Čím měřit nízký tlak vody?

Zpráva

Charos · #16 Příspěvek od **Charos** » 08 dub 2024, 14:06

Použil jsem manometr Prematlak 150mbar u výtoku z nádrže

#17 Příspěvek od **jjilek** » 08 dub 2024, 20:23

Nebylo by jednodušší se vrátit ke skleněné trubce?
Např. tady:
https://allegro.cz/nabidka/trubka-sklen ... 4291fbf951

#18 Příspěvek od **tomasjedno** » 09 dub 2024, 01:07

Nešlo to sem dát takhle
https://allegro.cz/nabidka/trubka-sklen ... 3848522853
nebo takhle?

JoDiK · #19 Příspěvek od **JoDiK** » 09 dub 2024, 06:49

Charos píše:Použil jsem manometr Prematlak 150mbar u výtoku z nádrže

A jaké máš s tím zkušenosti?

Charos · #20 Příspěvek od **Charos** » 09 dub 2024, 11:48

Funguje to několik let, je to venku i zimě,použil jsem nerez variantu

Otkundes · #21 Příspěvek od **Otkundes** » 09 dub 2024, 19:11

Tak si myslím, že metr průhledné plastové hadice, ve funkci vodoznaku, je nejlevnější, nerozbitné, bezporuchové a blbuvzdorné řešení, které nepotřebuje plovák, kladky, ani zdroj elektřiny. Pokud se za pár let hadice stane málo průhlednou, ten cca metr hadice, lze jistě jednoduše propláchnout třeba Savem a protáhnout ji konopným provazem, nebo vyměnit za novou hadici. Jestli to chce tazatel ještě vylepšit, stačí použít manostaty, třeba z vyřazených praček.

BOBOBO · #22 Příspěvek od **BOBOBO** » 11 dub 2024, 20:09

Jenomže červenou žabičku na vlasci vidíš přes celou zahradu . :lol:

Celeron · #23 Příspěvek od **Celeron** » 12 dub 2024, 00:01

tomasjedno píše:Nešlo to sem dát takhle
https://allegro.cz/nabidka/trubka-sklen ... 3848522853
nebo takhle?

Borosilikát se musí po uříznutí na dýlku na řezu otavit, jinak pnutím v řezu začne po čase praskat. Vlastní zkušenost. Před mnoha lety jsem si dával dělat z borsilikát trubky 24/18 mm tlakový zkumavky na halogenový žárovky pod vodu do velkých hloubek ve sklárně ve Světlý n.S. Pokusně jsem jich pár diamantem zkrátil o 5-10 mm a všechny po pár týdnech praskly a to na atmosférickým tlaku. Otavené vydržely hloubku 250 metrů, víc můj tester neuměl.

#24 Příspěvek od **EKKAR** » 12 dub 2024, 15:38

Jirko, to není pnutím v řezu, to praskání je způsobený trochu jiným fyzikálním procesem. Sklo je přechlazená kapalina = nemá krystalovou mřížku, ale má povrchový napětí - i zchlazený do tuhýho stavu. Pokud má otavenej povrch, to povrchový napětí ho v kapalný fázi zformuje do tvaru, kterej má to napětí nejmenší = v podstatě jako vodu do okulacený kapky. Po ztuhnutí se pak to napětí dál vyrovnává. Když pak řezáním narušíš povrch kdekoliv po tom ztuhlým tvaru, narušená rovnováha povrchovýho napětí způsobí prasknutí.

Něco podobnýho se ukazuje jako fyzikální experiment - sklo se nechá odkápnout a ztuhnout ve tvaru kapky s dlouhatánským tenkým "ocáskem". Do těla kapky pak můžeš mlátit kladivem na kovadlině - a nerozbiješ ho. Přitom nepopraská ani bez chladicího procesu v dochlazovací peci. Ale stačí odlomit špičičku toho "ocásku" a uvolněný povrchový napětí kapku mžikově roztrhá na drobounký střípky.

mhepp · #25 Příspěvek od **mhepp** » 12 dub 2024, 16:36

Pěkné video k těm kapkám...

https://www.youtube.com/watch?v=xe-f4gokRBs

Celeron · #26 Příspěvek od **Celeron** » 12 dub 2024, 16:59

EKKAR píše:Jirko, to není pnutím v řezu, to praskání je způsobený trochu jiným fyzikálním procesem.

