt cajk.

[Achab]

V Metře stojí stupnice 100 Kč, průčelí 150 Kč. Ale vyplatí se to spíš při osobním vyzvednutí v Blansku - poštovné bylo 180 Kč (pokud nezdražili).

Ukázka dodaných stupnic

[Hill]

...Největší problém je to usadit. Musí to být na první dobrou. Papírová přelepka je také řešení, když je to oloupané nebo má cajk nevhodné dělení.
Luboš

Stupnici na tento nf milivoltmetr jsem dělal v dobách, kdy počítač s 256 kB paměti vážil kolem 25 tun a, i kdyby k němu byl přístup a někdo vyštancoval potřebnou sadu děrných štítků s programem a daty, tak nebylo čím tu stupnici vytisknout, prostě jsem ji kreslil ručně. Tak pro pobavení ještě dopíšu postup, který v článku nebyl. Je poněkud zdlouhavý, za foťák posloužil týž zvětšovák na fotky Opemus I, kterým jsem pak dělal stupnici, abych dodržel stálou kolmost k předloze a vyloučil chybu kolinearity (lichoběžníkovitost), které bych se použitím foťáku patrně nevyhnul, u tak velké stupnice už by ta chyba mohla být nepříjemně velká:

1. promítl jsem zvětšovákem nějaký negativ na původní stupnici a zaostřil.
2. aniž bych se stupnicí hnul, vložil jsem potmě do rámečku zvětšováku neexponovaný film, zakryl shora kondenzor černým víčkem a posvítil na stupnici (film 17°DIN potřeboval při cloně 8 osvit opálovou žárovkou 100 W ze vzdálenosti asi 80 cm po dobu asi 1,5 s)
3. po vyvolání, vyprání a usušení filmu jsem měl negativ původní stupnice. Založil jsem ho zpět do zvětšováku, sundal "čepici" s kondenzoru a vrátil lampovou skříň
4. na desku zvětšováku jsem přichytil kladívkovou čtvrtku formátu A3 a vyjel se zvětšením nahoru, aby obraz stupnice využil maximum plochy čtvrtky, a zaostřil
5. z promítnutého obrazce jsem tužkou zakreslil upevňovací díry, obrys destičky a poznačil dolní konce první, prostřední a poslední rysky, abych měl z čeho určit střed otáčení systému (vlastně poloměr jedné ze stupnic)
6. poznačil jsem, kde čtvrtka ležela pod zvětšovákem, abych se s ní pak trefil zpět
7. čtvrtku jsem připíchl na rýsovací prkno, určil střed otáčení, ověřil, že výchylka od nuly do plné dělá skutečně 80°, naznačil oblouky tří stupnic, nad horním okrajem stupnice nakreslil rysku kolmou na spojnici středu otáčení se středem stupnice, udělal jsem si tabulku úhlů výchylek a přes tangens spočítal polohu každé rysky od středu na obě strany (už ne s logaritmickým pravítkem, ale s kalkulačkou Sharp!)
8. odměřil jsem vypočítané délky na té vodorovné rysce, a už jsem kreslil stupnice rýsovacím perem tuší (tloušťka čáry byla kompromis mezi čitelností přepočítanou po zmenšení k tloušťce skleněné ručky, kterou mi vytáhl sklář)
9. po uschnutí kresby jsem udělal popis suchými obtisky Propisot
10. výkres jsem opět přichytil pod zvětšovák podle poznamenaných značek
11. potmě založil negativní film, exponoval a film vyvolal
12. po usušení negativu nastala operace "tref se rozměrem". Pozitiv jsem exponoval na pololesklý dokumentní, čili "pérový" fotopapír, který měl vysoký kontrast, ale byl na tenkém podkladu, o kterém jsem neměl tušení, jak změní rozměry po mokrém procesu včetně praní a sušení (žádné lepení na plochu leštičky nepřicházelo v úvahu, a i to by mělo na výsledný rozměr a jeho dlouhodobou stabilitu vliv). Tak jsem těch stupnic vyrobil víc, každou na šířce asi o půl milimetru širší.
13. každou jsem po usušení nechal "rozdýchat", pak jsem je na týden zatížil každou sloupkem knih, aby se jim stabilizoval rozměr, a po týdnu vybral tu. která seděla na původní základně přesně.
14. nanesl jsem tenkou vrstvičku disperzního lepidla (tehdy se tuším jmenovalo Tenyl, Herkules až později, i když to bylo totéž), fotku přilepil a opět zatížil celou plochu.
15. po dvou dnech jsem ořízl okraje podle destičky, prorazil otvory a přišrouboval na systém.
16. a, protože jsem mezitím odstranil plochou ručku s nožem a nahradil ji tou skleněnou, po večerech jsem snad tři neděle vyvažoval systém, aby v libovolné poloze měřidla ukazoval nulu. On 40 µA systém s vláknovým závěsem potřebuje svoje.

Fujtajbl, to byla práce... Ale krásná, nějak na ni tehdy bylo dost času, vyhráli jsme si.
Že to má 0 dB proti značce 0,708 V místo obvyklých 0,775 V? To přece ničemu nevadí - deciBell je poměrná veličina a pro mne bylo významnější, že při proměřování kmitočtové charakteristiky do odchylky +3dB nemusím přepínat měřicí rozsah. A tu úroveň 0 dB si nastavím potenciometrem.
Dnes to není problém, namastit stupnici třebas do zkušební verze FrontDesigneru, nazvětšovat, aby vyšly printscreeny v dostatečném rozlišení (z verze zdarma tuším nejde přímo tisknout), ty sešít dohromady a vytisknout na vhodné tiskárně, nalepit a za dvě tři hodinky není co dělat...

[hajeklubos]

To jsou vícerozsahové stupnice. To už je liga. Já si pro jistotu schovávám i stupnici z odprásknutého PU120. Je to nostalgie.
Luboš

[Hill]

Proč liga? Vždyť je to pořád stejné, jen to dvakrát či třikrát zopakuješ, kolik stupnic, tolik poloměrů.
Ostatně tady jsme to probírali už předloni a máš tam ukázku stupnice pro totéž měřidlo, jen ty decibely jsou "na zvukařském místě". Rekalibrace není třeba, milivolty jsou pořád tam, kde byly.
Jen se mi už nějak nechce ji vyměnit - za celé ty roky jsem se necítil být tou posunutou stupnicí nějak utlačovaný...