To je zajímavý, vypadá to, že víš víc než sklářskej technolog v Kavalieru ve Světlý, kterýho jsem se na to ptal, proč zkumavky bez otavení praskají. A víš co je nejzajímavější? Že to uříznutí a zabroušení dělal sklářskej technik v Laboratorním skle v HK, Hořická naproti ČNB. Čuměl na ty popraskaný jak puk. Děda 70 let by o tom asi měl něco vědět, když celej život dělal křivule, chlatiče a podobný laboratorní sklo z borsilikátu.

kulikus · #27 Příspěvek od **kulikus** » 14 dub 2024, 08:46

Ekkar: Pěkně vysvětlené.
Na tom videu je to pak naprosto zřetelné. Rychlost šířeni exploze kapky ve skle při odlomení ocásku 1580m/s

#28 Příspěvek od **EKKAR** » 14 dub 2024, 09:55

Doslova půlku života dělám do plastů - vysokotlaký vstřikování do ocelovejch forem. A plasty jsou fyzikálně to samý co sklo - taky jsou to nekrystalický čili amorfní hmoty = přechlazený kapaliny. Liší se jen teploty mezních stavů, viskozita, moduly pružnosti a deformační konstanty - ale v číslech, základní principiální vzorce zůstávají stejný. Proto jde spousta věcí aplikovat ze skla na plasty a obráceně. Navíc skla je stejně jako plastů milión druhů lišících se chemickým složením a ještě je to zkomplikovaný různým chováním skla při různý tloušťce. Ten děda technolog se klidně moh celej život zabejvat borosilikátem čili v podstatě "varným sklem" (Simax, Pyrex ...), ale za celej život se nemusel setkat s chováním tlustostěnný trubky, kterou po narušení povrchu znovu nescelíš otavením. Tyhle komplikace z neznalosti způsobený úzkou specializací vůbec nejsou žádná vzácnost. Vem Lance Armstronga a Carlose Sainze - oba jsou ve svý oblasti špičkový specialisti s letitýma zkušenostma, jezdili všude možně. Ale posaď Sainze na kolo nebo Armstronga do rallyovýho auta ...

#29 Příspěvek od **tomasjedno** » 14 dub 2024, 10:08

EKKAR píše:Jirko, to není pnutím v řezu, to praskání je způsobený trochu jiným fyzikálním procesem. … Když pak řezáním narušíš povrch kdekoliv po tom ztuhlým tvaru, narušená rovnováha povrchovýho napětí způsobí prasknutí.

Sám jsi narušená rovnováha.
To prasknutí způsobí vnitřní pnutí a vytvoření inicializačních prasklin na řezaném nebo broušeném povrchu. Ty praskliny se pak šíří - v případě exploze té prudce zchlazené kapky je vnitřní pnutí extrémně velké a praskliny se šíří lavinovitě, u té Celeronovy trubky je to pnutí malé a praskliny se šíří jen při teplotních změnách nebo mechanickém namáhání.

#30 Příspěvek od **EKKAR** » 14 dub 2024, 14:24

Tomáši, to vnitřní a povrchový pnutí v amorfním materiálu je furt, akorát podle podmínek je různě velký. Když je amorf roztavenej, převažuje povrchový napětí, když zchladne, přidá se vnitřní daný rozdílným objemovým roztahováním. Pokud vnitřní pnutí odstraníš vyžíháním, zůstane jen to povrchový, který se navzájem kompenzuje v rámci hladký otavený vrstvy. Proto otavenej povrch nepraská - dokud na něm nevznikne poškození. Pokud tuhle rovnováhu narušíš vrypem, iniciuješ právě to povrchový pnutí. Vyžíhaná trubka proto po říznutí a neotavení rozpraská postupně od povrchu. Zchlazená, ale nevyžíhaná "Ruppertova" kapka exploduje okamžitě, protože odlomení špičky aktivuje i vnitřní pnutí. K tomu povrchovýmu napětí - zkus ohnout dlouhou dřevěnou "lajsnu". Když bude hrubě řezaná, při určitým ohybu praskne. Když její povrch učuníš oblým, obrousíš ho až vyleštíš, vydrží ohyb mnohonásobně větší = její povrchový napětí se na hladkým povrchu líp vyrovnává. A když po tom ohnutým povrchu škrábneš něčím ostrým (i po tom vyhlazeným), ta lajsna na fleku praskne taky, jako by byla neleštěná. To samý ti udělá ocelovej nosník, když ho podepřeš uprostřed a na koncích zatížíš - pokud bude mít horní plochu hladkou nebo to bude trubka, bude držet - ale běda, pokud vezmeš pilník a ten zatíženej nosník na horní straně škrábneš ... !!!! A to je kov krystalická látka = s mřížkou daleko pevnější, než je amorf. Stejně i ji naruší povrchovej defekt, protože na něm se soustředí napětí a mnohem snáz se tam poruší pevnostní meze ...